Nezanechať stopu

Captain Fantastic coby válečný veterán prchající před posttraumatickým syndromem. Nezávislé komorní drama řešící především vztah dcery a otce, ale i prázdnotu dnešní západní civilizace a její odtržení od smyslu a přírody. A především otázku svobody jedince. Velmi silný film. (30.12.2018)

O mnoho realističtější a v hereckém minimalismu i překvapivě citlivější, než tématicky příbuzný Tohle je náš svět s Viggo Mortensenem. Ben Foster, zde není hurá excentrik, ale traumatizovaný veterán, který nesnese lidskou společnost. Uvědomuje si, že dceru do takto extrémního životního stylu nemůže nutit, ale ona jediná mu zbyla a s ní se cítí fajn. Kvituji, že to není agitka a "systémové" postavy jsou zobrazeny vlastně velice mile. Nenápadný, ale dobrý film. Thomasin McKenzie má talent. (17.03.2020)

Zajímavý snímek ztvárňuje traumatizovaného veterána, který není schopný dál fungovat ve společnosti a proto se uchýlí žít do lesů. Je s ním i jeho pubertální dcera, které i když jí současný stav zatím vyhovuje, tak je zřejmé, že to takhle nemůže jít dál. Film toho moc neprozrazuje a ani není třeba. Nechává děj nenásilně plynout a nevnucuje divákovi, nějaký vyhraněný názor. Pokud máte dost násilných a hororových filmů a chtěli byste si od nich trochu odpočinout, je to vhodná volba. (10.08.2023)

Tento snímek jsem měl ve watchlistu už dlouho, ale teď jsem měl ještě o dva důvody víc, proč se na to podívat. První důvod je Thomasin McKenzie, jež mě naprosto uhranula v Jojo Rabbit a chtěl jsem si ověřit její herecké schopnosti i v jiných projektech. Druhý důvod byl Ben Foster, jenž se má zhostit role našeho nejznámějšího vojevůdce s lahkým gulometom v megabijáku Petra Jákla. Oba mě o svých hereckých umech přesvědčili, Thomasin jako mladá zakřiknutá, ale přesto postupně rebelující dívka a Ben vzhledově jako starší verze Jesseho Pinkmana s komplexy z vojenské služby perfektně sedly do tohoto sociálně laděného The Last of Us, kde místo nakažených jsou za nepřátele vnitřní démoni rozbíjející iluze o normálním životě ve společnosti. Snímek svou narační strukturou a vláčným tempem dosahuje dokonalé stopáže během níž si divák dokáže dle dostupných informací a plynutí příběhu vybudovat vlastní názor na situaci a současně má čas se vcítit do těžké situace protagonistů i když to není prvotní zájem tvůrců a nedochází se k tomu samoúčelně jak by se dělo u podobných projektů. Leave No Trace není žádný majstrštyk roku 2018, ale jako americké indýčko rozebírající peripetie veteránů zase jiným pohledem to funguje správně. Prvně jsem tomu chtěl přidělit 7,5/10, ale přes noc to pěkně vyzrálo, takže pěkných 8/10. (26.08.2020)

Amerika znovu objevuje Oregon, oregonské lesy. Znám několik lidi, kteří mají podobný "problém" jako "táta"; tři bydlí ve vlastnoručně postavených (napůl)zemljankách a čtvrtý (33 let) je zcela bezprizovní a jen s batohem se toulá mezi Norskem a Českem, teď byl tři týdny tady, na Veselíčku. Jeho snahou je nejen nezanechat stopu, ale být oficiálně prohlášen za neexistujícího, tj. nemít závazky k nikomu (bez obligatorních vztahů) a k ničemu (bez komunikačních prostředků). Táta s dcerou žili v lesích dlouhá léta (přesto se dokázali vybavit produkty vyrobenými moderními technologiemi, zvlášť co se týká oděvu, a zůstat v civilizační čistotě, což se nepodařilo žádnému z těch, které znám). Jejich rozchod byl jen otázkou času, spíš pozdní než předčasný. Byl jsem napnutý, kdo z nich se poprvé otočí zády. Nejde o couvání, jde o otočení se zády. Tipoval jsem špatně! Pozn.: Dostat se pod kola nějakého resociačního programu musí být opravdu hrozné. Za posledních 30 let jsem nevyplnil žádný formulář, pouze podepisuji listiny. Podrobit se testům, především nějak podobným těm z filmu, je pro mě nepředstavitelné. (06.11.2019)