Smrt na Nilu
Death on the Nile
Death on the Nile
Death on the Nile
Death on the Nile
Death on the Nile
Réžia:
Kenneth BranaghScenár:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrajú:
Kenneth Branagh, Gal Gadot, Armie Hammer, Tom Bateman, Letitia Wright, Emma Mackey, Sophie Okonedo, Russell Brand, Annette Bening, Ali Fazal, Rose Leslie (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Egyptská dovolenka belgického súkromného očka Hercula Poirota na palube úchvatného riečneho parníka sa zmení na desivé pátranie po vrahovi, keď sa idylická svadobná cesta dokonalého páru tragicky skončí. Na pozadí veľkolepej púšte a majestátnych pyramíd v Gize sa odohráva príbeh neskrotnej vášne a zničujúcej žiarlivosti v skupine kozmopolitných, bezchybne oblečených cestujúcich, a vďaka zápletke s viacerými zvratmi diváci hádajú, kto je vrah, až do záverečného šokujúceho rozuzlenia. (Cinemart SK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (530)
Ultraprecizně vyvedený whodunit, u něhož jsem zažíval i dost zvláštní a vítaný paradox - knihu jsem nečetl a vyústění neznal, ale viníka jsem zde odhadl poměrně záhy po osudném činu, přičemž mi to absolutně nevadilo a ani mi to nepřišlo jako slabina, nýbrž jako úmysl. Branagh totiž báječně směřuje pozornost spíše na proces hromadění vodítek nežli na prohlubování záhady. Celý film jsme ve vědění takřka kompletně srovnáni s Poirotem, jenž vše vidí nebo slyší (a když už leží opilý mimo dění, vše se doslechne od nevinných a spolehlivých svědků) a dedukujeme společně s ním - a společně s ním také můžeme tušit, kdo za vším stojí, ale soustředit se jen na shánění důkazů, které jsou rozprostřeny i všude po mizanscéně (respektive v ní chybí - červená barva na malování, ztracený šátek). A které scénář skvěle a rytmicky zvýznamňuje, stejně jako tradičně zacuchanou vzájemnou minulost aktérů. Odhadnutí konce tedy není chyba filmu, ale snad i jeho dominanta - že dokáže být takhle zábavný a rafinovaný jen v tom, jak propojuje diváka s vyšetřujícím protagonistou (a to i emocionálně díky rámujícímu prologu a epilogu), za to bych Kennetha fakt poplácal po zádech. Moc pěkný vizuál a skvělá kamera, která se v důmyslnosti rozebírání prostoru vyrovná i dílům Stevena Spielberga. Už teď jsem zvědavý na dojmy po další projekci. 90 % ()
Vizuálně poutavý film s monumentální scenérií z Egypta. Ano, hezky se na to koukalo a ostatně, rozplétat nějaký zamotaný případ vraždy je samo o sobě zábavné (neznala jsem vyústění předlohy, takže jsem se mohla nechat překvapit). Bohužel je to ale na můj vkus příběh hodně povrchní a přehnaný. Už jsem se od minulého dílu smířila s tím, že ztvárnění Hercula Poirota Kennethem Branaghem mi prostě nesedne, ale tentokrát jsem došla k názoru, že mi vlastně nesedne celé to pojetí filmu, zkrátka jeho styl. Je mi jasné, že to byl nejspíš záměr, ale u kriminálního / detektivního žánru osobně preferuju příběhy zasazené více do reality, s uvěřitelnějšími, lidsky opravdovějšími postavami. Tohle provedení je pro mě až příliš teatrální a melodramatické. Postavy fungují spíše jako takové figurky, se kterými se divák příliš neztotožní. Navíc oproti Vraždě v Orient expresu, zde není ani tak silný závěr, ba co víc, finální rozuzlení, se kterým přichází postava Poirota, aby konečně všem vyjevil, jak a čí rukou se věci udály, je jaksi neúplné a děravé. U některých jeho závěrů chybí vysvětlit, jak k nim vůbec došel. Myslím si, že tenhle velký moment detektivních příběhů je tady od toho, aby hrdina vysvětlil vše včetně myšlenkového procesu, který ho k tomu poznání dovedl, a všechno tak krásně do sebe zapadlo. Jenže v tomto případě je divák postavený před hotovou věc - Poirot nám povypráví, jak se všechno událo, ale ne u všech věcí je jasné, jak se jich dovtípil... Za mě je tedy vyústění nedostačující a poměrně slabé. Z filmu jde cítit "snaha o efekt", ale efekt a teatrálnost jen kryjí plytkost příběhu. Takový dojem to na mě dělalo, ale jsem schopná uznat, že tohle je i věc vkusu. Mně tento styl nesedí, ale i tak si myslím, že to není špatný film. Jako "oddychová" zábava s hezkým vizuálem a výpravou to splnilo účel. Také se dá vyzvednout chytlavý soundtrack. ~(3,3★)~ ()
