Láska medzi regálmi

U filmů jako je tento se naplno projevuje má schizofrenie, co se kinematografie týče. Na jednu stranu mi lezou na nervy prvoplánové blockbustery á la Transformers, na stranu druhou mne iritují i tyto alternativní, nezávislé, žánrové "křehké, civilní a realistické romance z místa, kde není vidět na nebe". Kdekdo by řekl - a taky někteří říkají -, že "v rozvleklosti či snad absenci děje spočívá síla filmu, který ilustruje bezvýchodnost dělnické třídy (v bývalém východním Německu), kdy každý z hlavních protagonistů svým vlastním způsobem nese své břímě, kterému stejně neuteče"... Za mne to začíná ničím, pokračuje ničím a v rámci dějového zvratu to také ničím končí. A o to to možná víc leze na nervy, že toto "nic" má být oceněno jako něco světoborného a objevného... 50% (21.09.2019)

Láska medzi regálmi boduje najmä svojou melancholickou atmosférou a u mňa aj tým, že som jej dal priestor tesne pred Vianocami a ono svojim spôsobom o vianočný film aj ide a tým pádom hodnotím v toto ročné obdobie vyššie. Je to síce príjemne, ale aj depresívne civilné, avšak s realistickosťou by som bol opatrnejší. Predsa len málo priebojný chlapík prejaví záujem o ženu, ktorá ho v podstate len ťahá za nohu, i keď nejde o nič zákerné, obom sa v skutočnosti ich životy do istej miery zlepšili. Christian ale svoj osobný život trochu nepochopiteľne redukuje iba na kolegov. Ak by bol ale aktívnejší, zase by sme tu nemali tú chytľavú melanchóliu. P.S. Franz Rogowski je nemecký Joaquin Phoenix. 70% (19.12.2023)

Vzhledem k tomu, že In den Gängen postrádá výraznější příběhový oblouk a celý je sestaven z více či méně provázaných epizod, které se snaží zaujmout jakousi poezií všednosti, tak je vlastně velmi vstřícný vůči divákovi, jenž se může sám rozhodnout, jak film vnímat. Žádné z naznačených témat totiž nepřekřikuje jiné a film nemá žádnou zápornou postavu. Z výběru mezi sledováním skladníkova mikrovesmíru v generické sámošce, přesahovým vnímáním vykořeněných starších chlapů smetených pozdním kapitalismem či pozorováním sondy do šedivé reality světa za mantinely dálnice si vybírám to poslední. Kraj ohavných předměstských domků u rychlostních silnic mezi šedavými poli, parkovišti a logistickými sklady zde působí (navíc v kombinaci s tím, že film se odehrává v období podzim-zima) jako opravdu ta poslední štace všech zúčastněných, z nichž se již nelze vymanit jinam než kamsi do světa filmů Ulricha Siedla či Bély Tarra. (14.05.2019)

Láska mezi lidmi, kteří se znají jen ze světa mezi regály. Přátelství, která sahají ke konci šichty. Montovaná hala obchoďáku je ze speciálního materiálu, který nepropouští minulost. Dočasně snímá ze skladníků a skladnic, prodavačů a prodavaček i všech dalších nitky nepracovního dění. Utnou je ostré hrany plechových vrat. Stíní. Možná chrání. Možná škodí. Nikdo se neptá. Možná se nikdo nezajímá. Možná ze zájmu dává prostor pro tajemství. Vnitřní svět nepotřebuje mnoho stimulů zvnějšku. Má své vlastní děje, klepy, sítě, vazby, minulost, příběhy, dynamiku, tempo. Bytostně osobní se prolíná s odosobněně tržním. Truchlí se na směny. Já si to užil moc. (05.09.2021)

Nádherný, intimně originální příběh, která staví na jedinečnosti postav i prostředí ve kterým se příběh odehrává. Počáteční komediální scény s ještěrkama mě připoměli éru němých grotesek, tulák Charlie by si tady pošmák. Ovšem bylo by velkou chybu dávat filmu žánrovou škatulku, život jí taky nemá a tenhle svět ve světě měl v sobě, radost, bolest, osamění, lidskost, přátelství, tajemství a hlavně cit. Herci svým civilním, přirozeným hereckým projevem dali všem postavám velmi sympatickou existenci mezi regály. (23.10.2018)