Za hrsť dolárov

Clint opět s kolty proklatě nízko u pasu pase po dolarech, spřádá intriky, vypořádává se s přismaženými padouchy a dokonce i nějaký ten dobrý skutek udělá. Pod dojmem zdejšího hodnocení a komentářů jsem čekala o něco víc, než poměrně tradiční western, který párkrát zaškytá v logice a zvláštním ho dělá pouze Morriconeho soundtrack. Pokud scéna, kdy má pořádně mrazit (postřílení vojáků), vyvolala u mé maličkosti záchvat chechtání a vrtění hlavou, pak prostě něco není v rychtyku. Ještě bych pochopila, že se tehdy šetřilo kečupem a tak se chlapi, "rozervaní" kulometnou palbou hroutí, aniž by byla ke spatření kapička krve... Ovšem jak si ten proud kulek selektivně nacházel jezdce a míjel koně (pokud ho jezdec se značným úsilím nestrhnul na zem), to bylo zajímavé. A vůbec nejvíc se mi líbily ty umírací ochotnické výkony - konečně vím, odkud své herecké manýry překopírovala česká fotbalová (j)elita. Pozdější Leoneho filmy mají lepší grády a tak si odpustím časté dilema "3 nebo 4, kurňa" a vystřílím sem úhledných, leč nenadšených 69%. (07.09.2011)

Neznámá doba, neznámé místo, neznámý muž. Nikdo neví, jak se jmenuje, odkud se vzal, co tu dělá nebo kdy vypadne. Nemluví, jen pozoruje situaci a ve správném okamžiku dokáže sejmout i několik nepřátel najednou. Vždy stojí uprostřed bitevního pole, spolupracuje s oběma stranami, aby nakonec dostal všechny. Proč to dělá? Jde mu o pomoc obyčejným obyvatelům vesnice? Záchranu jedné bezmocné rodiny? Nebo se to vše děje jen kvůli několika málo zlatým mincím? Nikdy se to nedozvíte. A ani to vědět nepotřebujete. Clint Eastwood svého hrdinu beze jména vystihl tak, že se vám na jazyk derou slova jako drsný, cool, tajemný, zajímavý, neproniknutelný. Nedává najevo, co si myslí, ostatně sám Leone o Clintovi prohlásil, že má jen dvě výrazové polohy: tu s kloboukem a tu bez něj. Osobně přiznávám, že jsem se sledováním snímků z dob divokého západu skončila ve dvanácti letech, protože mě nebavily, ale jestli je celá dollarová trilogie alespoň z poloviny tak dobrá jako její první díl, asi jsem se právě zamilovala do spaghetti westernů. (23.05.2009)

Začátek dolarové trilogie je sice pomalejší, ale to není výtka, Leoneho "rozjezd" je v žánru stále na absolutní špici. Spaghetti western jak má být! Jediné, co mi vadilo, byl necharismatický záporák, ale jinak Clint Eastwood se pro tyto role jednoduše narodil a hudba Ennia Morriconeho je chvilka té nejčistší poezie. Tento western JE vynikající, zábavný, ale to nejlepší od Leoneho přijde potom. Trefa do pikového srdce! (21.05.2006)

86% - Dlouho jsem si říkal, že tento film netřeba komentovat, ale včera jsem viděl Kurosawova Yojimba, a na Hrst dolarů jsem při něm musel myslet celou dobu... Podle mě se zde jedná o výtečný remake, který se díky typické Leoneho strategii "oči a hudba" dostane pod kůži diváka o něco rychleji, než jeho japonská předloha. Rozumná délka filmu a výborné nápady si zde rozhodně zaslouží pět hvězdiček. Teď ke kladům mohu připojit i mnohem věrnější a "fajnovější" zpracování originálu, než je tomu např. v Sedmi statečných. (17.04.2006)

Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. (28.01.2014)