Nech žijú duchovia!

Film Ať žijí duchové! mě v rámci Lipského pohádkové tvorby oslovil méně než jeho Tři veteráni. Příběhově to bylo chvílemi až moc dětské - což samozřejmě s ohledem na obsazení nepřekvapí, avšak na můj vkus to bylo až příliš. Jakožto rodák z Přibyslavi oceňuji reklamu na "Pramen zdraví z Posázaví", jenž od nás pochází. Rovněž musím pochválit speciální efekty a pár slušných scenáristických nápadů (viz (na)mazat se Alpou či "není taška jako taška"). Ve výsledku na mě film nicméně zapůsobil průměrným dojmem. (21.01.2021)

Ze záhadného důvodu jsem se této pohádce velice dlouho vyhýbal. Nějak jsem tušil ve vzduchu hroznou sračku. Opak byl pravdou. Rozhodně se jednalo o jednu z nejlepších českých pohádek, které kdy byly mému oku dopřány. Hlavním parametrem, díky kterému bylo mé spokojenosti učiněno za dost byl rozhodně velice chutný humor. Je cítit, že je pod filmem podepsán Zdeněk Svěrák a některé hlášky jsou vskutku legendární. Překvapivě dobře si vedli i dětští představitelé vedle těch úžasných dospělých. Tradičně skvělá byla hudba Jaroslava Uhlíře. Tento snímek se zkrátka vydařil. Kdo si myslí, že ne, tak ten je samozřejmě píča a měl by se nad sebou hluboce zamyslet. (14.07.2018)

Nostalgie je pěkná mrcha. Tenhle filmík jsem viděl kdysi kdysi dávno a mockrát, ale od té doby jsem vyrostl a nějak mi na něj nezbyl čas. Ale protože mi na něj zbyly krásné vzpomínky, koupil jsem si jej na DVDčku (které mě překvapilo slušnou nabídkou bonusů, to se u nás moc nevidí). Jenže... dnes už přece jen od filmu očekávám víc než pionýrskou agitku s písničkami (pionýra jsem už jaksi nestihl a ty kecy kolem jsem tehdy taky nějak nevnímal). Největší překvapení mě ale postihlo u písniček - celou dobu jsem si myslel, že v Leontýnčině písni se zpívá Dunky, Žalky... (21.12.2007)

Už od mala znám všechny písničky i hlášky. Když v televizi dávali Ať žijí duchové!, těšila jsem se týden dopředu a nemohla jsem dospat. Pak jsme se sestrou seděly u telky a úžasné nám přišly i reklamy mezi filmem. Tak takhle moc jsem tenhle film měla ráda. Jo a chtěl jsem být Leontýnka, samozřejmě:-) (23.04.2011)

"Tou podlahou by prošel Duch leda tak se sbíječkou." Takže: Fujtajbl ve spolek. Ač duchy potkávám poměrně pravidelně, tak žádný z nich dosud neuznal za vhodné zapůjčit mi zjevný pergamen. Možná je to proto, že jsem se ho nikdy nepokusil směnit za Francův nápoj, nebo proto, že jsem nevyveksloval dřevo s lesapánem a možná jenom proto, že z principu odmítám pancéřované duchy vytahovat z hlubokých pastí. Takhle se musím smířit s tím, že duchy uvidím jen při bezvadných budovatelských vzpomínkách našich pionýrů. Na tomhle jsem prostě vyrůstal, mým dětem se to taky líbí a myslím, že jejich prozatím fiktivní děti se na to jednou také rády podívají. (25.12.2012)