Pepík

Nejvíc překvapivé pro mě asi bylo, že když to skončilo, nebyl jsem otrávený ani znechucený. Za tímhle kouskem totiž stojí režisér Kameňáku 4 či Teambuildingu Ján Novák. Jeho Pepan neměl šťastné dětství, ve škole ho šikanovali, přičemž v dospělosti se na tom nic nezměnilo. Michal Suchánek není zlý, jeho odstrkovaný podpantoflák má v divácích vzbudit lítost, protože všechno zlé, co jej provází, podle něj nebyla jeho vina. Tak trochu zvrácené poselství, protože náš „hrdina“ je posraný postavit se za vlastní osud. Jenže co na druhou stranu od tuzemských tvůrců čekat? Mnohdy jen bolestné scény, trapné momenty, mizerné náměty či přehlídku pokřivených charakterů. Tentokrát jsem nečekal vůbec nic a Novák kupodivu překvapil. 50% (19.01.2020)

Stejně neambiciózní jako hlavní hrdina, co si chce jen trochu užít života (Suchánkovo neherectví taky přesné)... scénář bez scénáře o ničem, příběh průměrného přežití života, vlastně je to v tom, o čem to pojednává absolutně bezchybné, jenže si myslím, že to nebyl tvůrčí záměr. Ale mě tenhle film neurazil, viděl jsem spoustu snímků, co jsou horší, nudnější i falešnější a nacházejí se tu mezi klasikami a nebo jsou nazývány kultem v červených číslech. V lecčems se tu člověk může identifikovat, pokud je introvert nebo inteligentní nebo jej cokoliv dělí od zbytku zdejší tupé ignorantské populace - holt generační výpověď. Je to takovej ten další českej film, kterýmu řada lidí dá nízký hodnocení proto, aby něčemu dali nízký hodnocení a připadali si jako drsní páni kritici. Není to žádná velká filmařina ani co by se za nehet vešlo. Ale taky to není vůbec špatný. 6/10 (07.10.2018)

Pár hlášek mě tedy pobavilo, ale je to tvar na úrovni rozhlasové četby, hrdina v jinak ukázněném podání Michala Suchánka celou svou trudnou pouť celoživotního outsidera vypravěčsky komentuje v úmorně nekonečném monologu, aniž by mu text dovolil smělejší myšlenky než „neviditelnost mi nedovolila snít“ nebo „pořád žiju jenom napůl“.Z druhé vady, která využívá obnošeného modelu zpětného líčení od početí až k prahu smrti, pak plyne, že skoro celý film vypadá jako prolog. A jestliže dojemně trpný mimoň uvažující, kdy začne opravdový život – po narození, po maturitě, prvním sexu, svatbě, dětech či až po smrti, není schopen činu, natož vzpoury dříve než ve finále, ztrácí nutně divákův zájem i sympatie. Pepa je osamělý vyděděnec, nechtěné dítě bezstarostné éry hippies, jehož ilustrovanou kronikou plachého otloukánka film listuje přes několikero obsazení: školka, škola, vojenské odvody, úřednický post. Leckteré motivy přitom opakuje z jiných děl, třeba kakao coby pokoutní cestu k získání modré knížky včetně Plíhalovy slavné písně nebo voyerské slídění s dalekohledem na sídlišti, jen aby zjistil, že „všichni lidi to mají těžký“. Vždy je využit a zneužit, za totality i svobody, v práci i v citech, od smutné komedie míří k melodramatu a v závěrečném odhalení až k Cimrmanovi. Nicméně nejde o případ podívané, jaká naplňuje studem. Navíc Petra Špalková coby Pepova manželka si vychutnává sólo semetriky ve společenských trapasech typu „Pepo, čuchni si k Tondovi“, prostředí včetně hotelového zapadáku hraje tesknou ošuntělostí a ve vzácné chvilce se zdá, že by se z Pepy mohla vyloupnout taková malá česká Americká krása. Jen to umět. Ale nakonec musí stačit, že se nekoná další prvoplánová řachanda (12.04.2020)

Tady nám pan režisér obkresloval a pan scénárista opisoval.Tam je snad vobšlehlé úplně vše.Někdo tu měl nakoukaného Foresta Gumpa, Americkou krásu a vše zakončil koncem z Acid Hausu. Kdybych byla neznalá těchto filmů mohla bych si chrochtat blahem, že něco takového tu ještě nebylo, ale tohle je jen slabý čajíček vycucnutej z výborných filmů, ale chápu, že Českému divákovi zblblému soudkyní bramborou a vším ostatním z MOJí televize musí Pepa připadat jako vrchol kinematografie. (19.05.2019)

Film splnil mé očekávání a velmi dobře jsem se bavil, nejlepší byly scénky z jeho mládí, ale mou pozornost si to udrželo až do konce, který mě tedy svým scénářem kapku zklamal, ale na druhou stranu nepřekvapil Nechápu zdejší hodnocení obzvlášť po českých letošních trhácích jako třeba - Zoufalé ženy dělají zoufale věci nebo Věčně tvá nevěrná apod. (23.09.2018)