Pre pár dolárov naviac

Ještě lepší než první díl této volné trilogie Pro hrst dolarů aneb špagety bez kečupu. Tentokrát se Clintu Eastwoodovi dostalo společníka, se kterým se setká v poslední části Hodný, zlý a ošklivý. Film je oproti prvnímu značně dynamičtější, scénář ještě propracovanější. Měl bych jen jednu výtku. Na to, že se jedná o tzv. spaghetti western, šetřili tvůrci kečupem. Když někdo dostane tři rány z bezprostřední blízkosti, měla by se asi objevit nějaká ta krev. Tady jen herec předvede teatrální gesto, rozhodí rukama a je mrtvý. Ale to nemůže dojem z báječného westernu zkazit. (09.05.2009)

Leoneho druhá eastwoodovka leží přesně mezi první a třetí nejen počtem mých hvězdiček, nýbrž i pracovním pojetím a předkládanými motivy ji lze krásně sledovat jako mezistupeň. Přesto je svébytná a lehce se vymyká (k čemuž přispívají zvláště ony hypnotické scény). Ač se takřka úplně shodnu s gudaulinem, Pro pár dolarů navíc je tak působivé, že vytýkanou nelogičnost jednání a nekonečně nastavované "druhé šance" si prostě musím nějak racionalizovat a přijmout. Ber nebo nech bejt. Beru. (06.08.2014)

Sergio Leone holt westerny uměl jako málokdo. A když vsadil na Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, tak to zkrátka muselo fungovat. Ti dva jsou pro role drsných pistolníků jako stvoření a je pravdou, že druhý jmenovaný zde možná lehce mistra Clinta převyšuje. Je vidět, jak Sergio Leone postupně získává cit pro tento žánr a vše postupně směřuje k jeho vrcholným a těžko překonatelným snímkům - Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na Západě. Samotný příběh Pro pár dolarů navíc mi nepřijde tak skvělý, jako je tomu v jeho nejlepších a nejznámějších počinech, avšak mnohé scény a zejména pak fenomenální hudba skladatelského velmistra filmových melodií Ennia Morriconeho posouvá všechny záběry a tím pádem celý snímek do skvostných výšin. (29.12.2010)

Dilema, jestli je lepší Pro pár dolarů nebo Leonův následující kousek Pro pár dolarů navíc, mám pro sebe vyřešené, protože navazující film považuju za zralejší, Leone tam už našel svůj styl a spolupráci s Enniem Morriconem vypiloval tak, že po stránce režie a vůbec filmařských řemesel se filmu nedá moc co vytknout. Zásluha Sergia Leoneho je v tom, že skomírající westernový žánr oživil tím, že ho ušpinil, nadlehčil ho komickými prvky, pracoval kreativně s žánrovými stereotypy a do té doby zaměnitelným vedlejším postavám vtiskl charaktery. Zkrátka a dobře ho učinil zábavnějším. Na druhé straně ale mají jeho ranné westerny problém se scénářem. Když se podíváte na motivaci jeho hrdinů a jejich myšlenkové pochody, pak máte před sebou sbírku unikátních blbů. Kdyby hlavní padouch Callaway oplýval takovými nápady, jako je propuštění svých zajatců, aby zlikvidovali členy jeho gangu, nepřežil by pravděpodobně svou pubertu. Leone zkrátka točil nenáročná béčka pro masové publikum a ke své smůle měl ambice směřovat k závažnější filmařské výpovědi a k vážnějším žánrům, což mu v případě jeho legendárního Tenkrát v Americe zlomilo vaz. Což něco vypovídá o filmovém průmyslu a jeho divácích, ne o Sergio Leonem. Celkový dojem: 65 %. (12.10.2011)

Budu sice znít jako gramofon, ale mistr Leone a mistr Morricone jsou zárukou úspěchu. A pokud k tomu připočítáte vždy skvělého Clinta a bez debat nejlepšího Lee Van Cleefa, tak vám vyjde western, který ani v nejmenším nezaostává za Tenkrát na Západě nebo Hodný, zlý a ošklivý. A zde mě Leone přesvědčil, že patří do mé TOPky režisérů. Opravdu další jedinečný zážitek! (30.10.2009)