Za hrsť dolárov

Ze sentimentu k látce a úcty k legendě Leonemu horko těžko za tři. U Fistful of Dollars je znát, že kultovní trilogie je teprve v zárodku. Chybí rozpočet a technická stránka je všelijaká. Základní kameny však úspěšně položeny. Eastwood se žvárem v tlamě, unikátní Ennio Morricone a překvapivě dobře napsaný příběh, ve kterém to občas vypadá jak reklama na špagety bolognese. (19.05.2024)

Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. (28.01.2014)

„Vy nemilujete mier?“ – „Je ťažké milovať niečo, čo nepoznáte.“ Nepatrím k divákom, ktorí to pokladajú za kult, klasiku, legendu a pilier žánru. Tento typ filmov ide úplne mimo môj radar. V podstate ma vôbec nezaujíma a nebaví. Vlastne ma nudí. Pre hrsť dolárov sa mi však celkom páčilo a to hlavne vďaka dobre vystihnutej a podanej prašnej atmosfére zaspatého pohraničného mestečka, hudbe Ennioa Morriconeho a Clintovi Eastwoodovi. Toho síce ako herca (a ani režiséra, ale to sem nepatrí) príliš nemusím, ale tu je OK a spoľahlivo ťahá film od začiatku po koniec. Dvojka ma bavila viac. (07.08.2005)

"Když potká muž s pětačtyřicítkou muže s puškou, tak je ten s pistolí mrtvej." Tak praví starý mexický přísloví, ale rychlostřelec Joe se evidentně chce stát výjimkou potvrzující pravidlo. Mě tedy bavilo Joeovo balancování na tenký hraně mezi dvěma znepřátelenejma klanama, vracení unesený krásky k rodině i pravidelný dodávky klientů, kterými zajišťoval prosperitu pohřební službě. A já se přiznám, že kdyby se proti mě postavil Joe se svým tvrďáckým výrazem, a někde v dáli by začala hrát Morriconeho hudba, tak bych chtěl bejt vyzbrojenej minimálně tankem, abych uhrál alespoň remízu. (28.11.2016)

Excelentny "remake" a execlentny spagetti western v jednom. Kurosawov Yojimbo a jeho hrdina Sanjuro boli preneseny s feudalneho japonska na divoky zapad v skvelej a pritom takmer nezmenenej podobe. Prave na tomto priklade sa da najlepsie pozorovat, ako vela maju samurajsky a westernovy film spolocne (samozrejme berieme v uvahu hlavne filmy, ktorych hlavna postava - kowboj/samuraj, je obrazom tzv. vlka samotara). Svojmi kvalitami a jedinecnostou (Eastwood, Morriconeho hudba) sa vsak tento film povisil nad pojem "remake" a stal sa klasikou samou o sebe. Tak, ako je Yojimbo klasikou samurajskou, tak je Pre hrst dolarov klasikou westernovou. A to, ze maju spolocny pribeh a hrdinu je ich vlastnostou, ktora je krasnym prepojenim kinematografii dvoch absolutne odlisnych krajin. Film ako cesta k zblizovani ludi a narodov ! :-) (10/10) (01.08.2008)