Maniak

První tak tři nebo čtyři díly jsou super, potom to začne být zbytečně natahované, ale poslední dva díly jsou zase skvělý. Naštěstí to hodně zachraňuje kratší délka některých dílů. Některé světy jsou zajímavé, vtipné, ale nějaké zas naopak. Chyběly mi v tom větší zvraty. Nějaké by se sice našly, ale minimálně. Nezačal jsem se na to koukat kvůli Hillovi, ani kvůli Emmičce Stone (ale zas přiznám, že díky nim jsem se občas dokonale pobavil), celkově mě zaujal příběh a zpracování. Líbila se mi hudba, ta má také něco do sebe. Doteď nevím, jestli jsem spokojený se závěrem. Ne, že by měl kdejakou chybu, ale nevypadal podle mých představ… (28.10.2018)

Maniak je zo súdka veľmi divných sci-fi sérií reznutých humorom, surrealizmom a neuchopiteľnosťou, ako napríklad Mrs. Davies. Tá ma však vďaka tomu, že bola ešte o jeden výrazný stupeň divnejšia a nepochopiteľnejšia upútala o niečo viac. Ale skutočne len o chlp. Áno, ak by to dostal na starosť Gondry alebo Jonze, seriál by zrejme upútal väčšou odviazanosťou viac ľudí, avšak tam, kde Fukunaga nestíha, zastupujú ho áčkoví herci. Je pravdepodobné, že na druhé pozretie človek docení viacero detailov a aj samotný celok, avšak osobne sa k nemu asi už nevrátim. (01.02.2024)

Není to seriál pro všechny. Vyžaduje otevřený přístup, a jít seriálu trochu na proti, a nesnažit se ve všem hledat logické opodstatnění. Fukunaga vystavěl svůj příběh na postavách, které mají hodně chyb a špatných vlastností, ale čím více je poznáváme, tím více nám na nich záleží, a o to více pak fungují všechny emoce, zvraty atd. Fukunaga si sehnal parádní herce, od Hilla, Stone po Therouxe k Sonojo Mizuno. Je to netradiční, anarchistické, a ne každému to sedne, ale za mě, velký palec nahoru. (30.01.2019)

Nevěděl jsem, co přesně očekávat, ale Fukunaga Vás vezme na projížďku jako v True Detective, s kterou nejde přestat. Herecké výkony lepší být nemohly, a je až zvláštní jak vše funguje. Různé příběhové okénka od lemura až k Islandu by v cizím podání působily asi jako bláznovství a smaženice všech druhů hub, ale Maniac přináší sofistikovanou podívanou. Některé charaktery mají podobu jak z ruky Wese Andersona, což někdy dělá realitu víc crazy než A,B,C příběhy. Seriál je celkem jízda, co nemusí pochopit každý, ale scénář přitáhl jak režiséra tak i přední herce do tohohle projektu, takže předčasná kritika je zbytečná. 10 dílů uteče jako voda. (22.09.2018)

Multi-reality brain magic shit. Future-retro kvazi osmdesátková psychoterapie skrze prášky v uzavřené bizarní minisérii, kterou lze jen stěží zaškatulkovat. Je/není to černá (ne)komedie, (ne)psychologické (ne)drama, (ne)scifi, (ne)fantasy, macourkovská (ne)parodie... Což platí i o výkonech, jsou tu přepálené komediálně stylizované stejně jako tiché dramaticky pojaté. Tvůrci si pohrávají s žánry, stylem i vizuálem ve zdánlivě neslučitelném chuťovém mišmaši à la dort Pejska a Kočičky. Jenže narozdíl od nich jim z toho, světe div se, vyšel jakžtakž koherentní funční celek. Maniac prostě nesedne každému. Co každému, většině. Ony se totiž ty přístupy nestřídají jen epizodu od epizody, ale mnohdy spíše scénu od scény. Je to svébytné natolik, až to lze po několika epizodách odstřelit jako "do sebe zahleděnou echt divnost pro überdivnost", které chybí (Gondryho?) hravost jenže... Navzdory tomu všemu se to umí dostat na samé jádro pudla; tedy až na dřeň emocí i rozpoložení postav čili se ke svému vlastnímu překvapení přistihnete, že vám vlastně nejsou až tak ukradené, jak jste si mysleli. Což není zase až tak málo. Ovšem zase ani ne až tak moc. Popravdě, kdyby se veškeré ty narativní meta skopičiny vynechaly a zůstal čistě jen základ v podobě dvou (skvěle odehraných) narušených, co si hledají cestu k sobě sama/tomu druhému, tak to mohlo mít stopáž celovečeráku a nic zásadního by neabsentovalo. Což je u seriálu (speciálně pak uzavřené minisérie) vždycky problém, když se sníží k nadbytečné vatě; jakkoli v tomto případě zábavné, nenudící a samoúčelně výstřední. (22.09.2018)