Ľadová búrka

Nezávislý scenár v prevedení brilantnej réžie Anga Leeho s úžasne podmanivým hudobným motívom. Rodinná dráma, ktorá na malej ploche a s časovo minimálnym priestorom zachytáva osudy až ôsmych členov dvoch rodín s perfektne napísanými charaktermi postáv. Bravúrnosť však spočíva aj v jednoduchom predstavovaní hlavných postáv, kde na každú z nich stačí párminútová scéna a divák si dokáže behom pár slov, giest a záberov kamery utvoriť na ne vlastný dojem. A o tak jednoducho krásnom závere ani nehovorím. No a z hercov podstatne vyčnievala Sigourney. 85%. (30.08.2008)

Život v klame, podvádzaní a pretvárke, ktorá sa prenáša pozorovaním i výchovou z rodičov na potomkov. Trochu mi to pripomínalo ilustrovaný článok časopisu Psychologie. O tom, ako rodina zviazaná zrutinizovaním životných úkonov a povinností ochladla a navzájom si jej členovia klamú, pretože temer nik sa nedokáže vymaniť z pobiehania v koliesku množstva dokonale zbytočných nevyhnutných rodinne/spoločenských povinností, plných umelej pretvárky a falošného poklonkovania. Úprimný rozhovor o traumách, bolestiach a túžbach chýba. A to rovnako za Nixona ako dnes. V tom spočíva nadčasovosť inak čisto psychologickej drámy. (29.10.2012)

Tyhlety "vztahové" filmy mám prostě rád. Ledová bouře mi propomněla Déšť, snad proto, že i v ní je také hodně důležitá poslední scéna. Znáte to: děj se opírá o postavy, jejich bezchybné postupné vykreslování, dialogy a tušení, že na konci se nedočkáme poselství, ale smyslu toho všeho, co se na plátně (obrazovce, projektoru) děje. No jistě! Bez debat splněno! Podobné snímky mají občas nevýhodu jisté utahanosti. To je výsledek mého neabsolutního hodnocení Bouře i Deště. (20.07.2006)

Já bych řekla, že se ve filmech Anga Lee nikdy necítím úplně příjemně. I když řemeslně i herecky jsou zvládnuté výborně, žít bych v nich rozhodně nechtěla. I ty, které se mi opravdu líbí jako třeba Zažít Woodstock mají v sobě něco co mi vadí a to nemluvím o Zkrocené hoře. Tento film byl jako rampouch zabodnutý do srdce s těmi svými postavami. O jedné z nich jsem si koncem filmu řekla - přece jenom je mi tady někdo sympatický - a za tři vteřiny.... (06.02.2013)

Mohlo by jít o nádherné drama, na které si lze téměř sáhnout, protože Ang Lee je prostě režisér k pohledání a umí zachytit skutečné pocity, jenže... Každá scéna, každý záběr i každé slovo zapadá přesně na své místo, o tom žádná, ale Leemu se nepodařilo ukočírovat celý kočár. Krom toho, že je naprosto sestříhaný příběh Libbets a Paula, který přitom vlastně celý děj rámuje (Katie Holmes uvidíme hned v první scéně a pak až po hodině), působí příběh až příliš prvoplánovitě. Najděte mi někde takovou sebranku lidí, kteří jsou opravdovým předobrazem postav z tohoto filmu. A ještě je uvrhněte do takovéto bouře, která se přihodí jednou za pár desítek let. Ta umělecká skutečnost a příběhová neskutečnost mi prostě dohromady nesedly. Z filmu jsou cítit velké ambice a snaha stát se něčím důležitějším. Ale vše je cítit až příliš moc na to, abych filmu uvěřil. Tři a půl. [leden 2007] (11.01.2007)