Réžia:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern, Treat Williams, Tuesday Weld, Burt Young, Joe Pesci, Danny Aiello, William Forsythe, James Hayden (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Dlhých dvanásť rokov trvali prípravy na scenári filmu, ktorý pre jeho režiséra Sergia Leoneho predstavuje splnenie svojho sna. Táto legenda westernu svoj námet nosila v hlave takmer celý život. Dokonca sa traduje, že Leone si vyhradil na stretnutie s producentom štyri hodiny, kde mu vyrozprával príbeh obraz po obraze. Preto nemôže byť divu, že tento film patrí k lahôdkam žánru krimi.
Hovorí sa, že priateľstvá z detstva pretrvajú celý život a inak to nie je ani v prípade newyorských chlapcov zo židovskej komunity, ktorí si vybrali žiť život mimo zákon. Toto je príbeh štyroch gangstov, od ranných rokov života niekedy na začiatku dvadsiatych rokov minulého storočia, cez prohibíciu, veľkú hospodársku krízu a vojnu až po začiatok šesťdesiatych rokov, kedy sa starý David Aaronson (Robert De Niro) vracia naspäť do New Yorku po dlhých rokoch skrývania sa. Toto je príbeh skutočného priateľstva, lásky, oddanosti, ale aj lži a zrady. S geniálnymi hereckými výkonmi (Robert De Niro, James Woods, Joe Pesci) a nádhernými reáliami nezabudnuteľného New Yorku. Toto je príbeh skutočných gangstrov tak, ako ho napísal sám život...
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (1 049)
Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. ()
85% - Tento film mi sebral čtyři hodiny mého života…a naplnil je skoro celým životem Noodlese a lidí kolem něj. Byl to férovej obchod. Nevím, co psát k hypnotizujícímu filmu, který na mě od začátku působil tak neuvěřitelně přesvědčivě. Leone vypráví vlastně docela jednoduchý příběh o vzestupu a pádu jedné židovské mafie (nabízí se srovnání s Kmotrem). Pomalý statický styl vyprávění známe již z jeho westernů, a přece nás i zde překvapí něčím novým. Je to hlavně onen vnitřní obsah každé scény, co vyvolá sympatie a sounáležitost k hrdinům, kteří se rozhodně nedají označit za kladné. Ennio Morricone se překrásnou hudbou k tomuto filmu nadobro překonal. Dokonale jí vyjádřil melancholické vzpomínky a neurčitou touhu po něčem lepším. Tenkrát v Americe je jako studená deka, která nejprve mrazí, ale po čase hřeje tak, že její teplo cítíte ještě dlouho po tom, co jste vylezli z postele... ()
Ač se o to mnoho komentářů snaží, Leoneho klenoty s poetickým "Once upon a Time" v názvu jsou naprosto nesrovnatelné. Do svého vysněného díla totiž Mistr vložil snad všechny žánry. Našel jsem tu klasická krimi schémata, tvrdou gangsterku, srdceryvné drama a i přes svou drsnost také silnou a upřímnou romantiku, to vše s mírným oparem sociální kritiky. Při zhlédnutí režisérské verze si nedokážu představit jedinou scénu, kterou bych mohl postrádat. Vyjmenovávám tady jednotlivé aspekty, ale sílu tohoto monumentu stejně nelze popsat slovy. ()
Monumentální dílo, epická freska mafiánova života z vysněné a snad i malinko zkreslené Ameriky. Nechronologické vyprávění, spousta menších epizodek a přesto film nepůsobí nikterak roztříštěně, scény se totiž slévají v jednou monstrózní, emocionálně hutně podbarvenou, výpověď o trochu více hořkém, než-li sladkém životě. Tenkrát v Americe má pár surových, nekompromisních scén, realisticky vykreslujících drsné gangstery z ulice, ovšem umně je vyvažuje jemností a poetikou zejména v etapě mládí postav. Záběry jsou táhlé, tempo pomalé (v závěru až moc), režie sebejistá a stopáž rozhodně ne přemrštěná, ba naopak po opakovaném zhlédnutí bych si troufal tvrdit, že některé události byly nepříjemně zkráceny, popř. pár postav zasloužilo více prostoru. Menší problém jsem měl s emocionálně příliš podbízivou (vlezlou) hudbou, to si myslím, že takto propracované dílo nemělo ani za potřebí, jinak je to ale klenot... 9/10 ()
Sergio Leone se rozloučil ve velkém, neřku-li přímo epickém stylu. Natočil film svým dobovým zasazením zcela odlišný od filmů předchozích a přitom nesoucí typicky "leonovské" rysy. Film hodně dlouhý, hodně násilný, hodně dobrý. Ač má své mouchy, důstojně uzavírá filmografii jednoho velkého člověka, jednoho výjimečného a naprosto jedinečného režiséra. Sbohem, mistře. A děkuji. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Aiax, Fr, tragos, uzzi ()
Galéria (101)
Zaujímavosti (71)
- V kině běžela původně dvouhodinová sestříhaná verze, kterou ale publikum moc nebralo, protože nechápalo všechny souvislosti. Pro hodně zúčastněných to bylo zklamání. Úspěch u diváků i kritiků přišel až s uvedením čtyřhodinové verze na DVD. (don corleone)
- V roce 2011 bylo oznámeno, že bude restaurována Sergiem Leonem původně zamýšlená 269minutová verze. Na filmovém festivalu v Cannes v roce 2012 byla kvůli problémům s autorskými právy promítána pouze 245minutová verze, nicméně Martin Scorsese, který má na restauraci filmu podíl, přislíbil získat práva i pro poslední zbývající scény. (L_O_U_S)
- Party pro Panovu flétnu nahrál pro Morriconeho soundtrack slavný rumunský flétnista Gheorghe Zamfir. (L_O_U_S)
Reklama