Nech žijú duchovia!

Nedoceňovaný režisér Oldřich Lipský natočil ve spolupráci se Zdeňkem Svěrákem, sice doceňovaným, ale občas i podceňovaným českým scénáristou mezinárodního věhlasu skvělou pihádkovou komedii ze současnosti. Asi to nejtěžší, co se v tomto subžánru hraného filmu vůbec udělat dá. Všechny složky filmu jsou vzácně vyrovnány, nechybí ani náš proslulý černý humor, vyzvednout jednu hereckou kreaci znamená zavrhnout ty ostatní. Duše zřídkakdy pookřeje jako při i po zhlédnutí tohoto nadčasového klenotu naší národní kinematografie. Klenotu, který by mohl - nebo měl být - zajímavý i pro zahraničního diváka. (28.12.2007)

"Já prostě nic nevidím!" - "Když neumíš číst, nemůžeš vidět." ... "Já nejsem trpaslík!" - "A kdo to má jako pozna?" ... "Hořejšek by šel, ale dolejšku se moc nechce ."... "Hele volant, ten se mi hodí! A teď běž do svoji"... "Javor." - "Říká se jasan." ... "A co když tu je? . "Neexistuje!" ... "Stěžuji si svému stínu, kdo mě podá kopretinu, kdo mě srdce zahřeje, když mám na něm závěje?!" :o) Nestárnoucí klasika, která i po stém zhlédnutím bude stále dobrá :) (03.04.2009)

Tato pohádka je pro mě jedna z nejlepších která byla kdy natočena, krásné písničky, úžasná atmosféra a hlavně sympatičtí, jak dětští tak jejich zkušenější starší herečtí kolegové. Zároveň je zde patrný příjemný nadhled a humor. Tento film je i dnes jednoznačně nadčasová záležitost, jako ostatně každá podařená pohádka či film pro děti a nejen pro ně. (31.12.2010)

Možno keby existovala čsfd v mojom detstve dal by som tomu viac, ale...s odstupom času keď som na devedečko ako prílohu k niektorým z novín pred pár rokmi narazil a pustil to synovcovi, ani jehouž príbeh príliš neočaroval. Milé, ale hodnotím to už ako dospelý človek a z rozprávok som už vyrástol, najmä tých hraných. (15.10.2019)

Tento film (a jemu podobné) jsem jako kluk ho nikdy neviděl, protože nadšená mládež, budující kolektivně světlé zítřky - to jsem nesnášel už jako kluk. Mé děti se na to dívat chtějí, takže jsem jim to sehnal a pustil. Děti si z příběhu vybírají až naivně milý příběh a pobrukují si u toho snadno zapamatovatelné písničky. Mé trauma však zůstalo. Z mého pohledu jde o angažovanou agitku, využívající či spíše zneužívající dětský motiv, k adoraci kolektivního myšlení, bezbřehého nadšení a oslavy budování, ať už to smysl má nebo ne. Vysloveně nepříjemné je přivlastnění si zříceniny hradu formou diktátu (ve dne náš, v noci Váš), přičemž k vyjednávání je vlastník přinucen a jsou mu vnuceny podmínky, které by jinak nepřijal (scéna, kdy Sovák nechce přistoupit na uvedenou podmínku, spadne do díry a mládež ho z díry vytáhne jen tehdy, když bude souhlasit...). Paralela s chováním KSČ v období jejich vlády, je zde zřejmá. Nezlobte se na mě, ale tohle je doslova odporné. Dětem film hanět nebudu, ale až trochu poberou rozum a zeptají se, povím jim to bez servítek. (24.03.2013)