Sedem krvavých orchideí

"Režisér buduje atmosféru prostredníctvom polonahých dievčat, maskovaného vraha a jeho ostrej britvy." Ehmm... tak táto veta prezrádza o snímke viac ako dosť... Avšak myslím, že sa TOTÁLNE nepoviedla, "Siedmim orchideám" podkopáva nohy. (Dokonca!) V priebehu cca 10 minút sa odohrajú 3 vražedné útoky, nulové stupňovanie napätia. V 14. minúte tak dosiahnete pocit, že stopáž má snáď 30, a nie uvedených 90´. (V 40´ by už mal Lenzi končiť.) Vyšetrovanie ústrednej dvojky je priamočiare, tým nie je zrovna zaujímavé, navyše postavy všetko idiotsky opakovane! vysvetľujú, čo už nie je zaujímavé vôbec. Neznášam, keď je hodnotenie medzi, ale je presne medzi, 2,5*! Za lahodnú vŕtačkovú scénu dávam (so zavretými očami) 3*. (10.06.2008)

Tentokrát to Lenzi rozbalil už naplno a neostal nič dlžný ani Fulcimu, ani Argentovi. Vraždí sa hneď od začiatku a neprestane sa do konca. A použije sa aj vŕtačka. Bohužiaľ popritom masakri sa zase zabudlo na logiku a bije to do očí dokonca aj v žánri giallo. Chlapík, ktorý chce ochrániť svoju ženu pred vrahom chodí po meste s jednoduchou kresbou, na ktorú by sedelo asi tak milión chlapov. Napriek tomu ho niektorí dotázaní spoznajú a ja som si zase spomenul na jednu scénu z Nabitej zbrane 1. Inak scenár je slušný, zápletka je premyslená a motivácia vraha absolútne jasná. 70% (14.10.2021)

Chtěl jsem vidět něco podle Edgara Wallace, což jsem pak zjistil, že tohle je omyl. Giallo jsem asi nechtěl vidět, ale vy tady všichni říkáte, že to stejně není giallo.Takže za mě docela průměrná kriminálka se spoustou zavražděných krásných žen a sympatickým Antoniem Sabatem. Něco málo pěkných zvratů, zato spousta nesmyslně přehnaných výrazů na tváři vyslýchaných. Konec o hovně. (19.02.2016)

Začínam pomalu giallu přicházet na chuť.Tenhle kříženec noiru,thrileru a hororu s výrazně středomořským akcentem mě docela dlouho míjel, ale těsně za sebou se mi zdařilo zkouknout Ptáka s křišťálovým peřím,Křišťálové oči a teď tohle.Velmi příjemné a pro mě zas znovu objevená amerika,pardon,samozřejmě itálie.Jen mě u těhle filmů trochu vadí ty podivné konce,to italům ještě nikdo neřek, že debilní konec,půl špatného filmu? Nevadí,jak se mi nějaké další giallo dostane pod pazouru,hned poletí do přehrávače. (27.06.2009)

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)