Svet pod bombami: Od Guernicy po Hirošimu

V druhé části se toto dílko dosti razantně zvrhlo v trapný a tendenční revanšistický kvazidokument. Vrchol všeho byla poznámka o tom, že kamikaze si alespoň "zvolili vlastní cestu" a dehonestování Američanů za použití atomových bomb v Japonsku z úst žabožroutů, kteří sami zcela bezcitně rozjebali Alžírskou poušť a atoly Mururoa a Fangataufa. Tfujtajxl, Francouzi by se měli stydět... V závěrečných titulcích mi už jen chybělo jméno Oliver Stone. (23.07.2018)

Obrazově skvěle působící dokument je žel natočen dosti tendenčně až manipulativně. Je samozřejmě pravda, že plošné bombardování bylo z vojenského hlediska poměrně neúčinné, nemluvě o tom že tohle bezprecedentní ničení postihlo miliony nevinných lidí, zničilo nesmírný počet cenných historických staveb i výtvarných děl a opravdu tu není složité mluvit o válečných zločinech, dokument ovšem zároveň zamlčuje či minimálně nezdůrazňuje mnohá další fakta, protože se prostě nehodí do "vypravěčova narativu". Stačí zminit například neskutečně tuhé boje o Okinawu, fakt že SSSR vstoupilo do války s Japonskem až 8. srpna 1945 a to právě na naléhání spojenců atp atd. Skutečně objektivní dokument by nutně musel vyznít daleko méně jednoznačně. Historikové či vojenští teoretikové dodnes neumí na otázky po úspěšnosti bombardování za druhé světové války jednoznačně odpovědět, autor dokumentu v tom má ovšem "naprosto jasno". To samo o sobě o mnohém vypovídá... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: flanker.27, Mallinali, A.D.1959 (01.08.2018)

Jak praví v komentáři uživatel A.D.1959. Obrazový materiál je vynikající, jak je v případě nových francouzských dokumentů běžné (např. Apokalypsa: Druhá světová válka). Komentář je však slabší. Mně osobně chybí větší pokrytí vzniku samotné myšlenky bombardování, dokument také úplně vynechává první světovou válku, která by do úvodu patřila. Stejně tak bych očekával, že padnou jména meziválečných teoretiků plošného bombardování jako Billy Mitchell a Giulio Douhet. Jinak ovšem slušný dokument, který stojí za vidění. Po druhém díle: aj, to se vyrojilo potrefených :). Nemusím s hodnocením dokumentu ve všem souhlasit, ale i pokud úplně pominu morální otázku plošného bombardování civilních cílů, pravdivé je však tvrzení, že tato strategie uplatňována za druhé světové války (a též později v Korei a Vietnamu), nebyla účinná ve smyslu zásadního snížení válečné výroby či donucení protivníka k bezpodmínečné kapitulaci. Německá výroba neklesala, naopak stoupala (byť s použitím otrocké práce vězňů), japonská klesala především díky téměř úplnému odříznutí od zdrojů surovin americkými ponorkami, a pokud jde o kapitulaci, ta mohla přijít o celý měsíc dříve. (16.07.2018)

No, to jsem nečekal. Vizuálně skvělé, obsahově dílem originální (např. americký seznam míst v Itálii, která se nesměla bombardovat), ale spíše rozpačité jako Vica Kerekes po zmenšení poprsí. Nemůžu se zbavit dojmu, že toho moralizování bylo příliš, někteří lidé byli obviňování za důsledky rozhodnutí, které tehdy nemohli vědět, že se důsledky zaměňovaly za příčinu a že se často zatoulala informace, která ten revanšistický přístup dost kazí. Stalin nebombardoval Německo prostě proto, že na to neměl vhodná letadla (čtyřmotorová). Humanismus by v tom hledal leda adept na kanonenfutr. Bombardování civilistů v Evropě opravdu bylo morálně i výsledkově k ničemu, ale byl to jednak způsob symbolické odplaty, neboť s tím začali (a neskončili) Němci, dále způsob vázání protivnikovych sil a taky se věřilo, že Němci pak sami povstanou. Že to nevyšlo je věc jiná. A vyjít Valkýra, nevím o čem by frantíci točili. Navíc měli štěstí, že se po většinu doby nevědělo o Osvětimi a spol. No a ta atomovka, to už vůbec neberu. Úplně se ignorovalo, že Japonci předtím bojovali do posledního muže a že kamikadze byl naprostý kulturní šok, který vyslal zprávu o ochotě Japonců ke kapitulaci a jejich vztahu k lidskému životu. Rasismus americký byl pak reakcí na rasismus a strašlivé zacházení s vojáky i civilisty ze strany Japonska. Akce a reakce. Zvlášť, když útoku na Pearl Harbor aktivně pomáhali japonští kolaboranti žijící v USA. No a nakonec to, že atomovka nemusela být, že Japonci to chtěli zabalit i bez toho. Martin Kovář, největší český znalec historie Anglosféry, tvrdí opak. Že byli v USA opravdu zděšeni, že by museli krvavě bojovat do posledního Japonce (na dobytém území skoro všichni civilisti bojovali nebo páchali harakiri), i když samozřejmě ten dojem na Sověty v tom hrál taky roli, tady šlo i o budoucnost. A já bych asi radši věřil jemu, než dokumentu, ve kterém jsou japonští fanatici považováni za oběti a Winston s americkými prezidenty prakticky za válečné zločince. A jak přebývá obviňování spojenců, tak zase chybí teoretické základy bombardování nebo zkušenosti z první světové atd. Jindy frantíky chválím, ale tady to asi prošlo sítem nějaké divné ideologie a neodbornýma rukama. Bohužel. (23.07.2018)

Není nad francouzský dokument, kde největší hajzli jsou ti, co za ně vybojovali druhou světovou válku. Aneb Angličani a Američani jsou svině a my, chudáci Francouzi, jsme to museli všechno vydržet. To je asi jako když Rusáci natočili Velkou vlasteneckou válku nebo sérii o revolucionářích, kde Zinověv, Bucharin a Trockij vypadají jako fajn strejcové. No a teď ještě pochvala Stalina, jaký to byl borec, že bombardování neuznával a vše vybojoval dům od domu. To mě poser. Ani tu jednu tomu nedám a měním na odpad. (23.07.2018)