Réžia:
Mani HaghighiScenár:
Mani HaghighiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Peyman YazdanianHrajú:
Hassan Majooni, Leila Hatami, Parinaz Izadyar, Ainaz Azarhoush, Ali Mosaffa, Vishka Asayesh, Mahnaz Afshar, Leili Rashidi, Ali Bagheri, Soheyla RazaviVOD (1)
Obsahy(1)
Iránskych režisérov ktosi brutálne vraždí, jedného za druhým. Aj Hasan Kasmai je síce režisér a podobne ako taký Džafar Panahí sa nachádza na čiernej listine islamistického režimu, ale smrť nie a nie prísť. Prečo sa tajomný zabijak vyhýba práve jemu? Ambiciózny, mierne hysterický a poriadne zdochliacky filmár sa teda vydáva po krvavej stope. Z jeho života sa od tej chvíle stáva delirický trip, plný nezmyslov, inotajov a omylov. Mani Haghighi natočil čiastočne autobiografické bláznivé podobenstvo o spoločnosti, ktorá žije na pokraji strachu, ale nebojí sa o svojej existencii prehovoriť s cynickým úškľabkom. Prasa je drzý politický inotaj, „sedlácka“ crazy komédia i pokrivené gitarové sólo v cele autoritárskeho štátu. (Film Europe)
(viac)Recenzie (11)
Víc mě u tohoto filmu fascinoval fakt, že si režisér Mani Haghighi něco takového v Íránu vůbec dovolil natočit. Zřejmě už to tam asi bude trošku benevolentnější, než tomu bylo dříve. Námět je nicméně zajímavý, trička Hassana super, ale na mě to byl možná zbytečně velký úlet. Chování Hassana bylo na úrovni dvanáctiletého instagramera současnosti, což byl jistě záměr. ()
Docela zábavná jednohubka, která by zasloužila trochu prostříhat. ()
„Lajkujeme zprávy, jak se řežou hlavy.“ Na Irán nezvykle provokativní podobenství. Každé režisérské, do režimu rýpající prase (!) je nečisté zvíře a příjde o hlavu. Nebo aspoň o kameru. Zároveň i zajímavé nakoukání do slavné iránské kultury. Vidět hihňající se iránské pubošky s hidžáby, jak svými palečky lajkují a srdíčkují na facebooku a dělají si selfíčko? K nezaplacení. I závan optimismu, neb na všemocný instagram, twitter a podobné číčoviny bude i sebeautokrativnější režim krátkej. VĚZEŇSKÉ OKÉNKO: [][] Jaké režiséry mají v Iránu nejraději? ## Mrtvé. Těm i medaili za zásluhy dají. ## Rozčepýřené provokatéry, t.č. se zákazem točit. ## Milovníky slušivých triček. Kiss, ACϟDC, Black Sabath a pod. [][] Jedna hvězda za osvětu, druhá za odvahu, třetí za ztrátu pudu sebezáchovy. A jedna navrch pro teheránského Rumcajse. To i plzeňští bezďáci vypadají líp, než divnovous Hassan Majooni. Ale jemu bych na čůčo dal, neb jsem ho žral. I s jeho tenisovou kytarou, angažovanou písní a očerňujícím videem na netu, že vraždí konkurenci. 1.700.000 zhlédnutí, pěkný virál. Taky lajknu. ()
Na íránskou kinematografii je tenhle styl hodně atypický. Takové strašně zvláštní podobenství o tom, jak se íránská vláda zbavuje nepohodlných režisérů a zakazuje jim točit (zde vyjádřeno drsnou metaforou), o tom, že si člověk na sociálních sítích může rychle a lehce zničit pověst a o tom, že ať se děje co se děje, rodina ve všem pomůže. Rozebírá se zde několik myšlenek, ale ani jedna není úplně dotažená a domyšlená. Asi právě proto celý ten film působí tak rozháraně a neuceleně, každou chvíli se v něm děje něco jiného a vše se děje poměrně nahodile, hlavně v druhé polovině. Sice je zajímavé vidět tenhle "divný" styl v íránské verzi, zvlášť když má co předat, ale prostě to celé chtělo mnohem líp domyslet. Nehledě na to, že i když Prase má v první polovině slušnou mysteriózní podmanivou atmosféru, v té druhé zase už nemá moc o čem vyprávět, zbytečně se vleče a začíná nudit. Závěr a jeho poselství se mi ale líbilo. Lepší 3* ()
Jako bych koukal na nějaké to dílko některých našich autorů z přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Lehké pošťuchování do režimu (ale jen tolik, kolik režim snese), sem tam humory, sem tam moudra. Tady občas ještě pár dobrých fórů. ()
Vítaným zpestřením téhle totálně ulítlé tragikomedie je dozajista hudba, která skvěle koresponduje s trochu agresivním stylem použitého humoru. Na íránské poměry se jedná o dost odvážný film, k jehož poselství se však Mani Haghighi mohl dobrat poněkud kratší cestou. Moc se mi líbil herecký výkon Hassana Majooniho, který v hlavní roli naplno projevil svůj smysl pro komično. (65%) ()
Žánrově bych to zařadil do kategorie půlnočních projekcí na KVIFFu, je to slušně obskurní podívaná. Ten jinotaj tam rozhodně je a je i dobře zpracován, zbytek scén nabalených na hlavní linku bylo dost šílených a nesmyslných. Procítěné ztvárnění íránských coverů AC/DC a Queenů do toho tak nějak zapadá. Přiopit na fesťáku bych možná hodnotil lépe, ale od otvíráku íránského filmového festivalu jsem čekal kvalitnější zábavu, 40 %. ()
Film by se mohl odehrávat v kterékoliv jiné zemi, jen to řezání hlav by mohlo být nahrazeno jiným prostředkem, ale tohle jaksi patří k orientální tradici. Režisér je skutečně cynikem, když mezi zavražděnými režiséry jmenuje i sám sebe; film používá moderní výrazové prostředky, které mi jsou poněkud cizí, což umazává jednu hvězdičku, zdá se, že Haghighi prošel nějakou západní filmařskou školou, rozhodně to není příliš íránský film. Ale dík svému poselství stojí za shlédnutí. Ukazuje se, jak sociální sítě ovlivňují myšlení lidí - k horšímu. Ale zároveň film končí tím známým havlíčkovským "jednou tě maj za svatýho, podruhé jsi sviňák", tady ovšem v obráceném garde. ()
Díky Film Europe za tenhle film, v popisku v programu bylo pouze Thriller, tak jsem to nahrála, protože žádný íránský čistý thriller jsem neviděla. Tohle byla ale mysteriózní tragikomedie, docela svižná, se super muzikou a skvělými dialogy. Překvapení, hlavně vidět Leilu Hatami v trošku hloupoučké roli. Mně se ta roztříštěnost líbila. ()
Nenudilo ani chvili a jako fanoušek Heavy metalu musím dát za 5* ()