Prekliate dedičstvo

Aster tam dostal něco, co drtivé většině hororů nejen doby současné zoufale schází. Atmosféru.. Plíživého děsu, nekomfortního tajemna a něčeho mrazivě iracionálního jako se to povedlo v nedávném Farrellově ententýky The Killing of a Sacred Deer. Zatímco vyšinutá mamá T.Collette se doplňuje se stoickým taťuldou G.Byrnem, A.Wolff se přesvědčivě propadá do temnoty, Stetsonův soundtrack minimalisticky brnká na nervy a sám pan režisér dosti nepředvídatelně stupňuje cosi, co by v méně sugestivním podání skončilo v žánrovém zapomnění. Překvapil mě rychlým zmizením postavy, které jsem se měl nejvíc děsit i třeba jednoduchým trikem „přepínače“ dne a noci (to je ten moment, při kterém by se postava Lance Henriksena z Dead Man posrala hrůzou). Tak trochu retro pointa byla bez problémů vzata na milost. Osedlejte velblouda, hail Paimon! (03.09.2018)

Film, který už v životě nechci vidět!! Hereditary získal nadměrný hype podobně jako Quiet Place, ovšem s rozdílem, že Hereditary je milován a vznášen do nebes kritiky, ale nenáviděn běžnými diváky. Kdežto Quiet Place sklízí nadšení na obou stranách. Hereditary je hodně divácky nevděčné a dá se zařadit do podobné sorty filmů jako the Witch a Mother, kde opět nechybí pointa, která většinu diváků naštve a vyvolá velké boom. Film má něco přes dvě hodiny a je vyprávěn velmi pomalým tempem, tedy netrpěliví diváci budou možná zívat nudou, ale pokud se Vám podaří vžít do filmu a vtáhne Vás atmosféra dostanete nevšední zážitek, ze kterého Vám bude hodně úzko až nepříjemně. Film je kreativně natočený, úhly kamery jsou na debut až úchvatné a Wan by se s jistotou poklonil, ale především je to herecký koncert Toni Collette, která předvádí jeden z nejimpozantnějších ženských hereckých výkonů, které jsem kdy měl možnost vidět a pokud nedostane nominaci na Oscara, tak se budu velmi divit. Chvála patří i Milly Shapiro, která vyhrává cenu za nejošklivější holčičku, kterou jsem kdy viděl a bacha jde z ní mráz v zádech! Hereditary vytváří nový směr hororu a má hodně blízko k Exorcistovi či Shining. Rozhodně nečekejte žádné Jump Scares, neobjevuje se zde ani Gore, spíš očekávajte znepokojivé, psychologické, emocionální hororové Drámo, které má však jedno z nejintenzivnějších hororových finále, které jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Pár scén ve filmu je hodně nepříjemných až Hard to Watch a rozhodně mi utkví v pamětí delší dobu ( škola, attic, auto). Po odchodu z kina jsem pociťoval úzkost, nepříjemné pocity a ty dvě málem bouračky cestou domů na náladě moc nepřidali. 85% (15.06.2018)

Přestože hodně oceňuji netradiční vedení pozornosti a minimum mainstreamových vložek, mám k tomu výhrady. Práce s tempem je prostě špatná a v neadekvátně nastavené délce trčí řada prázdných scén, které mají velmi omezenou výpovědní hodnotu. V závěrečné půlhodině se pro změnu děj náhle roztočí na plné obrátky a depresivní portrét rodinné tragédie zcela ustupuje hororovým hodům a košatému vysvětlení celé zápletky (osobně jsem v tom měl velkej guláš). Na druhou stranu je obdivuhodné, jak Aster dokáže nejprve maskovat stagnaci děje soustavně hrající nepříjemnou hudbou a vizuálními hrátkami s prostředím, potažmo jak bravurně zvládá skutečně napínavé či sugestivní sekvence, kterých je sice málo, ale o to více zapůsobí (hlavně proto, že divák musí zapojovat vlastní představivost). Přesto mě ale stále trápí příběh, v němž zkrátka zůstává až moc otazníků a podivností, abych se mohl tou unikátně budovanou atmosférou nechat bezstarostně unášet. Možná po dalším zhlédnutí přehodnotím, zatím není zbytí.. (28.08.2018)

Takovej ten film, jehož postavy jsou od začátku úplně v prdeli a nevypadá to, že by se něco mělo zlepšit. Hereditary rozhodně není záležitostí pro masy - žádný tradiční lekačky, žádnej humor, žádná naděje, žádný pozitivno všeobecně, pomalý tempo, směrem ke konci chvilkama až absurdní bizár. Hnací prvek je tu v první řadě kombinace skvělých hereckých výkonů (zejména Collette a Wolff) s nepříjemně úzkostným vykreslováním charakterů i situací. Fakt, v tomhle filmu stačí, že někdo stojí za rohem a máte z toho horší pocit, než když doktor Lecter okusoval policajtům obličeje. Nebejt fenomenální schopnosti vyjadřovat pocity, emoce a psychický rozpoložení všech zúčastněných, byl by výsledek sotva poloviční. (15.09.2018)

Prvá polovica filmu výborná. Netradičný horor, podaný formou rodinnej drámy. Rodová zaťaženosť nevykazuje tak očividné črty, ako vo väčšine iných hororov. Ostáva decentne skrytá rúškom znepokojivých náznakov či tragédií. Všetko je rozumom uchopiteľné a vysvetliteľné. Žiaľ, táto skvele budovaná koncepcia ide do kelu v druhej polovici. Tam posadnutá bosorka lieta domom. Dochádza k samovznieteniam. Nachádzajú sa rozložení mŕtvi. Neviditeľní duchovia čmárajú kresby a odkazy. Z povaly sa roja hory múch. Všade sú odrazu sviečky. Zopár efektov zaujalo. Výsledok ale pôsobí takmer nestrašidelne. Záverečná scéna navodzuje zaujímavú úvahu. Zmení sa v spoločnosti niečo, ak by sa oficiálne náboženstvá premenili na kulty uctievania záhrobných a pekelných síl? Forma i obsah sú totiž veľmi podobné - všetci si želajú blaho na Zemi, večný život (fuk či nebeský alebo pekelný). Ovečky sa poslušne sa modlia k Najvyššiemu zástupcovi duchovných síl na Zemi. Nechýbajú rituálne obete. 55%. (04.11.2020)