Tajnosti a lži

Brenda Blethyn - asi nejznámější jako Bílá voda - předvádí se svou postavou to, co se jen tak nevidí. Hraje odzbrojujícím způsobem obyčejnou jednoduchou ženskou, která dá svoje dítě, aniž se na něj po porodu podívá, k adopci a ono - urostlá vzdělaná černoška - se po letech ozve. Jejich "našlapování" kolem sebe, poznávání a přibližování je komplikováno nejednou zkouškou. Okouzlující, nádherný film. A to jsem k němu přistupovala velmi ostentativně, jako nakonec ke všemu, co je vynášeno, nominováno a opěvováno do aleluja. V tomto případě oslavováno plným právem!!!! (05.07.2005)

škoda že že hodnocení je limitováno jen pěti+ .Film jeden z mála kde jsou zobrazeny v reálu všechny emoce světa.Scéna kdy se matka s dcerou setkají aby si vypověděly co mají na srdci ta vás fakt dostane.Cynthie odvedla famózní výkon.A vůbec ,všechny ostatní postavy měly svoji stěžejní roli.Nic nebylo zbytečné.Některé filmy jsou po čase jak když na ně usedna patina.Tenhle je stále svěží.Dopotučuji (09.02.2017)

Už dlouho jsem u žádného filmu neměla takový pocit opravdovosti jako právě u Secrets and lies. A největší zásluhu na tom má beze sporu neuvěřitelný výkon Brendy Blethyn, její postava ve mě vyvolávala celou škálu pocitů od naprostého odsouzení přes lítost a nakonec i soucit. Dovedu si živě představit, že taková podobná Cynthia bydlí třeba o dva baráky dál, nebo jsem ji potkala včera v obchodě....Celý film byl pro mě velký zážitek a nakonec mi nevadil ani přeci jen moc přehnaný happy end. (06.01.2013)

Mike Leigh je možná režisér jehož kvality jsou ve světě uznávány, ale navzdory tomu pracuje s dost plytkým materiálem a tohle drama neni výjimkou. Dějová linka o hledání svých kořenů nezaujme předevšim z hlediska fádnosti postav a ještě ke všemu v toporným britským prostředí s přehršle zbytečných scén. Věčně ukňouranou ženskou bydlící se svojí odpornou dcerou (mající za přítele retardovanou fetku vypadající jak Sean Penn) vyhledá její starší dcera, která byla po narození odložena a kterou si kdysi spíchla s černochem. Jako její mladší brácha a rodinná spojka zde vystupuje pupkáč s jeho škaredou ženou utápějící se společně ve svym nudnym životě, což zde teda platí o všech postavách. V první třetině se v ději ani nedá pořádně zorientovat, pokud si nepřečtete obsah předem, ale je to taková otrava, že vás nic v podstatě ani nezajímá, poté následuje první kontakt a ono setkání, schůzky a na závěr dá se říct trocha napětí, ale výsledek mě nepřesvědčil, abych se pouštěl do dalších projekcí tohoto umělce. (04.03.2018)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)