Tiesňové volanie

Nejnovější příspěvek do mého oblíbeného subžánru komorního telefonního thrilleru/dramatu a la Telefonní budka, Pohřbený nebo Noční jízda, také postavený na dramatu jednoho muže v omezeném prostoru a v reálném čase. V podstatě s tím mám dva problémy - je to na mě až moc přehledné (byť je v závěru nastolenou situací brutálně zatřeseno) a ty dva kancly prostě nejsou tak sexy a extrémně minimalistické jako telefonní budka nebo rakev (odkud se navíc hrdinové nemohli hnout) a ani nemají magickou atmosféru noční dálnice. A ani herecky mi to nepřijde tak zázračné - Tom Hardy v Noční jízdě předvedl úplně jiné charizma (a měl i propracovanější postavu). Každopádně solidní thrillerová podívaná s pár silnými okamžiky. (08.07.2018)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Svým způsobem to bylo určitě zajímavé a bezpochyby originální, celkem i tajemné. Ale na stranu druhou to byla trochu zívačka a i když to nemělo ani hoďku a půl, tak mi to přišlo zdlouhavé. S jednou místností a jedním člověkem se pracuje velmi těžko. Ale za snahu a originalitu hodnotím lehce nadprůměrně. 65% (13.05.2019)

No je to samozřejmě strašně dobrý, takže v tomto případě věřte hypu. Tísňové volání je minimalistický thriller, který táhne herecká one ma show v podání Jakoba Cedergrena. Prakticky celý film z něho kamera nespustí oči – excelentní herecký výkon, který je navíc umocněn momenty, kdy herec nemluví, ale díky výrazům v obličeji plně cítíte jeho aktuální emoce a rozpoložení. Film se kompletně odehrává ve dvou místnostech, kde se skoro jen telefonuje – ale i tento malý prostor stačí k vytvoření hutného napětí a rozehrání pohlcujícího příběhu. Zpočátku se může zdát, že děj – ač je velmi poutavý – nemá čím překvapit. To je ale velmi mylná domněnka. Překvapivých momentů, které ovšem nejsou pouze pro efekt natlačené do děje, obsahuje příběh vícero a k tomu všemu se připravte na jeden obrovský zvrat, který vám vyloženě vyrazí dech – nečekal jsem to, dostalo mě to. Alfred Hitchcock by byl pyšný. Očekávejte příval všemožných emocí, které vás lapnou hned na začátku a po celou ideálně dlouhou stopáž vás nepustí. Dávám zatím silné 4*, ale chci to časem vidět znovu. (04.07.2018)

Pure žánrovka, což hele není vůbec málo. Ta stísněná jednokomorová věc, která perfektně pracuje s přetvářením nahozených dialogů v mozcích diváků na scény, které vidí každý v sobě. Od těch extrémních hajpů zase možná trošku dál, festivalový vrcholy jsou jinde, ale tahle mašina moc pěkně šlape a čistě po technický stránce neškobrtne ani jednou. (05.07.2018)