Mykoin PH 510

Pro mne nezapomenutelný snímek. Před více než padesáti lety bylo velkou událostí, když se ve filmu objevila rodačka z našeho města a moje sousedka Jana Andresíková. Bylo to její první účinkování ve filmu. Ve městě se udělala velká reklama a kino bylo při premiéře narvané k prasknutí. Byli tam taky její rodiče, všichni sousedé z ulice a samozřejmě taky já. Její role německé asistentky byla sice nevelká a negativní, ale zapamatovatelná. Celý film byl obsazen méně známými herci a natočen způsobem téměř dokumentárním. Laboratorní postupy při objevování Flemingem již před válkou objeveného penicilínu byly vědecky popisné a celkem věrně natočené podle skutečné události. S potěšením jsem si ho po čase připomněla. (21.04.2017)

Neodpustím si údiv nad tím, že si distributor v oficiálním textu pochvaluje skutečnost, že mezi vědce nepronikla vedoucí úloha strany, když děj filmu končí v roce 1945? Film točil dokumentarista, je to z něj cítit, teprve v závěru se polodokumentární forma přelije více do té dramatické. Ačkoliv příběh pojednává o objevování objeveného, nechybí mu napětí, dobře se drží odborných faktů a dokáže poutavě divákům přiblížit piplavou, zdlouhavou a vyčerpávající vědeckou práci. (13.10.2016)

V dobe 2. svetovej vojny, keď boli uzatvorené v Protektoráte vysoké školy, sa továreň Benjamin Fragner v Dolných Měcholupech u Prahy, vďaka pochopenia a podpore majiteľa, stala útočiskom mnohých významných odborníkov. Okrem iných objavov tu sa prvýkrát pripravil v roku 1944 Penicilín pod vtedajším označením BF Mykoin 510. Výskum bol prevádzaný v utajení, aby sa eventuálny objav nedostal k nacistom, ktorí sa v Prahe taktiež usilovali o jeho objavenie. Film by sa mohol posudzovať ako dokumentárna rekonštrukcia skutočnej udalosti. Išlo o neznámu a zabudnutú históriu bez akejkoľvek účasti medzinárodnej výmeny skúsenosti, kedy skupina mladých vedeckých pracovníkov v neuveriteľných skromných podmienkach, dokázala takmer nemožné. Natáčané bolo v reálnych priestoroch továrne. V roku 1949 po vojne bola priemyslová výroba tohto lieku zahájená v novo založenom podniku Penicilín v Rostokách u Prahy. (12.09.2016)

Dokumentarista Jiří Lehovec si tímto snímkem odskočil k hranému filmu. Jeho dokumentární ladění je i zde přesto znát. Tím se vytrácí veškerá dramatizace příběhu o vědcích, kteří byli úspěšní i v nelehké době druhé světové války. Vlastně je to takový hraný dokument - ´záměrně archaizující vizuální styl, postavený na statických celcích, snímání objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností a dokumentárně laděném obraze.´ Scénář to však neměl údajně jednoduché. Dle historických informací - ´první verze scénáře vznikla ještě před rokem 1948. Kvůli připomínkám schvalovacích orgánů však musel být scénář několikrát přepracováván, než byl film konečně v roce 1962 připuštěn do výroby.´ Příběh je však na základě skutečných událostí v továrně na léky v Měcholupech u Prahy. ´Během německé okupace vyvinula skupina vědců ve zdejší továrně antibiotikum, které v té době nebylo v Čechách ještě dostupné. Výzkum probíhal v naprostém utajení, aby se případný objev nedostal k nacistům, kteří rovněž usilovali o objevení penicilinu.´ Dokumentární pojetí za použití několika málo archívních záběrů je tedy zcela na místě. Otázka je, co tehdejší cenzura připustila a co ne. Každopádně snímek slouží jako výpověď jedné události doby s absolutní absencí vedoucí úlohy komunistické strany, což je na dobu vzniku asi nejvíce překvapující. (23.10.2016)

Pro někoho možná dost odborné, ale bylo to podáno velmi zajímavě, takže ani my, kteří jsme nikdy nedměli chemii v lásce, jsme jistě u televizní obrazovky vydrželi sledovat, jakým způsobem je možno najít nové léčivo, které zachraňuje milióny lidských životů. V dnešní covidové době zvlášť aktuální. A závěrečné zdůraznění, že jsme bývali ve výrobě léčiv na předním světovém stupínku, je zcela na místě. Možná, že naši vědci nové léky nacházejí, ale moc se o tom neví a přednost mají kšefty. (21.04.2021)