Sedem krvavých orchideí

Neviem, ja tým Lenziho giallam neviem prísť na chuť. Aj toto som si pozrel druhý krát než teraz hodnotím ale príliš s toho cítim remeselnícky prístup. Navyše stredná časť filmu je veľmi nudná, a ešte aj podfarbená nevýraznou hudbou. Celé to napomáhalo tomu, aby som počas filmu zadriemal, a to nie je dobrá vizitka pre tvorcov, hlavne preto že ja mám inak rád pomaly plynúci dej. Zaujímavé na tomto gialle je, že teraz Lenzi kládol oveľa väčší dôraz na atmosféru a stvárnenie situácie pred vraždou, zobrazenie samotných vrážd je druhoradé. Je to nezvyčajné, to sami páčilo, rovnako ako záverečná pointa, a tak nakoniec sa zľutujem a dám Lenzimu tri hviezdičky... (15.10.2010)

Průměrné giallo které se bohužel ztratí na poli jeho dalších slavnějších žlutých kamarádů. Vlastně je to takový moc obyčejný a jediný čím tohle dílo vyniká je vrah, kterej je skvěle napsanej a sehranej. Prsíčka vydíme celkem často a vraždy jsou celkem pěkné. A hlavně tu máme opět dokonalou vizualizaci co se barev týče. Byl jsem poměrně spokojen, ale už jsem bohužel viděl i o dost lepší Gialla. (28.11.2010)

Tentokrát to Lenzi rozbalil už naplno a neostal nič dlžný ani Fulcimu, ani Argentovi. Vraždí sa hneď od začiatku a neprestane sa do konca. A použije sa aj vŕtačka. Bohužiaľ popritom masakri sa zase zabudlo na logiku a bije to do očí dokonca aj v žánri giallo. Chlapík, ktorý chce ochrániť svoju ženu pred vrahom chodí po meste s jednoduchou kresbou, na ktorú by sedelo asi tak milión chlapov. Napriek tomu ho niektorí dotázaní spoznajú a ja som si zase spomenul na jednu scénu z Nabitej zbrane 1. Inak scenár je slušný, zápletka je premyslená a motivácia vraha absolútne jasná. 70% (14.10.2021)

Giallo sklouzávající do školometské detektivky s mnoha topornými dialogy a až otravně "příliš důvtipným" klaďasem. Obvyklé žluté ingredience potěšily, byť je Lenzi nedokázal vypilovat k dokonalosti a zůstalo jen u jakžtakž zvádnutého žánrového řemesla. Za vyslovený faul pak považuju hlavní roli Uschi Glas, která vedle Marisy Mell, jíž se dostalo jen malého prostoru ve vedlejší roli, působila jako bodlák poblíž rozkvetlé růže. Zbytek údajně krásných orchidejí sice tu a tam odhalil i nějaké to poupě, přesto jsem čekal větší důraz na smyslnost. A křečovité vyvrcholení v bazénu místo parádního elektrizujícího orgasmu, na nějž jsem v těchto filmových vodách zvyklý, mne pak vede pouze k dvěma poměrně neuspokojivým hvězdám. (03.12.2016)

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)