Nejlepší hráč

Čekal jsem více sportu a dostal jsem spíše samá slova a na city hrající scény, Denzela mam docela rád, takže se mi na to pěkně koukalo, je to dost potenciální film, ale možná chybělo více akce a poutavostí ten film také zrovna nesrší. Musím hodnotit podle stupně zapamatovatelnosti takže film spíše zaříznu. Poslední scéna trochu nesmyslná, ale co už.... (07.09.2010)

Velký basketbalový fanda Spike Lee udělal film o basketbalu? To je moje. Dokumentární styl přiblíźil situaci Jesuse. Ray hraje překvapivě dobře i když huhlá jak opice chvílema. Denzel tradičně výborný. Pořád mám v paměti scénu, kdy Denzel vysvětluje Rayovi proč ho pojmenoval Jesus. Pochopitelně není to pouze o basketu, ale i o vztazích v rodině a hlavně jak mladí talentovaní afroameričané mohou dělat pitomé chyby. Velice realisticky vykresleno, vše jak má být.5* (19.06.2009)

Otec, dočasně propuštěný z vězení, se pokouší přiblížit k synovi, vycházející basketbalové hvězdě, který ho za onen vražedný čin (zkrat) z duše nenávidí. Rozvité melodramatické výlevy o minulosti či budoucnosti Spike Lee popostrkuje a částečně rozbíjí filmařskými fígly při hře (až reklamní pózy a momentky, archivní orchestrální westernová hudba), ale někdy přece jen působí zdlouhavě a mentorsky. Jinak revizí vztahu a života v několika dnech na svobodě Nejlepší hráč tematicky připomene vyspělejší 25. hodinu. Slabší 4 * (18.09.2023)

Jestli Oliver Stone komplexně definoval zákulisní praktiky amerického fotbalu ve vší svojí parádě i tragédii (Any Given Sunday), tak Spike Leemu se to podařio o rok dříve v podobné filmové senzaci pro změnu s basketem, samozřejmě výhradně z pohledu afro-amerického, ale jinak by to divák u něj snad ani nečekal. Není čistě sportovní film, není to stoprocentní rodinné melodrama, ale naředěné a odladěné tak akorát od všeho něco. Se spoustou myšlenek a situací, které se s želenou přesností opakují stále a stále dokola i v životě reálném. Senzační Denzel Washington, bohyně krásy Rosario Dawson a Ray Allen ve výborně padnoucí roli, kterou už nikdy v životě nedokázal zopakovat. (26.08.2019)

Je jeden typ filmu, který se postupem času nějakým způsobem vyvíjí a typ druhý, kde se za celou dobu nestane vůbec nic, co by mělo nějaký zásadní vliv na příběh. Schválně si tipněte, jaký typ je He Got Game... Kdyby mě basket vůbec nezajímal, asi bych to po půl hodině vypnul, ale jako někdo, kdo to hraje od 6 let, nemohu říct, že by mě He Got Game vůbec nebavilo, i když to jsou víceméně 2 hodiny sledování toho, jak otec chodí za synem, který mu pokaždé musí vysvětlovat význam fráze ''I don't give a f*ck'' za doprovodu hudby, která se do pozadí rozhovoru ani trochu nehodí. Asi proto, jak mě basket baví, bavilo mě i sledovat běžný život někoho, kdo má před sebou slibnou cestu na vrchol, už jen ze zajímavosti, že ho hraje Ray Allen. Znovu bych si to už ale asi nepustil a navíc není moc příjemný pocit, vidět v jednom filmu tolik důkazů, proč černoši bezkonkurenčně vládnou tomuhle sportu :-D. (16.12.2012)