Maniak

Další záležitost, které jsem se přes rok úspěšně vyhýbal a je naplněná nádechem jakési zvláštní poezie a pozitivismu a přitom pojednává o současnosti a zlomených, osamělých, smutných jedincích (v tomhle mi to připomnělo 'Her' s Phoenixem). Fukunaga z toho vykouzlil takovou příjemnou záležitost, fantaskní a v momentech ujetou (hodně jsem se bavil všema postavama vědců - Justin Theroux a Dr. Azumi byla něco), ale přitom ne přepálenou nebo matoucí... i přes zápletku a věci, kterými se zabírá 'Maniac' nikdy nesklouzává do černočerných vod deprese. Michel Gondry any1? (02.01.2020)

Súťaž o najväčšiu kravinu stále prebieha a zrejme sa nikdy neskončí. Toto by som dala hádam aj do prvej desiatky. Absurdnosť a uletenosť mám rada, pobavili ma aj maličkosti ako napríklad ruským turistom v New Yorku sprievodkyňa ukazovala Sochu pridanej slobody v prvom diely, alebo ako robotická fialová koala hrala šach v parku v druhom, ale všetky dobré nápady iba kompenzovali mučivú nudu. (04.04.2024)

Maniac si půjčuje od Gondryho, Kaufmana, Gilliama a Wachowských, ale i přes seriálovou stopáž nedosahuje hloubky ani jednoho z jejich děl. Chybí mu jasná vize, která by všechny ty hravé prvky spojila do smysluplného celku. Je málo divný na skutečný surrealistický bizár a zároveň moc roztříštěný na to, aby nabídl nějaký společenský komentář nebo dal všem postavám uspokojující vývoj. Naštěstí hlavní duo zůstává zajímavé po celou dobu a Hill se Stoneovou si tu střihli opravdu nezvyklé role. Je to roztomilé a plné pěkných nápadů, ale bohužel jsem si z toho dokázal odnést jen povrchní potěšení ze stylu a netradičního vyprávění. To je na seriál, který se zabývá psychickými nemocemi, traumaty a otázkou osobního štěstí, trochu málo. (11.05.2019)

Multi-reality brain magic shit. Future-retro kvazi osmdesátková psychoterapie skrze prášky v uzavřené bizarní minisérii, kterou lze jen stěží zaškatulkovat. Je/není to černá (ne)komedie, (ne)psychologické (ne)drama, (ne)scifi, (ne)fantasy, macourkovská (ne)parodie... Což platí i o výkonech, jsou tu přepálené komediálně stylizované stejně jako tiché dramaticky pojaté. Tvůrci si pohrávají s žánry, stylem i vizuálem ve zdánlivě neslučitelném chuťovém mišmaši à la dort Pejska a Kočičky. Jenže narozdíl od nich jim z toho, světe div se, vyšel jakžtakž koherentní funční celek. Maniac prostě nesedne každému. Co každému, většině. Ony se totiž ty přístupy nestřídají jen epizodu od epizody, ale mnohdy spíše scénu od scény. Je to svébytné natolik, až to lze po několika epizodách odstřelit jako "do sebe zahleděnou echt divnost pro überdivnost", které chybí (Gondryho?) hravost jenže... Navzdory tomu všemu se to umí dostat na samé jádro pudla; tedy až na dřeň emocí i rozpoložení postav čili se ke svému vlastnímu překvapení přistihnete, že vám vlastně nejsou až tak ukradené, jak jste si mysleli. Což není zase až tak málo. Ovšem zase ani ne až tak moc. Popravdě, kdyby se veškeré ty narativní meta skopičiny vynechaly a zůstal čistě jen základ v podobě dvou (skvěle odehraných) narušených, co si hledají cestu k sobě sama/tomu druhému, tak to mohlo mít stopáž celovečeráku a nic zásadního by neabsentovalo. Což je u seriálu (speciálně pak uzavřené minisérie) vždycky problém, když se sníží k nadbytečné vatě; jakkoli v tomto případě zábavné, nenudící a samoúčelně výstřední. (22.09.2018)

O Netflixu už asi nikdo nepochybuje, že na poli seriálů patří mezi nejlepší a umí zazářit. Tady zazářil zejména hereckým obsazením, když vedle sebe postavil Jonaha Hilla a moji oblíbenou Emmu Stone. K oběma dvěma jejich 'weirdo' role pasovala, jenže otázka zní, jestli byl správně napasován příběh a myšlenka celého seriálu. Prakticky po celou dobu sledování seriálu jsem měl problém vžít se do prostředí a děje, což se odráželo na intervalech mezi zhlédnutím jednotlivých epizod. Nesedlo mi jednak prostředí, kde byl kontrast technologie předbíhající současnost o sto let dopředu s vizuální podobou starých kompjůtrů z osmdesátek asi tak stejně 'strange' jako testující klienti a vědátoři. Dění seriálu nabízelo zajímavou myšlenku "propojení" osob, ale rozhodně si myslím, že bylo scénáristicky uchopitelnější a místo hrátek s kostýmy, proměnami postav obou hlavních hrdinů a zašifrované vědecké řeči mohlo mnohem víc rozvinout hlavní myšlenku a celkově, být přímočařejší. Na druhou stranu musím uznat, že seriál má zřejmě něco do sebe, ale mé maličkosti bylo tohle tajemství zřejmě ukryto. A to jsem trpělivě čekal na gradaci až do posledních dílů, namísto ní je však nutné ocenění poslední (nejlepší) epizody spíše jen cenou útěchy. Nehledě na to mě však zaujal výborný Jonah Hill, který sice předváděl neustále tu samou tvář, ale šlo mu to opravdu náramně. Emma Stone také nezklamala, ale na nějaké smekání kloboučkem zřejmě nebyla její postava tolik vyšinutá. Celkově ani nijak nelituji, že jsem se do sledování Maniaca vrhnul, ale rovněž seriál nesplnil má očekávání a asi mi toho nepředal tolik, kolik bych si od zajímavého sci-fi námětu mohl slibovat. Celkové hodnocení: 65% (21.01.2019)