Na mušce

1. série Nic moc jsem nečekal, ale příjemně mě to překvapilo. Je to takový zvláštní mix žánrů, který jsem vůbec nepředpokládal, že k sobě bude pasovat. Kde jinde spojíte špionážní drama s černým humorem? Hlavním lákadlem by měla být Cristina z Chirurgů, ale co si budeme povídat, první ligu tady hraje Jodie Comer. Její psychopatická Villanelle je dokonalá a nejde si tu postavu neužívat. Dej sice nijak zázračně pohromadě nedrží a díry v logice najdete snadno, ale právě její výkon na to snadno dá zapomenout. Stejně tak jako vy musíte zapomenout na to, že by to snad mělo mít něco společného s realitou. Líbila se mi hudba, střídání jazyků a celkově to bláznivé provedení. Mrzí mě, že závěr nebyl uzavřený a místo toho přišel s otevřením na další řadu. Tohle by skvěle sloužilo jako taková šílená jednohubka. 2.série Vlastně jsem ani druhou řadu nechtěl, protože jsem si úplně neuměl představit, jak to bude pokračovat. Takže jsem to dlouho odkládal, ale přeci jen jsem se nechal přesvědčit, abych to nevzdal. A i když je to pořád slušná zábava, tak to kouzlo neočekávaného je pryč a víceméně se jen opakuje stejná šablona. A bohužel ani Villanelle není tak zábavná, jako byla předtím. I přesto se to pořád dá sledovat, jen se docela obávám toho, jak to bude pokračovat dál, protože třetí řada je oznámená. 3.série Některé seriály je třeba ukončit, když z nich vyprchá to původní kouzlo a přesně tak to vidím i u Killing Eve. A to říkám i přesto, že jsem každé pondělí nedočkavě čekal další epizodu a chutí jsem to sledoval. Ale kouzlo první řady je pryč a už se nevrátí, protože seriál už je o něčem jiném. Škoda, že to neuzavřeli tady. Závěr poslední epizody se k tomu vysloveně nabízel. Není moc kam pokračovat, budeme se už je točit v kruhu... (26.11.2018)

Je to nudná (ale zároveň dostatečně odporná) hra v mobilu, která se snaží tvářit jako film. Stejně jako ve špatné gamesce je i tady děj nulový, pokud se zrovna nikdo nezabíjí. Stejně jako v gamesce je i tady zabíjení nutné k postupu do další úrovně. A stejně jako ve hře jsou postavy strnule neměnné a být psychopat je cool. Už jen pro tento posledně jmenovaný fakt bych seriál bez rozmýšlení ocenila odpadem. Nefilmový způsob vyprávění téhle patologické virtuality života, kterou asi strašlivě přejeme svým dětem, když jsme k ní – a psychopatům – tak navýsost tolerantní – ovšem ještě exponenciálně odpadovitost seriálu navyšuje. Jaké překvapení, že se na konci zabíjení, utíkání a ježdění do jiných měst, v nichž dochází k dalšímu utíkání a zabíjení, přeměňuje zabíjení z nedostatku lepšího nápadu v psychopaticky lesbickou (kdo by to dnes v kinematografii čekal) přitažlivost dvou žen, které se nedokážou rozhodnout, jestli se chtějí propíchnout kudlou, anebo robertkem. V seriálu nechybí herní propriety jako otřískané zdi věznice, výběr oblečení pro hráčskou postavu i varieta vraždících způsobů, milovníkům ubíjení života virtuálním přebíháním z levelu do levelu se tedy bude seriál zamlouvat. (14.12.2022)

Příšernej odpad. Lidi, co mají málo peněz, si hrajou na mezinárodní thriller. Špionážní agentury jsou něco jako parta tří vyřazených příšerně vypadajících důchodců, kteří se jednou za čas sejdou v kavárně v nějakém městě a případně si zasouloží v hotelovém pokoji. Špičková nájemná vražedkyně je afektovaná kráva, která neposlouchá příkazy a okázale se předvádí, což asi není definice špičkové nájemné vražedkyně. Její nemesis je ne-sexy Asiatka, která jí strašně chce dostat, ale vlastně jí bůhvíproč má ráda, i když jí vražedkyně zničila život, ale stejně jí chce dostat a zabít, jen to několikrát nedokáže a my se musíme pořád dívat na další minuty utrpení, abychom nakonec zjistili, že to vlastně nijak nedopadlo. Kdyby to bylo celé jako dobrá černá komedie, ale ono si to hraje na nějakou romantiku, city, lesbodrama, je to hrozně pitomý a nesnesitelný, jako kdyby to točili a psali Češi. Zhruba od půlky už vám dojde, že mám pravdu. Utíkejte a neohlížejte se. (15.08.2018)

Jodie Comer zde hraje charismatickou, chladnou zrůdičku, kterou ale nade vše žeru. Spousta cestování, jazyky, kostýmy a pokřivený lifestyle ruské vražedkyně vytvářejí celkem unikátní podívanou. Libuji si v tom jak sebevědomě vystupuje, žertuje, vraždí, ale i přizpůsobuje - vše s takovou divnou zvrácenou grácií. (06.11.2022)

Netradiční pojetí krimi seriálu, kdy se vážné situace plné mrtvol střídají s komickými a zábavnými momenty, které někdy působí až trochu bizarně. Ale musím uznat, že to má něco do sebe. Knihu jsem nečetl, ani neplánuji, ale obsazení dvou hlavních protagonistek se podle mě povedlo skvěle. Sandra Oh coby malinko ztřeštěná vyšetřovatelka a uhrančivá Jodie Comer coby ďábelská vražedkyně, jež si přímo libuje ve své profesi (hodně zvrácené). Ten civilní feel mi vůbec nevadil, jako akce se zde kromě jedné přestřelky vůbec nedočkáte, na tom ten seriál není založen. Na druhou stranu to nabídne pár silných emotivních momentů (scéna s ubodáním v nočním klubu v Berlíně slouží jako ukázkový příklad). Jodie Comer jsem doposud neznal, teď abych přímo začal sledovat její tvorbu. Asi trochu naštve, že závěr nějak neukončili, protože cestičku k tomu měli přímo vydlážděnou, ale chápu, že po úspěchu chtějí pokračovat druhou sérií. A za to se na ně nemohu prostě a jednoduše zlobit. Za mě dávám 78 % (27.09.2018)