Dole hlavou

Nejdříve jsem měl pocit, že sleduji další mistrův westernový počin, i když z o něco pozdějších dob; detaily očí a žvýkajících úst, většinou se zoomovým nájezdem. Ale potom se z filmu stala téměř komedie ve stylu Spencer / Hill a než jsem se rozkoukal, díval jsem se opět na něco jiného - na drama o revoluci. A takovéhle přesuny nemám rád. Navíc se mi tento kousek zdál poměrně nudný. (20.02.2007)

Já tedy budu muset býti opět hajzlem. Začnu hudbou, protože ta byla samozřejmě opět skvělá a je prakticky jediným skvělým prvkem filmu. Co se mi líbilo méně je hrozně obsáhlý děj a co se mi líbilo úplně nejméně jsou hlavní dvě postavičky, které mi prostě přišly nudné a přál jsem jim pouze rychlou smrt. Western je příšerně dlouhý a troufnu si vám zaručit, že se budete místy nudit určitě taky. Pár pasáží, které si budete den, či dva pamatovat tu určitě najdete. Nejedná se však ani omylem o western, který by si zasloužil srovnání především s dřívější Leoneho tvorbou. Tohle byl velmi slabý čajíček. Maximálně hvězda. (31.12.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $700,000║ No tak oproti dolárovej trilógii o tomto filmu som doteraz nič nepočul a popri tom sa môže úrovňou porovnávať s ktorýmkoľvek z tej ospevovanej Leoneho elity. Je to akčné, dramatické, drsné, surové a miestami až neskutočne zábavné, no proste Sergio Leone cvála po celý čas v plnej paráde! __James Coburn a Rod Steiger sa stala vo filme dvojica na pohľadanie, neskutočne im to sadlo. /videl v kine: 95%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) __Vrecká plné dynamitu je jeden z filmových vrcholov festivalu, úžasný zážitok, takéto filmy patria do kina, pre ne milujem strieborné plátno__ (22.06.2010)

„Revoluce je aktem násilí“… a Kapsy plné dynamitu jsou jedním z nejatypičtějších westernů vůbec. Začínají záběrem na močí skrápěné mravence. Kamera pomalým pohybem vyhledá tvář močícího, opáleného Mexikánce, a kdo již viděl nějaký film od stejného režiséra, musí být rázem v obraze. Leone detaily tváří rád, čehož využívá k dosažení kýžené reakce ze strany diváka například ve scéně z dostavníku, kdy slova plná nenávisti v kombinaci se žvýkajícími pusami nutně vzbuzují znechucení. Jde o scénu, která nejjasněji definuje téma celého snímku – bohatí vs. chudí, resp. ti, kteří jsou mocní vs. ti, kteří mocnými být chtějí. Rozpor těchto dvou stran vede jedině k revoluci, jenže k čemu vede revoluce? Není to film o špinavých chlapech, kteří jedou odněkud někam, kde někoho zastřelí, případně vyvražďují Indiány a bizony, mohl by se tudíž líbit také jedincům, jež kolty zavěšené proklatě nízko nikdy příliš nevzrušovaly. Atmosféru Leone jako obvykle buduje dlouhými scénami, z nichž se o jejich aktérech poměrně brzy dovíme vše podstatné. Nepotřebuje mnoho šablonovitých situací, vše dokáže sfouknout na jeden zátah. Velice nápomocna je mu krom nezbytného humoru hudba Ennia Morriconeho. Ta ve scénách z Malloryho minulosti přejímá hlavní roli a svým způsobem je důležitější než to, co vidíme. Výborně byli vybráni oba titulní herečtí představitelé: James Coburn jako terorista, člen IRA, přesto klasický westernový hrdina, si možná právě touto rolí zajistil svou účast v Peckinpahově Pat Garrettovi a Billym the Kidovi. Při prvním pohledu na Roda Steigera mě ani nenapadlo, že je to rodilý Newyorčan, svého mexického banditu ztvárnil s naprostým přehledem. V jeho podání je Juan hlavně hlavou jedné velké famílie, jeho postupná proměna, změna ideálů, je pak příznačná pro celý film. Kapsy plné dynamitu se nesou v podobně nostalgickém duchu jako Divoká banda, kromě všeho jiného jsou totiž taky o konci jedné éry, což není symbolizováno ani tolik dynamitem a motorovými vozidly, jako značným úpadkem morálních hodnot. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Historik (05.01.2008)

Scénář: Luciano Vincenzoni, Sergio Donati, Sergio Leone .. Coburn i Steiger hrají jedna báseň, ale jinak mne tyto mexicano westerny navíc prosáklé politicko-revoluční atmosférou nijak zvláště nebaví jak jiné žánrové příspěvky. Ani když opět výborně režíruje maestro Leone, některé komponované záběry berou dech, do uší zní Morricone a efektivní výbuchy dynamitu jsou na každém kroku. I přes některé delší a nevybalancované scény má film své silné momenty a stylové pasáže. 70%. (19.02.2007)