V pasti

Když mi Alík řekl, že se spolu podíváme na Bird box, což má být něco jako Tiché místo, akorát tentokrát se místo držení huby, zavíraj oči, mocně jsem protestovala, že jedna píčovina mi stačila a koukat nebudu ani za zlatý prase. Když mě po půlhodinové epické bitvě, kdy mé kung fu podlehlo jeho fyzické síle, připoutal k židli a zapnul film, alespoň jsem šťavnatě nadávala, dokud mi páskou nepřelepil hubu. Pak jsem byla nucená sledovat jak Sandra Bulldog s páskou přes oči bude určitě narážet do zdí, stromů a neustále padat na prdel v nelogický píčovině, aby si nad tím pak všichni v kruhu honili čuráky, jaký to bylo veledílo. Jenže ouha !! I já mám občas odhad na hovno a jelikož jsem měla víčka přilepený k čelu a musela tak opravdu koukat, zjistila jsem, že Bird box má všechno, co Tichý místo nemělo. Takže prima hereckej amsábl, atmošku, napětí, celkem i logiku v rámci možností a pecka příběh. Když skončil film a já byla odpoutána od židle, tak jsem musela uznat, že se Alík trefil a přešla mě i touha, zardousit ho ve spánku a místo toho jsem mu namasírovala záda. Holt prima překvápko dělá s rákoskou divy. A ten Trevante mě celkem baví, v Predátorovi byl jasně nejlepší postava a tady Bulldog a Malkovichovi zdatně kundoval. Takže neváhejte a mrkejte, pyči !! (28.12.2018)

Líbilo se mi to o něco víc než Tiché místo, protože tenhle film komorní depresivní atmosférou začínal, pokračoval i končil a nikdy neuhnul směrem k akčním scénám za každou cenu. Navíc zlo, které to vše způsobovalo, bylo ještě záhadnější, po celou dobu neznámé a tím zajímavější. Super. A scéna s jízdou autem do supermarketu byla přímo vynikající. (05.01.2019)

Odolávat těm ufonským invazím je čím dal tím těžší. Jednou abyste si qůli přežití vyřízli jazyk, teď radši vypíchli oči, tudíž počítám, že příště nebude moct chcípající lidstvo ty mimouše ani cítit, nebo si bude muset vrážet hřebíky do uší. V podstatě další parazitismus na praotci Wyndhamovi, v němž místo žahavé flóry či bystrosluchých predátorů tentokrát řádí kosmický psychovítr, nicméně jako pohyblivé obrázky je to vcelku hezky zdramatizované, atmosférické, mile to odsejpá, slušně nabalzamovaná předdůchodová Sandra má pořád krabici na ptáky a bez zardění ojíždí gerontofilní negry, kterým by z fleku mohla dělat čokomámu. Čili poměrně vkusné gestapo a zábavná hra na slepou bábu, které bych hlavně vytknul zase to močopudné ždímání emocí na tlpících loztomiloškých dětiškách. Takže bych příště prosil konečně nějaké mimořádně slizké, ohyzdné, nesympatické, otylé fuckany, a nejlépe na konci brutálně zkontumovat! (22.12.2018)

Tady se něco rozdává za to, když sem napíšeš "Tiché místo"? Jinak netuším, co je tohle za obsesi, zaklínat se vždycky jednou mantrou jak blázen furt dokola... Na Zuzku Bierovou si musím dát pozor, moji pozornost poslední dobou dostává do pasti celkem hravě. Nepotřebuju bubáka pokaždý vidět, konečně to taky někdo pochopil, ono to totiž častokrát končí průserem. Rozhodně je pro mě jako pro diváka lepší bát se něčeho, co nevidím, než to ´něco´ uvidět a sprásknout ruce zděšením... Kašlu na hovadiny, zábava je hravě strčila do kapsy. Bavila mě hlavně Sandra, která se tenkrát Gravitací jakoby odpoutala od svýho hereckýho stínu, no a Jan Malkovič je tady lepší než státní svátek kterej vyjde na pondělí. Tak a teď jsem zvědavej, co mně přijde odměnou za to "Tiché místo"... (21.09.2022)

Kdyby měli opravdu koule, tak nenechají Sandru chodit po apokalypse s umělýma řasama, ale oukej, občas se mi i dech zatajil. Tiché místo se mi nicméně líbilo (o strašně moc) víc, mimo jiné proto, že tam bylo mnohem méně vysvětlování slovem a mnohem více vysvětlování obrazem, hehe. A druhou věcí, která Bird Box docela ublížila, je přílišná délka: ty dvě hodiny vedou k redundantnímu nimrání se v nepodstatných odbočkách a vztazích, opakování nápadů a dublování pocitů (místo jejich stupňování) a to je škoda. Devadesátka by tomu slušela víc. (16.01.2019)