Polednice

„ONA SE VRÁTÍ A VEZME DÍTĚ!“ /// Tenhle příběh vo starodávný sociální pracovnici nejde brát jako Erbenovu baladu. K tomu slouží Kytice. Tady jde o vesnickej film plnej vaty (aneb jak nasytit 85 minut), při kterým člověk sice prozře, ale zároveň zalituje promarněnýho času. Svýho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) „U lavice dítě stálo“… tak to už mě nebere! 2.) Venku je vedro, že by starý hráblo! /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.08.2016)

Ta malá holka je opravdu průšvih. Tak špatný dětský herecký výkon jsem snad ještě neviděl. Nicméně jako celek je Polednice vcelku slušná. Líbí se mi, že se tvůrci drží českého prostředí a nepokoušejí se o žádnou světovost. Charaktery vesničanů, vypravěčská struktura a mysteriózní zápletka vycházející z české lidové slovesnosti, tím vším Polednice opravdu boduje. Bohužel však chybí něco výrazného, čím by se mohla dostat v povědomí diváků ještě výš. Scénář v několika momentech působí jako přílišný konstrukt, ve kterém nedává smysl ani chování matky vůči své dceři. Klasické mužské postavy fungují na výbornou, ale ženy jsou poněkud křečovité a těžko se jejich chování věří. Snaha o psychologii je plytká a nikdy nejde do hloubky, spíše se pořád pohybuje po povrchu. Na druhé straně se alespoň občas objeví něco co by se dalo nazvat záchvěvem atmosféry. (29.07.2016)

Do horkého a dusného léta, v němž se příběh odehrává, by se hodila Lednice. Kdepak na mě s Polednicí. I když o ni půjde převážně. Jenže jak se záhy ukáže, příběh je šíleně překombinovaný a šíleně nezáživný. To, co mu trvá rozplést drahnou dobu trvání filmu, ví divák už dávno, jen jaksi není srozuměn, proč se s tím film tak loudá. Geislerová do své stěžejní postavy singl maminy nedala vůbec nic. Asi si až později uvědomila, v jaké píčovině hraje. A tak je jediným hereckým pilířem umolousaná stařena Daniela Kolářová, u které zamrzí, že dostala jen pramálo prostoru. A teď to zásadní - film je natočen tak, že má jen mini prvky hororu. Pokud mě měl vyděsit lán pole se švitořícím ptactvem, je na místě zvážit příčetnost režiséra. Takže nic krutě brutálního nečekat, jo. Horory u nás fakt nemá smysl točit. Tenhle vypadá zatraceně levně, s chatrně vrstveným příběhem, chatrná je i kreatura, co se na pár vteřin zjeví. Je k posrání zoufalá. Skoro jsem měl strach z toho, že těch pár minut, co měla fungovat a postrašit, se spíše rozpadne. Film se vleče, nezáživný jak partie šachu v hlavním vysílacím čase, nelze mu však upřít, že atmosféru léta k zalknutí měl natolik intenzivní, až se dala pocítit (téměř) fyzicky. Dle mého úsudku bylo zaděláno na zajímavý atmosférický horor, kterým se český film mohl pyšnit. Slabá realizace jej šoupla do Lednice. 4/10 (21.01.2017)

Strašná blbost, doukáno s největším sebezapřením. S Erbenem to nemá nic společného, název tedy považuji za zavádějící. Ten film má vyloženě debilní hudbu, naprosto nefunkční atmosféru (strašidelné to není ani trochu), hodně nesympatické obsazení (Geislerová fakt ne-e) a celkově divné vyznění - nechápu smysl toho filmu a nechápu, proč vůbec vzniknul (nota bene pokud je to vykrádačka filmu jiného, jak píše Cival). Za mě neuvěřitelná znuděnost a palec dolů. (12.12.2016)

"My si mohli, když jsme si chtěli něco vysvětlit, říct: 'Chceme to jako v tom a tom filmu.' Protože myslím, že máme filmy docela nadrcené," řekl o tvůrčí spolupráci za kamerou režisér Jiří Sádek. Kolikrát asi a v jakých všech fázích práce na "Polednici" zaznělo 'Chceme to jako v Babadookovi'? Diváci, kterým tento zásadní hororový titul posledních let neunikl, budou nevyhnutelně z filmu mít pocit permanentního deja vu. Podobnost konkrétních motivů, prvků i formálních postupů je natolik silná, že není možné, aby šlo o náhodu. Zatímco jiní mladí čeští filmaři kopírují formální postupy zahraničních vzorů, Sádek, Chlupáček a Samir se pohybují na hraně plagiátorství. Když to dovedeme do extrému, tak zatímco jiní poučenou formou oslovují především diváky, kteří také mají kinematografii nadrcenou, "Polednice" naopak sází na diváky nepoučené, kterým se může vydávat z originální dílo. Přitom tvůrci dokáží výtečně rozehrát lokální prvky, které byť čerpají z klasického kontrastu města a venkova, působí živě a přirozeně. Navíc základní koncept moderního nedoslovného přepracování kanonické básně, postavený na motivech neveselých stránek mateřství, skýtá velký potenciál. Paradoxně však "Babadook" představuje nejen vytříbenější a stylově sevřenější, ale i nosnější a věrnější adaptaci Erbenova textu. (10.07.2016)