Horror aneb Četba na dobrou noc

Sólo pro Jiřího Wimmera a známého záhadologa Otomara Dvořáka. Klasická hororová atmosféra z těch dvaceti minut prýští od samotného začátku a perfektně se doplňuje s komediální složkou. Obě roviny fungují znamenitě a díky oběma pánům se výsostně pobavíte. Pointa s pohádkami Boženy Němcové nemá chybu! Svým rokem vzniku a takovým zvláštním stylem natočení mě tenhle kraťas trochu připomíná kultovní Penzion Lola, kde pro změnu úřadují komici Jirka Lábus a Olda Kaiser. (15.08.2020)

Češi rádi experimentují, a u tuzemského hororu to platí dvojnásob. Krásně je to vidět i na této krátké hororové komedii s Jiřím Wimmerem v roli osamělého muže, a Otomara Dvořáka jako televizního vypravěče. Kdo zná Wimmera, ten ví, že i poeovsky temný příběh dokáže pojmout po svém a vtisknout do něj svůj nezaměnitelný wimmerovský punc originality. Jak příběh graduje, Wimmer propadá krásně ztvárněnému šílenství, konec je lehce předvídatelný, ale neurazí. Otomar Dvořák mimo své historické romány a literaturu faktu koketuje i s horory a já bych rád podotkl, že velmi úspěšně. Mám dojem, že tento příběh vyšel i knižně v nějaké sbírce nebo antologii, ale jistý si nejsem. (08.05.2024)

Herecké etudě 1)  49letého jako vždy vynikajícího Jiřího Wimmera by slušela výrazně kratší stopáž._____ 2)  Zejména v první polovině jsem se dost nudil tím spíš, že bylo vcelku jasné, co se stane._____ 3)  Větší spád, méně slov a více prostoru pro Wimmera (ve srovnání s nevýrazným Otomarem Dvořákem) by diváckému zážitku nepochybně prospělo. (02.08.2022)

Nenápadný a pohříchu neznámý kraťas založený na jednoduchém, ale skvělém nápadu. Jiřího Wimmera děsí televizní četba a krásně se bojí, třese strachy, nadskakuje, je to k popukání vtipné. No a pak si uvědomí, že zlověstná postava z obrazovky promlouvá přímo k němu, sleduje ho očima, a to stále není všechno. Je to perfektně zahrané a hlavně taky natočené, atmosféra je vážně tuhá a pointa dokonalá. Kdyby měl Kafka smysl pro humor, možná by něco takového napsal. (05.09.2018)

Krátkometrážní snímek Horror aneb Četba na dobrou noc od mého oblíbeného spisovatele a autora scénáře Otomara Dvořáka jsem shlédl úplnou náhodou přes youtube. Tehdy jsem hledal nějaké pořady o tajemnu, když tu záhadně na mne vykoukl právě tento 20 minutový filmeček z roku 1992. Neváhal jsem si jej pustit, ale netušil co jsem, co od něj mám očekávat. A přestože jsem fakt nečekal nějaké veledílo, se závěrečnými titulky jsem jen nechápavě kroutil hlavou, co jsem to vlastně shlédl za paskvil. A nepomohla ani hudba Bedřicha Smetany, která komorní snímek z jednoho bytu provázela. Se vší úctou k panu Dvořákovi musím prohlásit, že jsem takovou kravinu dlouho neviděl. Děj byl velmi jednoduchý - starý mládenec v podání Jiřího Wimmera ve své garsonce seděl v křesle u televizoru a usnul. Když se probudil, jeho obrazovka jen vysílala pro slepice zrní a tak se snažil přepínat programy, dokud na jednom kanále nechytil stanici, na které plešatý muž předčítal z knihy. Zpočátku nevinná četba sloužící ke klidnému spánku, se změnila v noční můru a dokonce se muž bez vlasů najednou ocitl v garsonce a muž v TV. A byl konec. Vážně jsem to nepochopil, i když Otomar Dvořák a jeho četba byla opravdu děsivá, nechápal jsem, čeho se Wimmer bál. A taky co tímto filmečkem chtěl básník říct....Suma sumárum, Horror aneb Četba na dobrou noc ode mne nezískal žádnou hvězdu a vyhodnotil jsem jej jako hororový odpad. (17.08.2019)