Toni Erdmann

Něco je asi špatně. Zatímco polovina osazenstva místního ústavu nadšeně popisuje, jak si u filmu provlhčila tkanivo, já zažil na mordě jenom hořký škleb. Stárnoucímu fiškusovi odchází blízcí.... a dochází síly, invence a čas. Logické puzení k bilancování končí upnutím se na dceru, dávno ztracenou a odcizenou bytost, které chce předat několik nevyžádaných rad ohledně smyslu existence. Nic velkého, jen prosté ,,žij a bav se, dny, utracené pro korporát, ti nikdo nevrátí". Vytrhuje sebe i ji z citové letargie, a to za pomoci absurdního humoru, který je rozhodně více absurdní, nežli směšný. Faktická absence hudebního podkresu i tempo, které rozhodně není strhující, slouží svému účelu dobře. Pokud tedy skutečně netrváte na tom že má jít o komedii, u níž se při výletě do kina vychláme celý kurník, pak by naopak šlo o selhavší dílo. Jestli však cílem tvůrců bylo, abych vytáhl tatíka ven a šli jsme krmit kachny, než bude pozdě, abych zavzpomínal, co mi bylo dáno a podumal, jak to nyní vracet, pak ano, funguje to skvěle. (08.02.2017)

Po dlhom čase opäť film, ktorý ma zasiahol, unikal mi skoro dva roky, kým som si ho pozrel. Nádherná ukážka toho, ako sa film robí srdcom, bez mrkania na divácky komerčný vkus, pričom stále je v tom kopec citu a zároveň rácia. Netlačí sa na pílu, ale veľa vecí odstáva pod povrchom. Pár scén je doslova nezabudnuteľných, hoci mňa "dostali" aj tie úplne nenápadné, v ktorých sa nič nedeje, pretože sa v nich deje zároveň všetko (napr. čakanie otca a dcéry na výťah a to trápne ticho). Perfektne vystihnutý svet korporátu a jej zamestnancov, ktorý pracujú dlhé hodiny v prácach, ktorú nemajú radi, aby si mohli kúpiť veci, ktoré nepotrebujú a tým oslnili ľudí, ktorých aj tak nemajú radi. Dve hlavné postavy sú autentické a maximálne presné. Vôbec nevadí, že film má skoro tri hodiny, pozeral by som na to aj ďalšie tri. Nádherný film tento Toni Erdmann - správne hravý a crazy (nahá party, koláčik:)), originálny, emotívny, hlboký, vtipný, vážny a ...trefne ľudský. Aj tak všetci skôr či neskôr prídeme na to, že zmyslom je "Carpe Diem", inak prejde život taxíkom okolo nás. Viac takýchto filmov, poprosím... :) (25.11.2018)

„Jsi ty vůbec člověk?“ Smích přes slzy. Třetí film Maren Ade je smutnou převlekovou komedií, jejíž hrdinové se nejvíce obnažují díky maskám. Jejich návyk na život o samotě a podle vlastních pravidel Winfrieda a Ines rozděluje i spojuje. Podstatnou část filmu je v záběrech vidíme samocené, ve chvílích, kdy doznívá úlevný efekt smíchu a navrací se vědomí promarněné příležitosti a nezvratného odcizení. Trapný pocit zde oproti mnohým současným americkým indie komediím a seriálům není cílem sám o sobě. Vedle smíchu vzbuzuje i soucit a vztahuje se ke klíčovému tématu ponížení a nepatřičnosti. Nepatřičnosti, kterou postavy pociťují jedna k druhé, samy k sobě i vůči světu, v němž žijí. Film nestraní jedné z postav, což se odráží i v jeho struktuře nebo v tom, jak se situace vyznívající jako vítězství Winfrieda znenadání obracejí ve prospěch Ines. Zhruba první hodinu trávíme s Winfriedem, který pak z vyprávění znenadání mizí bez příslibu, zda jej ještě uvidíme. Následující minuty pak zůstáváme po boku Ines až do Winfriedova opětovného zjevení, stejně nečekaného jako jeho odchod. Po zbytek filmu dochází ke střídání hledisek na způsob předávání štafety. Scéna začne s Ines, v jejímž životě se najednou objeví Winfried/Toni (někdy je přítomen nepřímo, prostřednictvím jeho potměšilého způsobu vztahování se ke světu – viz erotická hotelová scéna), s nímž zůstáváme i poté, co Ines ze scény odejde. Nenucenost a nepředvídatelnost, s jakou Ade kombinuje komiku s tragikou, intimní drama s výpovědí o socio-ekonomických vztazích v globalizované Evropě, přitom není výsledkem šťastných náhod a improvizace à la Dogma 95, ale precizní práce se střihem a mizanscénou, která nás s předstihem připravuje na některou z příštích scén a zároveň vytváří mylná očekávání. Také díky suverénnímu režijnímu vedení prožíváme nejistotu, údiv, smutek, radost, ponížení, odmítnutí, přijetí a katarzi zároveň s postavami, které se nám po 160 minutách nechce opustit ne proto, že by nám s nimi bylo tak dobře, ale protože s námi mají tolik společného. Mrzí mě jenom jedno - nic lepšího (stejně nepředvídatelného, vtipného a zároveň smutného) už letos pravděpodobně neuvidím. Více zde. 95% (07.10.2016)

Nepamatuju si, kdy naposledy mi přišlo, že kvality nějakého filmu nejdou popsat, že se musí prostě vidět. Jenže cokoliv by se řeklo o Erdmannovi, by nedokázalo vysvětlit ten pocit upřímnosti, úpěnlivosti a opravdovosti, jaký jsem měl. Erdmann mě donutil jít čtyřikrát do kina, to se zatím žádnému filmu nepovedlo. Je to ve všech ohledech výjimečný a jedinečný zážitek, ze kterého jsem načerpal energii a těším se, až ji budu čerpat znovu. (22.09.2016)

Nemci opäť dokazujú, že vedia. Toni Erdmann možno nebude pre každého, je to prevažne konverzačný film, ale mňa to bavilo. Film v jednoduchosti ukazuje pravdu na pozadí modernej doby a honby za kariérou a to, že kariéra ešte neznamená šťastie. Vydarený návrat otca, ktorý si vymyslel meno Toni Erdmann dcéra docení až oveľa neskôr, divák má však karty na stole a vidíme, že takýto život stojí za hovno. Pochválim vydarenú scénu dcéra spev - otec piáno v podstate u neznámych ľudí... Bulharský chlpatý kostým v byty na "nahej party" nemal chybu, dobre som sa zasmial. Stopáž 162 minút sa možno zdá náročná, ale zbehlo to ako voda. Takmer každý by dnes potreboval takého Toniho Erdmanna, aby nám pripomínal - Spomaľ a užívaj si!...80%. (22.01.2017)