Tlačit rukama

Vyrůstal jsem ve víře, že by se měl, člověk postarat o své rodiče ... tak jak se oni, starali o něj. Film primárne nie je o strete dvoch kultúr, ide tu hlavne o generačné spolunažívanie, ktoré si vyžaduje veľkú dávku trpezlivosti, ohľaduplnosti  a pochopenia z oboch strán. A tiež o starnutí ako takom, nebyť nikomu na obtiaž. (30.04.2024)

The Karate Kid 4: Mr. Miyagi versus daughter-in-law aneb Tchán do domu, hůl do ruky! :D ___ Samozřejmě žertuju, jednou z možných cest, která nás může vyvést z marasmu rozbitých mezilidských vztahů, zapříčiněných vyhroceným individualismem, je právě vícegenerační bydlení, zřejmě se máme od těch (jiho)východních národů co učit, abychom si osvojili, jak spolu žít aneb Proč to v Číně šlo a v USA ne? Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (26.04.2024)

Nosný a silný námět zničila Leeova fascinace hollywoodskými dramaty. Já jsem už od něj jako děcko viděl Hulka, ale jednak si z něj moc nepamatuji a taky si myslím, že zrovna tohle není ten film, podle kterého by se dala dostatečně posoudit jeho filmografie. Z Tlačit rukama ale ano a je až fascinující, jak moc je už ve svém debutu ovlivněný hollywoodskou kinematografií a jak moc se jí chce přiblížit. Odpozoroval si ji pěkně - je zde přesně načasované, kdy má přijít drobný odlehčující vtípek, kdy zase vážný zvrat, nebo smutná scéna, nebo napínavá dramatická akce... V tomhle je Ang Lee dost důkladný a krásně by se na to dala aplikovat čtyřaktová metoda Kristin Thompsonové, ale bohužel si s touto fascinací vzal nejen zkratkovitou "psychologii" postav, ale také patetičnost. A tak celá ústřední zápletka sice není úplně předvídatelná a ani bez přirozeně funkčních scén, ale i tak je její manipulování s divákem až moc znatelné a nekompenzuje to složitějšími charaktery postav, jelikož je tu u každého jasné, jak se jeho vztah k ostatním časem promění. Nehledě na to, že se změna stane bez hlubšího opodstatnění a samotné finále není moc propojené. A děcka nebo ex-maoistická kamarádka jsou jen do počtu. Pak je tu taky pár zajímavých postřehů ze života cizinců v USA, kteří opustili svoji zemi a s novou se stále nemohou vypořádat, ale i přes tento fakt mi Tlačit rukama přišlo jako typické hollywoodské drama, které sice není hollywoodské a ani s větším rozpočtem, ale pocity z něj mám úplně stejné jak kdyby bylo. A jelikož tyhle pocity u mě často nevyjdou na výš než průměr, budu to taky jako průměr brát. Sice s pár pěknými scénami a pak několika zvláštními (třeba ta v restauraci, kdy se z toho na chvíli stane superhrdinský film), ale tento typ filmů prostě není ten, co by mě dokázal výrazněji zasáhnout. 3* (26.04.2024)

Netuším, zda šlo o komedii, já jsem vnímala rodinné drama stárnoucího muže, který přijel za svým jediným synem a doufal v klidné stáří.. Střet rozdílných kultur (jiných hodnot, jiného smýšlení, jiné výchovy) je tu vyobrazen zdařilým způsobem a musím přiznat, že pan Chu mi byl sympatický.. Každopádně pozoruhodná věcička k zamyšlení... Ang Lee - Svatební hostina, Rozum a cit, Ledová bouře, Jízda s ďáblem - stojí za to vidět.. (27.04.2024)

Pozoruhodný debut tchajwanského režiséra, který je v současnosti znám spíš díky filmům s typicky americkou resp. evropskou tématikou (Rozum a cit, Ledová bouře, Hulk...). Jednak jde o vděčné téma kontrastu dvou odlišných kultur (pan Chu se na stará kolena přestěhuje za svým synem do USA, který se oženil se snad až příliš typickou Američankou) a pak také o velmi netradiční martial ars film. Tematizovaným bojovým uměním je zde tai či, které snad proto, že bývá spojováno s pomalým tempem a se stářím (přestože existují i velmi dynamické školy), není příliš často v centru filmařské pozornosti. Ang Lee tento stereotypní pohled podporuje volbou ústředního hrdiny (starý pan Chu – mistr tai či) i pomalým tempem filmu, kde je více prostoru věnováno „duchovní“ stránce tai či než bojovým scénám (i když i na ty dojde). Režisér se k žánru martial ars filmu vrátil v roce 2000, kdy svým filmem Tygr a drak (Wo hu cang long) povýšil a pro mnohé diváky i objevil subžánr wire fu filmů. Zajímavý je i životní příběh představitele hlavní role. Pan Lung se jako mladík přidal ke Kuomintangu, po vítězství komunistů uprchl do Tchaj-wanu, kde se přes armádní divadelní kroužek dostal k herectví. Hrál především v televizních filmech a seriálech. Na počátku 90. let vzkřísil jeho kariéru právě Ang Lee. Sihung Lung hrál ve všech jeho asijských filmech. Naposled těsně před svou smrtí právě ve filmu Tygr a drak. (20.01.2006)