Réžia:
Debra GranikKamera:
Michael McDonoughHudba:
Dickon HinchliffeHrajú:
Ben Foster, Thomasin McKenzie, Jeff Kober, Dale Dickey, Isaiah Stone, Michael Draper, Dana Millican, Ayanna Berkshire, Spencer S. Hanley, Marisa AndersonVOD (3)
Obsahy(1)
Beze stop je nejnovější film Debry Granikové (Do morku kosti), který se vám dostane pod kůži. Je to působivé, tajemné a okouzlující zkoumání života mimo společnost. Dospívající dívka (Thomasin Harcourt McKenzieová) žije se svým otcem (Ben Foster) dlouhé roky v dobrovolné izolaci v rozlehlém lese na okraji oregonského Portlandu. Po náhodném odhalení jejich nelegálního příbytku jsou oba umístěni do speciálního resocializačního programu. Pokusí se přizpůsobit novému prostředí, dokud se z náhlého popudu nerozhodnou vydat na riskantní cestu zpátky do divočiny. Jejich snaha dosáhnout úplné nezávislosti je nutí čelit protichůdné touze být součástí komunity a naléhavé potřebě žít odděleně. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (195)
Rodinné, mizející, proti všem, samotářké, sobecké, bolestné, strachující, volné, ... Krásný příběh mezi otcem a dcerou, sdílející samotu v přírodní rezervaci. Zvrat a změna v názorech nastane po odhalení jejich domova a separace do "normálního" života. Ve filmu jsou jasně zvýrazněné hranice mezi oběma světy, kontrasty mezi zelení ve volné přírodě a uschlými kytkami v pronajatém příbytku, ticho lesa a typické zvuky města, moderní život a primitivní věci obživy v lese. Hlavní postavy byly plné svých vlastních strachů. Postava otce postižená válkou byla vlastně hodně sobecká, dcera zase chtěla rodinu a zázemí. Herecky perfektní, mladá Thomasie je fantastická. Exteriéry skvělé. A zelené. Ve snímku je hodně nevyřčeného a každý si v tom trošku najde to své. Třeba to, že domov máme tam, kde jsou naši nejbližší.. "..můžeme si ale myslet co chceme.." (KVIFF 2018) ()
S třemi hvězdami jsem možná zbytečně přísný, ale na mě je tempo prostě až moc pomalé. A to nejsem nutrně příznivec dějem a akcí nabité stopáže. Jenže Beze stop je jenom popisem rutinní všednodennosti v hodně nevšedním prostředí. A taky - což je samozřejmě problém můj, nikoli problém filmu - se ideologicky zcela míjím s pojetím života v divočině. Já sice nenávidím lidi a můj sen je žít na pustém ostrově (v teple: z lesů amerického Severozápadu byla zima a mokro až do kinosálu), ale v komfortu a pohodlí. Představa celoživotního táboření ve stanu se mi ani trochu nezamlouvá a trávit čas v karavanové osadě s tamními (dobrovolnými!) vyvrženci je představa ještě děsivější. Beze stop má ovšem tři trumfy: slušnou kameru, senzační obsazení: hlavní dvojice je zahraná parádně, a to jak Ben Foster, od nějž se to tak nějak čeká, ale i mladičká Thomasin McKenzie, před níž smekám. V jejich poslední společné scéně je všechno. Paráda. A dobře napsaný scénář, který komorní příběh představuje velmi civilně, takže třeba divák tuší, že táta je válečný veterán s posttraumatickým syndromem, ale vzhledem k jeho mlčenlivosti se víc nedozvíme... A to kvituju, žádný dovysvětlování blbečkům. Takže spíš tři a půl hvězdy... ale to líné tempo mi místy prostě fakt vadilo. ()
Otec s dcerou se vyhýbají společnosti, snaží se žít v lesích atd. Je z jeho strany košér nezačlenit ji, nedat jí jiné než vlastní vzdělání? A jak dlouho jim pevné rodinné pouto, kde mají každý jen toho druhého, vydrží? Hezká vztahovka vnímající společnost z druhé strany ale nekritizující ani jeden z dvou světů. Téměř bez zdramatizování, v poklidném vypravěčském tempu. S menším počtem postav a bez barevnosti podobného Captain Fantastic. [Cannes] ()
Takový umírněnější a artovější Captain Fantastic, jež bych nedoporučoval rozhodně nikomu, kdo nezvládne pomalé tempo s lineárním vyprávěním a naprosto standardním příběhem, který nemá jiný účel, než vypovědět jeden syrový příběh dvou obyčejných lidí s určitým netypickým problémem. Ben Foster tu hraje tradičně jako bůh a první hodinu mě to vlastně bavilo jen tak plynout nepřiznivými podmínkami spolu s hrdiny, ale vzhedem k tématu jsem to až do konce nevydržel a začal se celkem nudit. Jednou za čas však rozhodně neuškodí si odpočinout od popcornovek. ()
U filmů jako je tento je velmi důležité, jak moc blízko máte k lidem a ke společnosti obecně. Jestli jste spíš alternativnější, nebo třeba bez mobilu neopouštíte byt. Pro někoho velmi společenského mohou být postavy otce a Tom ztuha pochopitelné, resp. těžko si představí, jaká moc může někoho přimět odloučit se od lidí. Jsem trochu asociál, takže jsem ten niterný příběh válečného veterána, kterého sužují vlastní démoni a dcery, která mu stojí po boku, pobíral aniž bych se nudil. Ale úplně vidím většinu lidí co znám, jak si během filmu vyřídí pár sms, v klidu si udělají večeři a všelijak se to snaží vydržet dokonce, aby se dozvěděli, jestli je tatík domestifikovatelný, nebo ne. Díky tomu, že se tady nekřičí, akce téměř neexistuje a vše se ubírá vcelku poklidným tempem, by se mohlo zdát, že je to jen ubíjející nuda o divných lidech. Přesto je závěr emočně silný. Nehledejte ale nějakou ukrutnou pointu, nebo katarzi...prostě tiše sledujte příběh otce a dcery, kteří nemohou, nebo nechtějí být součástí společenství. V USA má slovo komunita dočista jiný význam a po rodině je to velmi důležitý aspekt života Američanů. V tomto kontextu je to propadání se za hranice i té nejmenší komunity, pro většinu amerických diváků synonymem pro ztrátu úplně všeho, pro život beze stop. ()
Reklama