Nezanechať stopu

U filmů jako je tento je velmi důležité, jak moc blízko máte k lidem a ke společnosti obecně. Jestli jste spíš alternativnější, nebo třeba bez mobilu neopouštíte byt. Pro někoho velmi společenského mohou být postavy otce a Tom ztuha pochopitelné, resp. těžko si představí, jaká moc může někoho přimět odloučit se od lidí. Jsem trochu asociál, takže jsem ten niterný příběh válečného veterána, kterého sužují vlastní démoni a dcery, která mu stojí po boku, pobíral aniž bych se nudil. Ale úplně vidím většinu lidí co znám, jak si během filmu vyřídí pár sms, v klidu si udělají večeři a všelijak se to snaží vydržet dokonce, aby se dozvěděli, jestli je tatík domestifikovatelný, nebo ne. Díky tomu, že se tady nekřičí, akce téměř neexistuje a vše se ubírá vcelku poklidným tempem, by se mohlo zdát, že je to jen ubíjející nuda o divných lidech. Přesto je závěr emočně silný. Nehledejte ale nějakou ukrutnou pointu, nebo katarzi...prostě tiše sledujte příběh otce a dcery, kteří nemohou, nebo nechtějí být součástí společenství. V USA má slovo komunita dočista jiný význam a po rodině je to velmi důležitý aspekt života Američanů. V tomto kontextu je to propadání se za hranice i té nejmenší komunity, pro většinu amerických diváků synonymem pro ztrátu úplně všeho, pro život beze stop. (21.09.2020)

Pomalá tichá a na pohľad príjemná meditačná dráma so skrytým enviro významom. Bolo tu krásne poukázané na fakt, ako sa človek vzďaľuje od svojej podstaty a života v súlade s prírodou. Tiež sa mi tu páčila tá sonda do spôsobu akým sa civilizácia vmiešava do akéhokoľvek pokusu o návrat späť - všetko skrátka musí byť zaškatuľkované a žiť treba len podľa súčasných platných noriem spoločnosti. Všetko ostatné je čudné a len ťažko akceptovateľné. Predostrenie skutočnosti ako ľahko je tomu podľahnúť bolo tiež výborné. Čo sa týka enviro odkazu ako i kamerových záberov tak to na mňa zapôsobilo ďaleko viac ako napríklad snímok Old Joy (2006) od Kelly Reichardt. Slušný nadpriemer. 80/100 (18.10.2018)

„MYSLÍM, ŽE BY BYLO JEDNODUŠŠÍ, KDYBYCHOM SE PŘIZPŮSOBILI“… /// O zvláštním pojetí života… ale jinak celkem nuda. Život v přírodě není pro každýho. Tady sice nejsme jen v lese, páč občas se děje i něco mimo něj. V těch chvílích je na vás, jestli je nebo není tohle váš životní styl a jestli si s Willem budete rozumět víc než já. Já čekal něco ve stylu Útěku do divočiny, takže mě tenhle traumatizovaném taťka moc nebral. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „My Abandonment“ kterou v roce 2009 napsal Peter Rock, neznám. 2.) Fotr zmizel v lese. 3.) Bydlím v parku. 4.) Thx za titule "mark82". /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.12.2019)

Přiznávám se ,že tyto filmy mam rád,lidi odtrženi od civilizace,žijící si svůj život bez řady těch vymožeností co dnešní doba nabízí a vlastně na druhou stranu je člověk vůbec nepotřebuje.Vždy mě irituje jak jsou tyto lidé nepochopení,ale co se týče konkrétně tohoto příběhu tak jestli někdo čekal třeba podobný film jako je ten dva roky starý (Tohle je náš svět) tak to bohužel nebo bohudík (jak pro koho ) nedostane.Zde je to odtržení od lidí a způsob žití Otce a dcery založeno na tom,že on se nedokáže přenést přes minulost a ona by naopak ráda zapadla do dnešní společnosti.Snímek vám ukazuje obě stránky mince a je na každém co by si vybral,proto i ten závěr je možná i nečekaný.Pro mě tam bylo více prázdných míst a čekal jsem trochu více co se týče minulosti otce a důvody ,kterého ho vedli k životu v lesích.Na druhou stranu atmosféra je krásná a pohladí vás po duši.Za mě celkově 65 % a tři hvězdy. (11.10.2018)

"Oběd vařím na plynu, s taťkou v lese nezhynu." Přírodní život v přírodě? Leda tak prd. Igelitová střecha nad sebou, igelit pod sebou, igelitové pytlíky v botách... Věřte mně, starému vandrákovi, skuteční trampové by jen odplivli a o tyto dva "zálesáky" by ani usárnu neopřeli. Ale panelákoví uživatelé ČSFD (Matty, Malarkey & spol.), pro které je i prosté, jednodenní přespání pod širákem v lese něco nepředstavitelného, skoro mysteriózní scifi, zde samozřejmě zuřivě hvězdičkují a již leští polobotky pro vlastní romantický Útěk do divočiny. A divoce skáčou po víku od kufru, jak se do něj snaží narvat dvouplotýnkový propanbutanový vařič, krabici konzerv a deset rolí igelitu. A píšou: "film se ambivalentně staví k otázkám svobody". Co prosím? Začlenit se do společnosti je e-e, ale jiným lidem, těm začleněným, vykrádat chaty a vyžírat jim spižírny, to je šik? Chlapci a děvčata, to si pletete svobodu s kriminální činností. Co zbývá? Jeden uvěřitelný postraumatický syndrom, paranoidním taťuldou dceři o hlavu sobecky omlácený. Zlá, diktátorská společnost za humny (taky dobrý... v Plzni tedy bezďákům erární baráky nerozdáváme :-)) a dcera ve vleku, zabržděná ve vývoji. Ani tu kačenu v kapradí si potají nemastila, aby ve mně vzbudila empatii. Kolik šišek po ní hodím? Jen jednu, podměrečnou. (25.12.2022)