Zelig

Jsem trochu na rozpacích. Jako naplnění Allenova záměru je to takřka bezchybné, ale tak na to se nehraje. Dokumentární formát přestane být zajímavý po čtvrt hodině a mě by mnohem víc bavilo sledovat klasický film o tomhle hrdinovi. Na druhou stranu mě samotný Zelig coby postava zaujal a bavil. Navíc skvěle pasuje do Allenova snadno pochopitelné, ale pořád chytré životní filosofie, která je sama o sobě zajímavější než kterýkoliv jeho film samotně. 70 % (13.06.2012)

Ve svých raných filmech býval Woody rozjuchaný a ve svých snímcích předváděl celý gejzír divácky vděčných gagů, ale poté zatoužil po vážnějším způsobu vyprávění a "serióznějších" tématech. Publikum si ale přálo toho starého dobrého komedianta a vážně laděné filmy nepřijalo. Zvlášť Vzpomínky na hvězdný prach skončily bolestným propadákem - a to píšu s vědomím, že v případě tvorby Woodyho Allena nikdy nešlo o kasovní trháky. Woody na to reagoval návratem ke komediálním kořenům, šel na to ale přece jen jinak. Humor v Zeligovi je jemnější a rafinovanější - a scénáristicky i výrobně je ten film mnohem náročnější. Výsledkem je satirická mystifikace, kde Woody zesměšňuje konformismus na příběhu muže - chameleona, který svoji snahu neupozorňovat na sebe a splynout s prostředím dovedl k dokonalosti. Je schopen nejen měnit dle potřeby politické přesvědčení či náboženské vyznání, ale i pohlaví či barvu pleti. S děsivou samozřejmostí se přizpůsobuje jakémukoli sociálnímu prostředí a komunitě. Ku-klux-klan v jeho schopnosti stát se příslušníkem jakékoli rasové menšiny vidí největší nebezpečí pro Ameriku, v Německu se ovšem Zelig stává nadšeným náckem. V druhé rovině je snímek zároveň výborně natočenou parodií dokumentárních životopisných filmů. Woody použil autentický filmový materiál z 20. a 30. let a spojil ho s novými upravenými záběry. Fiktivní Zelig se tak objevuje v dobových týdenících a dokumentárních záběrech s reálnými historickými osobnostmi a o celé kauze nechává Allen hovořit skutečné odborníky. Zelig patří určitě mezi nejzajímavější a nejhravější Allenovy filmy, člověk na něm obdivuje tu mravenčí práci a nápady, ale spontánní srdcovka to pro mě přece jen není. Celkový dojem: 80 %. (15.09.2014)

"Životopisný" film, který je originálně pojat jako dokument. Se standartními prvky - obsahuje archivní záběry, vypravěče, který dokumentem provází a rozhovory se současníky po letech. Jako u jiných svých filmů se Allen opět pozastavuje nad mocí médií, která ovládají a částečně vytvářejí hrdinův osud, jakmile se z něj stala známá osobnost. Hlavním tématem filmu je ale parodie lidské snahy po konformitě a splynutí s davem. I když se film trochu dotýká i související tendence - agresivní snahy po individualitě za každou cenu - bylo by myslím přínosné natočit něco podobného i o tomto nanejvýš aktuálním tématu. 7/10 (08.11.2005)

Nikdy jsem nevedl seminář o masturbaci, patrně nejsem ani mnohonásobný bigamista, neusiluji o světový rekord v přeletu přes Atlantický oceán hlavou dolů, nedostal jsem nabančeno od Papeže, nerušil jsem strejdu Hitlera při projevu a pokud vím, tak mi ku-klux-klan nenabízí exkluzívní pobyt na kříži ani za mé evidentní židovství, černošství či indiánství. Do dneška jsem to všechno nepovažoval za důležité, ale možná bych s tím měl něco udělat, protože Zeligův životopis je skutečná výzva pro teoreticky chrabré muže, kteří v životě ještě nic nedokázali. (25.11.2012)

Viete čo majú spoločné Jára Cimrman a Forrest Gump? Leonarda Zeliga. Pseudodokumentárná fráška plná tých pravých, svojských allenovských hlášok a fráz, pričom sa tu režisér stáva aj umelcom vizuálne cítiacim, čo sa mu v minulosti veľmi nestávalo ( nemyslím tým ale to, že by netočil remeselne dobre natočené snímky ). (02.12.2023)