Slepice a kostelník

Spisovatel Jaroslav Zrotal se podepsal pod řadu komunistických agitek. Pod jeho perem vznikly náměty k filmům Železný dědek, Slepice a kostelník, Frona a Tažní ptáci. Sám vyrůstal v chudým poměrech, studia musel několikrát přerušit kvůli nedostatku financí, jednu dobu byl i nazměstaný. Snad právě zde vnikla touha po zajištění živobytí a jeho sympatie s ideou socialismu. Jeho scénář dostali do rukou dva mladičcí režiséři - jeden divadelní a druhý začínající. Vidíme tu dvojí Slovácko, to pravé s cymbálem u kterého srdce poskočí a to hrané v podaní českých herců. Kdyby soudruzi schválili na svou propagaci barevný materiál, měli bychom dnes velice cenný archivní materiál a nejeden folklorista by poskočil nadšením. Ta pestrá přehlídka slováckých krojů v doprovodu známých lidových písniček by měla větší cenu než kostrbatý příběh.Takhle máme jen podprůměrný film s tragickou postavou kostelníka, kterou po dlouhém hereckém půstu milostivě obdržel Vlasta Burian. Netřeba víc dodávat. (10.03.2015)

Nikdy by som nemal záujem o túto boľševickú agitku, keby v nej nehral Vlasta Burian. Niekdajší kráľ komikov bol po znárodnení v nemilosti komunistov a nesmel hrať. Keď mu ponúkli postavu dedinského záškodníka, okamžite ju prijal, lebo jeho túžba po filme bola príliš silná. Postava kostelníka bola dehonestujúca a ponižujúca, nie pre samotnú postavu, veď niekto musí hrať aj záporné úlohy, ale pre súvislosti. Pochopiteľne, Burianova postava bola najlepšia, jeho komika navzdory smutnej dobe prevyšovala ostatných, hoci to už nebolo ono. K samotnému filmu sa nemienim vyjadrovať, lebo som slušný človek. (28.08.2017)

Asi nejhorší film Vlasty Buriana. Přemýšlím, co ho přimělo přijmout tuto roli. Chápu, že byl zatrpklý poté, co byl závistivci obviňován z kolaborace s nacisty, ale toto si snad nezasloužil. Protektorát se vůbec na lidech podepsal hodně, a to co poté následovalo v letech 1945 - 1948 (nemluvě o tom co bylo po roce 1948) bylo a navždy zůstane ostudou tohoto národa. Vlasta Burian byl bohužel jednou z mnoha a podle mně nevinnou obětí. Přesto za ten film nemohu dát víc než 2* a to už kvůli Burianovi dávám hodně. (06.03.2012)

„Jarošova skupina svážá a mlátí.“ Nářečí víceméně přesné, až na to, že v téže obci se v 3. plurálu sloves vyskytuje koncovka –ijů i –ijá. Burian svou mluvou připomíná lesnického adjunkta Vilju Déžiho z Vyšních Vlkodlak v mnohem pozdějším Lipského filmu. Krom toho krátí dlouhé slabiky, čímž např. u některých sloves dělá z 3. osoby plurálu 1. osobu singuláru, u feminin zase z instrumentálu akuzativ. Jinak vzácné setkání generací: král parodie začíná jako kurva, král komiků jako kurva končí. Toto je jeho první film poté, co ho bolševici vzali na milost (vlastně první od r. 1942), kdežto pro Štěpničkovou je to film poslední před desetiletým kriminálem, když padla do estébácké pasti fingované emigrace; někteří její kolegové žádali trest smrti; prvním jejím filmem po vyjití z vězení bude Kohout plaší smrt – asi role za předčasné propuštění (dostala 15 let). Pokud jde o obsah Slepic a kostelníka, nejvýstižněji ho shrnul J R C Pecuchet, nejlépe zhodnotil Stejšn a Marthosovi dík za svědectví dobové kritiky, které i tohle všechno bylo málo. Stejně to ale musely být krásné časy, když zbudovat v obci vodovod bylo něco jako zabít draka a vysvobodit princeznu. Pozoruhodné je v tomto filmu mnohé, ale zvláště to, že anonymní letáky proti JZD jsou démonickou trestnou činností, kdežto letáky s falešným podpisem jsou chvályhodné. Upřímná bezostyšnost soudruha "kanonýra" Korbeláře je zde obdivuhodná. „Abysme nakonec neprosili, aby nás do družstva vzali.“ „Víš Tonku, my do družstva nikeho nenutíme.“ (10.03.2012)

Film je volnou adaptací stejnojmenné Zrotalovy vesnické veselohry, která z dobového průměru vyčnívala snad jen postavou pokrokového faráře (což autorovi dala kritika řádně sežrat) a celkem příjemně uhozeným humorem, který ve filmu dal příležitost dočasně omilostněnému Burianovi k několika hezkým situačním rozpustilostem. Přesto je smutné tuhle Burianovu sebekritiku pozorovat, protože většinou úděsně vaří z vody a devalvuje své komediální schopnosti v hlušině scénáře. Všechny ostatní stránky Lipského a Strejčkova snímku jsou v dobové normě – lidový humor, alegorické traktory, agitace za blahodárný vliv JZD. To vše prokládané střípky lidového folklóru a dotvořené bodrým slováckým nářečím. Slepice a kostelník se odehrávají v době fašangu (masopustu) a jsou výmluvným důkazem infiltrace ideologizované nové mytologie šťastné budoucnosti se všemi úderníky, plány, závazky a dalšími newspeakovými pojmy do vesnické tradice, jejího přetváření a re-interpretace. Trochu mě mrzí, že vypadla scéna s fašangovskými maskami, které tvoří výhradně tovární brigádníci, měla v sobě hodně výmluvnosti. Z hlediska nezaujatého diváka nemá tahle veselohra nic zvláštního, nic oslnivého, nic, co by mohlo zaujmout a zanechat hlubší dojem. (03.12.2006)