Muž z prvního století

Podle informací v zajímavostech se jedná o první původní český sci-fi film (zřejmě nepočítaje Krakatit nebo Vynález zkázy coby adaptace starších literárních předloh) a jeho největší hodnota z dnešního pohledu je nejspíš právě ta historická. Oldřich Lipský se svým tvůrčím týmem načrtl to, co o dva roky později předvedl do dokonalosti Jindřich Polák v Ikarii XB-1. Atraktivní vizuální triky v podobě nadčasových strojů umožňující něco jako videohovory nebo antigravitační pohyb muže v budoucnosti tu jsou, stejně jako elektronická muzika světového průkopníka-skladatele Zdeňka Lišky. Je tu ale bohužel dost naivních "typických českých" vtípků z pera Macourka a Lipského, které si tu dle mého názoru mohli odpustit, jako například záhadně sypající se knedlíky z pokaženého stroje nebo využití mluveného robota na odříkání jazykolamů (Popocapetetl). Vlastně již samotný naivní příběh, kde jakýsi čalouník neopatrně stiskne tlačítko a stane se nedobrovolně astronautem je nejspíš dalším důvodem, proč narozdíl od tří výše zmíněných (mezinárodně známých) snímků představuje Muž z prvního století spíše zapomenutou kuriozitku. Valná účast Kopeckého, Menšíka a Hlinomaze v každému druhém nebo třetím titulu své doby mě až na výjimky nepřekvapuje. Mou pozornost zde z hereckého obsazení upoutává všeuměl Otomar Krejča, tentokrát nezvykle v sci-fi žánru. 60% (03.12.2017)

,,Přistaňte mi na raketárně ve Strakonicích!" Když jsem film poprvé viděl ve druhé polovině 80.let a zaslechl tuhle větu, málem jsem spadl ze židle. Ve Strakonicích jsme totiž měli raketové vojsko se sovětskou posádkou, dle mínění většiny i s jadernými hlavicemi... Mám pocit, že se pak někdo ozval a jestli si dobře pamatuji, do roku 1989 se už film v TV neukázal. Ve své době úspěšný film - Cena Československé kritiky 1962 a Cena za veselohru na festivalu v Košicích. Dnes průměrný snímek odpuzuje mimo jiné představou komunistické společnosti v budoucnosti. Nejsou války, peníze ani nenávist, jen lidská práce - lidi totiž ohromně baví... (20.03.2011)

Nezajímavá hlavní postava Miloše Kopeckého, která je v podstatě padouch ze současnosti (naší minulosti), jenž přilétá do ráje socialismu, kde peníze neexistují, stejně jako kariérní žebříček, majetek či závist. Tyto neduhy se úspěšně léčí, a to co bylo dříve je přežitkem starého letopočtu. Aneb Oldřich Lipský natočil jeden ze slabších kousků své bohaté kariéry. Muž z prvního století je neřečenou komunistickou agitkou, jak jednou bude vypadat svět pod jejich vedením za 500 let. Přímé náznaky, že je film takto zamýšlen padnou pouze jednou u otázky: "Kdy byl zaveden socialismus v Lucembursku." Přesto ale se mi při pohledu na ten svět ježí chlupy na těle. Není totiž nijak zajímavě vykreslen. Interiéry jsou veskrze odporné. Postavy jak v hlavních, tak vedlejších rolích zajímavé jako děravá ponožka a zcela zbytečná byla tu postava mimozemšťana. Suma sumárum: podprůměrný sci-fi kousek, který výrazně zestárl, jak praktickými efekty, tak myšlenkou. Dvě hvězdy dávám za kostýmy (ty jediné ušly) a občasné pousmání se nad myšlenkou zde propíranou, že budoucnost je skvělá a my v minulosti jen tupí barbaři patřící na tvrdou léčbu. 50% (21.05.2020)

Je to taková "kritika doby" a postava Josefa byla Miloši Kopeckému napsaná na tělo a výborně si s ní poradil. Film byl původně natáčen pod názvem Zavinil to Einstein ale nakonec byl změněn. Režisér Oldřich Lipský nakonec jméno známého fyzika použil ve filmu: Zabil jsem Einsteina Pánové. Při natáčení pomáhala artistická rodina Berouskových. Sympatickou psychiatričku Evu hrála Anita Kajlichová, která působila v souboru Laterny Magiky ovšem hereckou kariéru neudělala. Na filmu se dále podíleli architekt Jan Zázvorka, trikový kameraman Vladimír Novotný a výtvarnice kostýmů Ester Krumbachová. (25.12.2008)

Oldřich Lipský svou éru bláznivých komedií nenačal zrovna dobře. Bohužel tohle je dnes již dost vyvětralá satira, jejíž myšlenku mnohem lépe využil o dvanáct let později Woody Allen ve svém Spáči (když už jsem u té inspirace, mám dojem, že i Jirešův "Velký Malíkov" se tomuto filmu chtěl vyrovnat, ale vzhledem k propadu díla se o něm bavit dále nebudeme) - například mnohem lépe mi sem pasoval Allenův nerdismus než Kopeckého extrémní češství, které mě v některých scénách iritovalo. Stejně tak to vykreslení budoucnosti mi v americkém díle přišlo mnohem sympatičtější, a to i po stránce extrémní orwellovské totality. Jediné, co nezklamalo, byla (byť monotónní) hudba Zdeňka Lišky, ale bohužel mi nestačí ani to, ani fakt, že se jedná snad o první tuzemský pokus o sci-fi. 40% (24.05.2010)