Mission: Impossible - Fallout

Opět špičková zábavná mise, jestliže mě minulý díl připadal místy slabší, tady to už zase fičí na plný knedlík, až má člověk neodvratný pocit, že už to snad více Impossible být ani nemůže. Cavill se ukázal minimálně při bitce na záchodcích jako skvělá volba. Samozřejmě se budu těšit s čím příjdou zase příště. Docela mě i baví směr v sérii, který nahlíží na terorismus jako na nutné zlo, abychom se jednou mohli mít všichni lépe, jenže to by nesměl teroristům křížit plány nezmar Tom Cruise. Ten člověk je zkrátka ve filmech úžasně 100% soustředěný. Tentokráte tedy 90% (25.01.2019)

M:I jsem měl jako sérii vždycky rád, ovšem nikdy jsem se na nový díl nijak extra netěšil a i v kině je viděl s nějakým menším zpožděním. To platilo do doby, kdy jsem viděl Fallout, opět s 14ti denním zpožděním. A musím suše konstatovat, že jsem zase pár měsíců nebyl v kině tak konsternovaný, jako u pátého pokračování Ethana Hunta. Nemůžu se na chvíli nepozastavit u osoby režiséra, který toho zatím, i přes svůj věk, příliš nenatočil a to hlavní jej pravděpodobně ještě čeká. První Jack Reacher mi příliš nesedl a předchozí díl Rogue Nation se mi dost líbil, ne však tolik jako Birdova čtyřka a doma jsem si jej už myslím znovu nepustil. A šestka je už od začátku vlivem vynikajícího režiséra a propracovaného scénáře totální nářez, který mě ve všech akčních scénách strašně pohltil a několikrát jsem si vzpomněl na přímou konkurenci s tváří Daniela Craiga, která to po tomhle bude mít sakra těžké. A prim, proč tomu tak je a z kina jsem odcházel mírně znaven (jedna hodina ranní), ovšem v katarzi, hraji další zásadní faktory. Jednak Imaxová verze, která je poprvé v sérii 3D (bohužel kvůli příplatku, ale nijak extra neruší tmavými scénami), ovšem hlavně finále v přenádherném Kašmíru jsem si na obřím a roztáhlém plátně vyloženě vychutnával (Nový Zéland, jak jinak). A druhým a neméně důležitým faktorem je hudba, která mimo svého zprofanového původního hudebního motivu je správně dravá a skvěle podporuje nejen vyhrocené akční pasáže, ale i momenty, které teprve začínají gradovat. Samostatně asi nebude fungovat tak dobře, ale filmu sedí jako prdel na hrnec. Obrovská poklona pro, pro mne neznámého, Lorne Balfea. A dalším plusem pro mě rozhodně je Henry Cavill a scéna v umývárně, proti které se může většina akčních filmů, nejen z letošního roku, jít zahrabat. Má sice ten svůj trapně rozebíraný a vcelku nesmyslný knírek a bral jsem to původně tak, že ze série vystrnadil mého oblíbence Jeremyho Rennera (není tomu tak), ale ten se snad příště vrátí. Obsazení celkově stále šlape na jedničku z hvězdičkou a další filmy si nechám rád sypat každý druhý třetí rok. Jeden problém tu ale je. Je to možná až moc rozvleklé a Tom Cruise už asi nemá moc kam stoupat s kaskadérskými kousky, ale hlavně McQuarrie už sám tenhle masterpiece prostě nemůže překonat a nadcházející sedmička to bude mít sakra těžké. PS : Vanessa Kirby je tu neskutečně sexy. (09.08.2018)

Špiónský Temný rytíř a nový žánrový monument. Šestá Mission: Impossible je v podstatě sérií obrovských akčních scén, vedle níž vypadají marvelovky nebo Rychle a zběsile jako dětské omalovánky. Jasně, pětka je šmrncovnější a nejspíš i zábavnější. Cruise a McQuarrie ale tentokrát vsadili na kvantitu a perou na plátno tolik fenomenálních atrakcí, že občas zapomenete dýchat. Zvraty fungují, hlášky nedocházejí, všichni hrají jako o život... a to finále. TO FINÁLE! I když toho trailery vykecaly příliš, pořád je to strašná pumelenice, u níž budou i dva výlety do IMAXu nejspíš málo. (27.07.2018)

Špičková práce, které pro mě chybí vrcholná scéna, kterou byl Turandot v pětce nebo Burdž Khalífa ve čtyřce. Nicméně akční složka je nejlepší, co vzniklo od dob Dark Knight Rises, v němž si Nolan pověsil na špagát letadlo. Cruise je hazardér, který svou odvahou bojuje proti času i faktu, že herecké hvězdy vymírají. Udělá všechno, aby diváci zalapali po dechu a nebojí se kvůli tomu podstoupit extrémní riziko. A McQuarrie to dokáže dokonale usměrnit na plátno. Bude po všem, až řeknou, že je po všem. (02.08.2018)

Orgastické nadšení, lemované chvilkama hořkosti, kterou může a nemusí rozmělnit druhé, případně třetí shlédnutí. Sám Nolan by se styděl to pojmout takto dark-knightovsky, protože by byl obviněn ze sebekopírování. Hlavně teda Balfe jenom změnil pár tónů černorytířských soundtracků, aby dialogům dodal napětí a dějovému vyprávění kontinuálně pulzující dynamiku. Většina akčních mega-scén, které jsou téměř žánrovou údálostí, i drsné fyzické mlátičky, nicméně trendově nestavají na hudbě, ale na zvukové syrovosti, která jim dodává realičnost. Tyto moderní prvky ohlušující hudební naléhavosti a koule rvoucí realistické akce, tedy kombinace ze které všichni nadšeně učuráváme, se zde potkávají s postavama zbytečně překombinovanou zápletkou s opakovaným strháváním masek a změnami identit, kdy zvládáme chápat základní dějovou linku, ale v pointách jednotlivých zvratů se beznadějně ztrácíme. Teda aspoň já jsem se ztrácel. A nejspíš ne proto, že bych byl blbej, ale protože scénář a jeho snaha zdramatizovávat za každou cenu a všude, i tam kde to není potřeba. Za něj dávám čtyři, a umírněnější a elegantně krásnou Rogue Nation zvedám na pět. Mimochodem, nejvíce ze všech scén Falloutu se mi líbila ta sentimentální s francouzskou policajtkou. A vůbec, ženský tu má Cruise fakt krásné, hezčí než leckterý Bond. (02.08.2018)