Tou největší záhadou, která bohužel nemá žádné vysvětlení, je důvod Poirotova "polidštění", kdy se slzí nad ztracenou láskou. Nechci působit jako dědek křicící na mraky, ale to vážně už publikum v očích Hollywoodu potřebuje tragickou sentimentální backstory i pro knír, aby k jen trošičku extravagantní postavě mělo "blíž"? Vždyť by bohatě stačilo, kdyby detektiv jen říkal slova přeložená jako "čokopiškotek". ()
Ale no tak, soudruhu Bráno!!! Když už konečně tolik spravedlivě a pohrdlivě sereme na hrob té hnusné rasistické mrdce Christovic Agátě, autorce takových odporně nenávistných škvárů jako například Deset malých privilegovaných afrobritečků, a ukazujeme probuzencům, jak má vypadat řádně korektní, charakterově i historicky napravená a transgenderově vyvážená klasická velkobritská detektivka tím, že jí řádně po neobolševicku onegrujeme, prolesbíme, obohatíme o pateticko-kýčovitý blábol o tom, kterak Erkül k homokníru přišel, a necháme jej dokonce přesně dle potlačovaných autorčiných záměrů romanticky vzplanout k silné, lidově moudré a mississippskými bavlníkovými plantážemi ošlehané ebenové feministce, tak co tam, kurva, dělá hnutím seksuálně frustrovaných, labilních mužen nade vši pochybnost usvědčený znásilňovač, seksuální obtěžovatel a kanibalista Armín Kladivo???!!! No to mi teda počmárej Čerčila, soudruhu Bráno, takový šlendrián!!! A přitom se dal v pohodě přePlummerovat rychleji, než bys řekl Spacey, kupříkladu velmi žádoucím přepohlavníkem Eliotem Stránkou či vhodně „asi milovatelným“ Číjejetel Unproforem, aby dokonale odpovídal konzervativci dosud pečlivě utajovaným spisovatelčiným úmyslům! A to jsi měl přitom tak hezky nakročeno, soudruhu Bráno!!! Malebné záběry instáčově přebarvičkovaného Ponýlí, jako podklad velmi příhodně slaboduchý a nic autorského nepřinášející plagiát předchozích dvou ohavně nekorektních, předloze neodpovídajících a neinkluzních verzí, osazený sekndhendovou Margotkou a bandou neumětelských, avšak utiskovaných neherců, a to vše obohaceno o mile progresivní novobritský hipstaswag pro všechny ty pečlivě převychovávané mladé neomarxisty… No nic, soudruhu Bráno, velmi doufám, že se po něčem takovém neprodleně podrobíš konstruktivní sebekritice před celým závodním kolektivem RFH (Revoluční Filmové Hnutí), půjdeš do sebe a příští plánovaná adaptace té rasistické svině, Heteroseksuální běloch pod sluncem, již bude zcela v souladu se stranickou linií! ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (13)
- V traileru filmu je možné slyšet nevydaný remix skladby „Policy Of Truth“ od britské elektronické skupiny Depeche Mode. (Dangerous2)
Súvisiace novinky
Oppenheimer už má velmi blízko k miliardě
Skvělý Oppenheimer režiséra Christophera Nolana (Počátek, Temný rytíř) už má opravdu blizoučko k tomu pokořit bájnou metu jedné miliardy dolarů. Chybí mu k tomu v současnosti už méně než 90 milionů,… (viac)
Black Widow a Cruella míří na Disney+
Špatné zprávy pro kina, dobré zprávy pro nedočkavé diváky. Studio Disney čerstvě oznámilo, že vedle tradiční premiéry v kinech dorazí snímky Cruella a Black Widow rovněž ve stejný den i na… (viac)
Poslední letošní snímky byly odloženy
Tak už je to víceméně oficiální. Ve zbývajících měsících letošního roku se nových filmů v kinech – tedy v případě, že by se vůbec nějaká otevřela – nedočkáme. Studio 20th Century Studios vlastněné… (viac)
Hammer a Lopez v akční romantice
Armie Hammer a Jennifer Lopez byli obsazeni do nové akční romantické komedie Shotgun Wedding. Lopez už má s tímto žánrem samozřejmě bohaté zkušenosti, pro Hammera se ovšem bude jednat o premiéru.… (viac)
