Mladí zabijaci

První polovina ještě místama slušně šlape ( vizuálně podmanivě, nikoli scénáristicky ) a například scéna na jeden zátah v baráku je přímo naturalisticky nepříjemná a režijně krásně zmáknutá. Co ovšem zamrzí je pak přerod do úplně béčkových vod, který by mi vůbec nevadil, naopak mám tyhle žánrové otočky do téměř děsně moc rád, jen zamrzí, že tady už Levinsonova režie není tak "zajímavá" a celé to bohužel strašně spadne. Ten wannabe symbolický hon na čarodějnice ( městečko se jmenuje Salem stejně jako? Ano... Kdo zná, ten ví ) a podobný politický narážky, jsou prostě až moc na sílu. Držet tohle při zemi, mohlo by jít o zásadní dílo? Nevím. A když už teda jedeme do plnejch, myšleno béčkovej u-turn v druhé polovině, nestačí jen strhnout volant. Ještě se to musí umět odřídit. Mohla to bejt nepříjmená sonda generaci z. Nebo to mohla bejt parádní konina, pošilhávající po všem kolem generace z. Není to ani jedno. (25.01.2021)

Čekal jsem podle traileru nějaký ujetý exploitation bizár o moderní době. Překvapivě je to vážně naladěná depresivní úvaha o tom, jak je lidstvo (asi nejen) v USA debilní, kde se daří bez problému sympatizovat s hlavní hrdinkou, vnímavou vůči pokrytectví společnosti kolem. Viditelně přiznaná inspirace vizuální poetikou krvavých filmů Daria Argenta (i s použitou skladbou Morriconeho z jistého emancipovaného díla) potěší. Film vyzní v závěru profeministicky a režisér nedokáže vymyslet po svíravém atmosférickém nátěru podobně působivé finále, což mě trochu zhasilo nadšení, ovšem pointa je super. Není to úplně dokonalé a chvílemi díky temnotě zapomínáte, že se jedná o satiru, ale stojí za vidění. (22.12.2018)

Sam Levinson sa už týmto filmom ukázal ako jeden z najlepších hovorcov nastupujúcej generácie (a nemyslím v prvom rade filmárskej) a to práve tou premenlivosťou a prestrelenosťou, ktorá toľkým divákom na jeho filme vadí. Pretože čo definuje život množstva tínedžerov 21. storočia vo vyspelom svete ? Extrémy, zaháľka a neobmedzenosť konzumu vrátane drog, dostupnosť audiovizuálnych produktov a chytrej elektroniky v neistom svete virtuálnej spoločnosti a sociálnych sití na jednej strane, a súčasne fyzická realita (malo- či veľko-)mesta, pevné pravidlá školy, viac či menej zreteľné spoločenské hranice a pretrvávajúca finančná odkázanosť na rodičov, ako aj nekompromisná konkurenčnosť a povrchnosť prostredia kapitalistického sveta, v ktorom vyrastajú a takmer až oplzlý statusový materializmus vzťahov. A pretvárka, zbabelosť malých ľudí, tupého stáda.! Ale koho je to vina ? Kto je za to zodpovedný, kto tento svet stvoril ? Oni sťažka, veď do neho ledva prišli.  A hneď musia fungovať v hierarchiách pokrytectva, kde všetci vzývajú morálku, no po odhalení ich pravých tvárí rýchlo hľadajú, či skôr nachádzajú, obetného baránka... To všetko tvorí vonkajšie membrány bublín, v ktorých prebieha ich pubertálny kvas. A ASSASSINATION NATION toto všetko premiešava v dokonalý postmoderný bordel, ktorý má svoju vnútornú štruktúru, ale nie je pritom prostý náhodilostí v zmysle toho, čo všetko si z lákavej premisy a možností jej vývoja, ako aj možností výberu jednotlivých prvkov v nich, vyberá. Pokojne by s tým zvládol niekoľkosériový seriál s množstvom postáv, línií a šokujúcim vývojom, že by aj Joss Whedon bledol závisťou... už ani nehovoriac a filmárskej stránke veci a nápaditom striedaní žánrov, ktoré nedá vydýchnuť. A baví. Aj znepokojuje. Donúti rozmýšľať - alebo obhajovať svoje rozhorčenie argumentami. Nie je to nadčasové dielo, ale nie je to ani chaotický žvást. Naopak - je to perfektne premyslené vyjadrenie chaosu vo vnútri mladých duší a pochybností, ktoré o tomto zdanlivo dobre usporiadanom a ako nám tvrdia, perfektnom svete a dobe máme. (29.03.2021)

Je sympatické sledovat úpornou snahu scénáristy a režiséra Sama Levinsona nepovýšit se, nehodnotit ani shovívavě nepřezírat zobrazenou vizi současné středoškolské mládeže. Ačkoli téměř všichni a všude jsou přirostlí k elektronickým zařízením, jsou zároveň schopni diskuze, vlastní pozice a vnímání širších kontextů, čímž sice trpí film určitou tezovitostí, která je cestou ke svému konci čím dál nesnesitelnější, ale alespoň nepůsobí anachronicky kazatelsky vůči všem zúčastněným z pozice rozumného staršího, který ví, že život je přeci o něčem jiném. Navíc téměř všichni dospělí jsou zde ve výsledku nepřátelé. Výsledná středoškolská revoluce upomíná revoltu mládí známou z japonských filmů typu Battle Royale či snímků Šiona Sono a citaci na japonskou kulturu vlastně přímo přiznává. Celá show však selže bohužel v poslední třetině, kdy svoji potřebu hryzavé relevantní alegorie na USA již není schopna držet za zuby a začne rozhazovat po place americké vlajky a drzounské monology, jimž měla umést cestu gradace příběhu, který však probíhá tak, že čtyři holky střílej na auto, dokud ho nerozstřílej. Existence filmů jako Nachtmahr nebo Spring Breakers tomuhle bohužel též pravůbec nepomáhá. (19.02.2019)

Nejsme jako oni! A nebo ano..? Současné hony na čarodějnice, sociální sítě přinášející ztrátu soukromí, důstojnosti a někdy i života, lidé, co se nechávají koupit za vlastní peníze, misogynní sklony, transfobie, úděl žen dělat to, co po nich žádá společnost, sklony k extrémnímu chování, pokrytectví, nedostatek úcty k sobě i druhým, bezohlednost. Mladý Levinson se snažil honit spoustu zajíců, ale jak přepnul do battleroyalního módu morální Očisty, byli všichni pryč, protože střelba z jeho satirické anti-sexist revenge fantasy pušky šla do vzduchu a všechny je zaplašila. Dokonce to došlo až tak daleko, že při závěrečném plamenném monologu Lily Colson vyvstávala myšlenka na lehce cholerickou reakci Jirky Kodeta: „Kdo se ptal na tvůj názor!?“ (18.04.2019)