Odrazu sme rodina

Taky se vám občas stalo, že jste se natolik vžili do děje, až jste nerozeznali realitu? Nu, tak já jsem se při filmu vžil do děje tak moc, až jsem dostal pocit, že jsem si adoptoval ze sociálky tři cikánčata. Jednu uječenou malou pizdu Eržiku, životem nezpůsobilého Jožka a snědou prcinu která by mi maximálně dala tak 7 let natvrdo [nikoliv vejce], za obtěžování mladistvých, a určitě i za ten incest [ale je nevlastní, tak se to taky musí počítat? To jsou otázky, které mi nedají v noci spát]. Od doby, kdy na Marka spadlo cca. 146 kádinek černošského spermatu v mrazáku, sorry, ale tahle vzpomínka se z hlavy jen tak nevykouří, a proto myšlenka že by tahle osoba měla být pěstounem cizích dětí mi hlava moc nebere. A proto mi jeho role přišla až neuvěřitelně umělá až nepřirozená. Pořád opakující situace, že děti jsou jednou v pohodě, a jindy zas úplně na zabití, mě hodně iritovala až několikrát při běhu filmu. Za Boha, já nechci mít děti! Interesting, tohle je účinnější než kondom. (09.02.2020)

Nebudeme si nalhávat, že tato komedie není obludně naivní, nicméně můžeme jí to hravě odpustit, jelikož se jí podařilo zkombinovat nadsázku, lehkost a alespoň v základech příběh, který neurazí. Pokoukání na Marka Wahlberga a Rose Byrne bylo velmi příjemné, projevovali se tak akorát sladce a sympaticky, aby film jako celek dokázal pohladit a přitom člověka nezadávil cukrem. Trnem v oku je pouze značně přepálená závěrečná pětiminutovka. 7/10 (12.05.2019)

I přes slušné obsazení velice špatný film. Není to jen o tom, že není ani trochu vtipný, on je hlavně neskutečně klišoidní a otravný. Všechny dětské herce bych po chvilce profackoval a vyhodil na ulici a s přibývajícími minutami, bych to udělal i s veškerými dospělými. V daném žánru si upřímně nevzpomínám, že bych viděl více nudný až nepříjemný film. (14.07.2019)

Adopce dětí coby noční můra. Jen klid, ještě než naběhnou závěrečné titulky, divák neomylně odhadne, že se nic tak hrozného nestane a že konec bude absolutně úlevný. O to hůře, že bylo zaděláno na novátorský film v oblasti rodinných filmů. I za cenu uřvanosti a jisté afektovanosti, která dvouhodinové rodinné klání provází, se mohlo více a lépe zapracovat na vyústění. Mark Wahlberg, herec hlavní role a současně i producent, se zase jednou sešel nad pracovním stolem s režisérem Seanem Andersem, se kterým si myslí, že společně točí kvalitní oddechové filmy. Částečně to je pravda, v jejich filmech nikdo neumírá, dějí se v nich legrační věci a dost často se utrousí i nějaký ten nekorektní humor/vtípek. Jen v případě tohoto jejich snímku jsem měl pocit, že je vše posazeno ambiciózněji a film si bude troufat bourat zažité mantinely filmů pro celou rodinu. A nebude k tomu potřebovat tunu vulgarit a oplzlý humor. Dobrou zprávou je, že snímek nevládne tímto typem humoru, tedy genitálie, alespoň ty mužské, tak úplně vynechány nejsou, nicméně v tomto ohledu je to zdárně ukočírováno. Zásadní nepříjemností je dvouhodinová stopáž, která brání ve svižnosti rodinných trampot, a úplně nejhorší je banální závěr, predikovatelný daleko dopředu. Z tohoto hlediska film nebudu chtít vidět opakovaně. Ovšem spousta sekvencí má v rámci rodinné zábavy neotřelý až atypický ráz. A dost tomu pomáhá perfektní herecká pětice. Na jedné straně herecky sympatičtí Mark Wahlberg a Rose Byrne coby pěstouni, u Rose Byrne mám vždy nutkání vidět ji v postelové scéně, protilehlou stranu reprezentují tři prima dítka z děcáku, které vede talentovaná Isabela Merced, zde predstavující mírně rebelující patnáctku. Střed kultur, americký pár vs. jihoamerická omladina, zde kontrast má, humorem to přímo nepřetéká, je to vyváženo dojemnými scénami, dojem mně tedy kazí hlavně trapná zjednodušenost, s jakou přišel scénář v některých fázích, hlavně v té závěrečné. Film staví na reálném základu, který dodal ze svého života sám režisér Anders. Kdyby jen býval tušil, že stačilo tradiční klišé místa odbourat a dopilovat originalitou, a rázem by z toho byl hodně vybočující snímek. Poměrně sympatická záležitost. 7/10 (30.08.2020)

Film sa zlieza po lane menom roky 80. a 90. pričom tomu napomáha aj score od Michaela Andrewsa. Takýchto snímkov vzniká v dnešnej dobe síce dostatok, ale tento má presne to nostalgické štylizovanie rokov minulých. A to sú veľké plusy. Hlavne pre nás deti tej spomínanej doby. A to nehovorím o dostatku kapesníčkov, ktoré si budete musieť v záverečnej dvadsaťminútovke zaobstarať. (26.05.2019)