Vrahovia mesiaca kvetov

Zabijáci rozvleklého času. Je fakt, že ta délka je hodně šílená a ubrat z toho hodinu tak se vůbec nic nestane. První hodinu jsem se do toho filmu nemohl vůbec dostat, ale narozdíl od jednoho mého oblíbence který z toho měl podobný pocity a nakonec to vzdal a nechal bez hodnocení jsem já vydržel a pak se to konečně jakž takž rozjelo i když ta hlavní dějová linie je jasná už tak nějak od začátku. No a už od dob Vinnetoua víme, že chamtivý bílý muž chtěl vždycky shrábnout to co patří rudému muži a tak ta pohádka o bohatých a společností respektovaných indiánech nemá dlouhého trvání. Každopádně souhlasím s názorem, že stylově je to film který v době dnešních blockbusterů už v kinech neuvidíte. Scorsese je každopádně stará škola jenom by neuškodilo přidat trochu drajv a víc vyhrotit vztahy mezi postavami které někdy působí dojmem, že všechno co se okolo nich děje přijímají tak nějak samozřejmě chladně a bez větších emocí. Podruhý už si ten film velice pravděpodobně nepustím, ale zase ve finále nelituju, že jsem se k němu vyhecoval a dá se to brát jako takový trénink před režisérským sestřihem Napoleona kterej má mít ještě o hodinu víc. Někdo tu v komentáři lituje každýho kdo to neviděl v kině, ale já bych v kině asi chcípnul dostal bych nikotinovej absťák a prdel by mi zarostla do sedačky, takže v pohodlí domova o dost víc snesitelnější hodně starosvětská a poněkud přepálená záležitost, ale svoje kvality má to zase jo.60% (19.12.2023)

Ubíjajúce tri a pol hodiny dramaturgických zlyhaní pravdepodobne v dôsledku úmorného prepisovania knihy do scenáru. Nepochopil som, aký bol Scorseseho autorský úmysel. Akoby to ani netočil jeden z najlepších režisérov svojej generácie ale nejaký tretotriedny packal, ktorý sa ani nezamyslí nad tým, AKO vyrozprávať príbeh. Leonardo DiCaprio výnimočne len priemerný. Robert De Niro priemerný ako vždy. (08.02.2024)

Martin Scorsese nám představuje pozapomenutou kapitolu z americké historie a smíchal přitom několik oblíbených žánrů: od westernu přes gangsterku až po soudní drama. A provedl to s takovou grácií, že mi ani nevadila ta na první pohled šílená délka filmu. Robert De Niro je jako zdatný manipulátor výborný, Leonardo DiCaprio zajímavě hraje jeho mladší verzi, ale opravdovým objevem je pro mne neznámá Lily Gladstone, která vypadá přirozeněji i bez jakýchkoli okázalých gest. Závěrečná rozhlasová dramatizace s cameem samotného režiséra mi přišla geniálním zakončením takto rozmáchlého příběhu (90%). (22.10.2023)

Martin Scorsese a Eric Roth proměnili průměrnou, rozháranou knihu ve velký americký román. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou monumentální, mnohohlasou a nadčasovou kronikou úpadku společenství, které si sice uvědomuje, že svým chováním připravuje příští generaci o budoucnost, ale touha po bohatství je silnější než láska. Je to temné, pomalé a pocitově delší než třeba Irčan, ale ta délka, díky které postupně pronikáme do místní komunity a z první ruky pak sledujeme, jak se chamtivost a cynismus postupně a samozřejmě rozpínají nad krajinou, zapouštějí kořeny a zažírají se postavám pod kůži, má své opodstatnění. Po celou dobu se přitom nacházíme v blízkosti sebevědomého, zdánlivě všemocného, v jádru přitom docela banálního, někdy komicky tupého zla, jehož náležité potrestání se zdá dost nepravděpodobné, což je přesně tak frustrující a vysilující, jak Scorsese nejspíš zamýšlel. Hlas dobra je oproti tomu oslaben nemocí a podávanými „léky“ a omezuje se na vyjmenovávání toho, kdo zemřel (což už je takový Scorseseho trademark). Přesto má – i díky důstojnosti, která vyzařuje z Lily Gladstone – ve vyprávění centrální, totiž svědeckou roli. Zabijáci jsou především, a závěrečné cameo režiséra nás ohledně toho nenechává na pochybách, obžalobou vrahů, jejichž existence měla být z americké historie ideálně vymazána (protože z jejich zločinů mnozí profitují dodnes), a důrazným vznesením nároku na navracení lidskosti těm, jejichž životy byly před desítkami let zredukovány na pár tisíc dolarů. ___ Scorsese svůj žalozpěv režíruje s jistotou mistra. Efektními nájezdy kamery a plynulými steadicamovými záběry tentokrát šetří. Spoléhá na herce a cit Thelmy Schoonmaker pro rytmus. Jako zpráva o podstatě amerického kapitalismu by jeho ponor do temnot mohl být časem stejně zásadním dílem jako Obr (1956), Tenkrát na Západě, Kmotr nebo Až na krev. Prohlubovanou beznadějí a atmosférou nenávratného rozkladu mi to zároveň připomnělo Tárrovy filmy. Ne, v kinech to tenhle doklad, že i po sedmdesátce můžete natočit své opus magnum, nebude mít lehké. 90% (19.10.2023)

Monumentální a mistrně napsaný, zahraný i zrežírovaný žalozpěv na úpadek společnosti, jenž se pomalu a úderně noří do temnoty kontroverzní americké historie se zaměřením na podstatu zla v příběhu o tutlaných zločinech páchaných na původním obyvatelstvu ve jménu touhy po moci a bohatství. Velkofilm se zásadním přesahem, epickým měřítkem a portrétem Spojených států precizně vybudovaném na směsi gangsterky a westernu, amerických žánrů příhodně založených na tematizaci amorálního jednání. (04.01.2024)