Zelig

Naprosto ultimatni "dokument", na Allena hodne netradicni film a se skvelym napadem na cloveka, co prijima podobu sveho okoli. Vetsinu casu to skutecne vypada jak starej dokument, typicka stara hudba, dobovy zabery, do nekterejch sikovne vmontovanej Allen a do toho sem tam soucasne rozhovory s pametnikama. Ale nechybi ani skvele vtipny dialogy. Navic Allen ve vsemoznejch prevlecich vypada fakt uzasne a film ma jen kratickejch 75 minut, takze neustale je co sledovat, Allen stale pridava dalsi a dalsi fajnovy napady a je to proste parada. (25.01.2009)

Nikdy jsem nevedl seminář o masturbaci, patrně nejsem ani mnohonásobný bigamista, neusiluji o světový rekord v přeletu přes Atlantický oceán hlavou dolů, nedostal jsem nabančeno od Papeže, nerušil jsem strejdu Hitlera při projevu a pokud vím, tak mi ku-klux-klan nenabízí exkluzívní pobyt na kříži ani za mé evidentní židovství, černošství či indiánství. Do dneška jsem to všechno nepovažoval za důležité, ale možná bych s tím měl něco udělat, protože Zeligův životopis je skutečná výzva pro teoreticky chrabré muže, kteří v životě ještě nic nedokázali. (25.11.2012)

Jeden z nejlepších dokumentů všech dob, díky němuž nezůstane podivuhodná postava Leonarda Zeliga navždy zapomenuta, a to i přesto, že Zelig může svojí do absurdnosti dovedenou konformností mnohého pohněvat, pracujícím bere alespoň pět platů a z Žida se bezostyšně mění v černochy i indiány, čímž zamotá hlavu nejednomu příznivci Ku-Klux-Klanu. Jen škoda, že jsme nemohli pozorovat, jak by si Zelig počínal na norimberské lavici obžalovaných. (08.11.2005)

Muselo k tomu někdy dojít, zkouším se nyní systematičtěji probrat Woodym. Kolekci základních 20ti DVD bych měla k ruce a samozřejmě něco k tomu už drahně let. Ale chyběl mi klíč a zájem. Nyní tedy variuji linku Mii Farrow a pokud možno, alespoň částečné retro. A jak tedy dopadl po tomto rozhodnutí Zelig? Velmi špatně. Nápad na krátkometrážní fikční dokument uplatněný v hraném celovečerním dokumentu. Děkuji, již nebudu. (18.12.2015)

Woody skvele vystihol atmosféru 20. rokov Ameriky, podstatu svojho neurotizmu a čeľadnosti davu. Dobové zábery sa striedajú s fiktívnymi dobovými zábermi a neustále ste v strehu, kde sa ten Zelig na plátne nachádza. K tomu samozrejme dobývanie krásnej ženy a šťastný koniec. Napriek nevšednej forme stále sledujeme typický Allenovský film a je to dobre. Celý čas je to úsmevné a občas to prekvapí výborným vtipom. Čiže ešte raz, je to typický Allen. Myšlienka filmu: Amerika sa od 20. rokov vlastne nezmenila. (26.10.2014)