Ľadová búrka

Herecky je The Ice Storm na úrovni, obzvláště co se týče zkoumání sexuality mezi mladistvými. V rodičovské sféře už to však drhne a některé postavy nemají dostatečně využitý potenciál. Ang Lee chtěl patrně stvořit jakousi krizi morálních hodnot na pozadí sexuálních dilemat, kdy vše vyvrcholí jedné pochmurné noci za asistence mrznoucího deště. A tady se dostavil kámen úrazu, neboť z mého pohledu se zkrátka žádný posun/vývoj prakticky nekonal. Jistě, že tu zdaleka nejde o to, co se tu odehrává, ale jak se to odehrává, ale já jsem chtěl víc. Viděl jsem jen kostrbaté propletené osudy pubescentů a jejich rodičů, kteří řeší všední trable života a tím to končí. To mi zkrátka ke spokojenosti nestačí. Chtělo to silnější zápletku a emočně vypjatější závěr, aby z toho mohlo být emotivní, nervydrásající drama, na kterém si nejvíce pochutnám za deštivého nedělního odpoledne... (26.09.2022)

Skvěle natočené, chytlavý scénář a promyšlená režie, ale já to řeknu naprosto jednoduše. Mně se ten film prostě nelíbil. Ačkoliv hudbu Mychaela Danny zbožnuju, tentokrát mě minul. Kdyby Lee točil historické drama nebo něco s indiánskou tématikou, určitě by jeho hudba skvěle zapadla do kontextu díla, ale do rodinného dramatu nikoliv. Další problém jsem měl s velkým množstvím postav, které mohly být určitě víc rozvinuty a jejich motivace také nebyla vždy nejjasnější.. Nabízí se srovnávání s dalšími rodinnými dramaty jako například veleslavné a velenaivní American beauty, které ovšem není zdaleka tak povrchní jako Ledové bouře. Právě plochost jednotlivých postav mě skutečně překvapila. Až budu hledat solidní rodinné drama, určitě sáhnu jinde. Například k Co žere Gilberta Grapea. Zklamání, a to vysoké hodnocení mi zůstává záhadou. (18.09.2012)

Zajímavé, neotřelé, zvláštní. S hodnocením nepůjdu výš jak na 3*, protože tempo snímku mi přišlo velmi rozvláčné a možná jsem očekával trochu víc z rodinných vztahů - konfrontace, apod. V podstatě mě Ledová bouře začala bavit až s příchodem právě oné noci, která změní život a pohled na něj dvěma hlavním rodinám. (02.10.2011)

Život v klame, podvádzaní a pretvárke, ktorá sa prenáša pozorovaním i výchovou z rodičov na potomkov. Trochu mi to pripomínalo ilustrovaný článok časopisu Psychologie. O tom, ako rodina zviazaná zrutinizovaním životných úkonov a povinností ochladla a navzájom si jej členovia klamú, pretože temer nik sa nedokáže vymaniť z pobiehania v koliesku množstva dokonale zbytočných nevyhnutných rodinne/spoločenských povinností, plných umelej pretvárky a falošného poklonkovania. Úprimný rozhovor o traumách, bolestiach a túžbach chýba. A to rovnako za Nixona ako dnes. V tom spočíva nadčasovosť inak čisto psychologickej drámy. (29.10.2012)

Nezávislý scenár v prevedení brilantnej réžie Anga Leeho s úžasne podmanivým hudobným motívom. Rodinná dráma, ktorá na malej ploche a s časovo minimálnym priestorom zachytáva osudy až ôsmych členov dvoch rodín s perfektne napísanými charaktermi postáv. Bravúrnosť však spočíva aj v jednoduchom predstavovaní hlavných postáv, kde na každú z nich stačí párminútová scéna a divák si dokáže behom pár slov, giest a záberov kamery utvoriť na ne vlastný dojem. A o tak jednoducho krásnom závere ani nehovorím. No a z hercov podstatne vyčnievala Sigourney. 85%. (30.08.2008)