Vražda v Orient Expressu patří mezi dost možná mezi nejchytřejší, nejznámější a nejlepší detektivní příběhy všech dob, rozhodně jde poté o nejslavnější dílo spisovatelky Agathy Christie. Vražda v Orient Expressu se poté dočkala mnoha adaptací, naposledy to bylo v roce 2017 v režii Kennetha Branagha, kde si Branagh též zahrál belgického detektiva Hercula Poirota. Branaghovo modernější zpracování bylo hitem, který v kinech utržil 352 milionů dolarů. Tento úspěch zaručil, že Poirot v Branaghově podání vrátí a oficiálně tak bylo rozhodnuto, že po Vraždě v Orient Expressu dojde na novou adaptaci dalšího slavného Poirotova případu jménem Smrt na Nilu. Sám Branagh měl tehdy v plánu po Smrti na Nilu realizovat ještě více filmů a dokonce se mu v hlavě honil nápad na vytvoření filmového univerza, které by mohlo představit i jiné postavy, které Christie za svou kariéru spisovatelky vytvořila. Jenže pak studio 20th Century Fox odkoupilo studio Disney a i když bylo v plánu, že po Smrti na Nilu dojde ještě minimálně na jeden Poirotův případ v Branaghově podání i vedení, studio Disney sérii okamžitě zastavilo. Branaghova Smrt na Nilu je tak zřejmě druhým a posledním filmem, kde se Branaghův Poirot objeví. A dokazuje, že je to vlastně škoda. Kenneth Branagh nezklame. I jeho Smrt na Nilu je řemeslně uhlazenou záležitostí a odborník na adaptování nejen Shakespeara zůstává i tentokrát dílu Christie věrný. Jisté odklony jsou poznat, základní jádro ovšem zůstává stejné. Po Vraždě v Orient Expresu je poté u Smrti na Nilu problém s tím, že je tento případ o poznání méně zajímavý (i když o nic méně skvěle vymyšlený) a sází na tradičnější detektivní zápletku. Jenomže je pořád o dílo Agathy Christie a Branagh tak sice tentokrát opět servíruje tak trochu modernější a svižnější zpracování, i tentokrát ovšem zůstává zdrojovému materiálu víceméně věrný. Největší odklon od samotné Smrti na Nilu je prozkoumání Poirotovi minulosti. Proč má svůj knír, co z něj udělalo toho víceméně chladného detektiva a že v něm možná přeci jen začíná probouzet lidskost a touha po tom nezůstat sám. Ústředním motivem Smrti na Nilu je ve finále láska a to, kam daleko je kvůli ní člověk zajít. I díky tomu se tento případ stane pro Poirota částečně osobní a i když tentokrát Poirot nemusí v závěru čelit tak zásadnímu morálnímu dilematu, v Branaghově podání má Poirot zase výraznou duši. A Branagh díky tomu ukáže, že ve stopách Petera Ustinova, Alberta Finneyho i Davida Sucheta kráčí super. První polovina vyžaduje tak trochu trpělivosti. Sází na expozici postav, náznaky motivací a skutečně pomalé tempo. Jakmile ovšem dojde na vraždu, která hlavní vyšetřování rozhýbe kupředu, tempo je rázem svižnější, uzavřený prostor vlaku tentokrát vystřídal uzavřený prostor parníku a na kameru Harise Zambarloukose (která především dokáže mnohokrát prodat krásu Egypta) se kouká krásně. Nechybí tam chytré nápady (v momentě, kdy jedná mluví o tom, že je na výši jí kamera schválně zabírá zezdola, aby vypadala vyšší) i výrazná vizuální stránka a celé to především působí skutečně velkolepě navzdory víceméně uzavřenému prostoru. Branagh sice i tentokrát hraje Poirota skvěle a dokáže prostřídat různé polohy od výstřednosti po zábavnost přes vyložený respekt, ve Vraždě v Orient Expressu se ovšem též dokázali herecky předvést Michelle Pfeiffer, Judi Dench, Willem Dafoe, Josh Gad, Daisy Ridley či Johnny Depp. A kromě Branagha tu tentokrát nikdo tak výrazný není. Armie Hammer (pro kterého jde zřejmě o poslední velkou roli po obvinění ze sexuálního násilí a údajných kanibalistických choutkách) ani Gal Gadot ve svých rolích dvakrát výrazní nejsou, trochu výraznější jsou alespoň Emma Mackey, Letitia Wright, Sophie Okonedo či Tom Bateman, který se vrací jako Bouc z Vraždy v Orient Expressu a je tentokrát i něco víc než jen Poirotův pomocník. I přes poměrné slušné obsazení a Branaghovo zkušené herecké vedení z toho ovšem dvakrát nic zajímavého vlastně nevylezlo. Dobová výprava 30. století je oslnivá, na Egyptské prostředí se skutečně krásně kouká a Branagh oslní i úvodní scénou, která nejvíce definuje Poirota, jak jej později známe. Vizuální efekty jsou jinak v pořádku (v jistém momentu je vyruší příliš očividný digitální had). Kamera Zambarloukose možná tentokrát není tolik hravá jako právě minule u Vraždy v Orient Expressu, skutečně se na ním ovšem hezky kouká a těch pár zajímavých vizuálních nápadů tam je. A je to celé i tentokrát velmi zábavné, jen to ve finále nedokáže projevit tolik citu jako právě Vražda v Orient Expressu. I když minimálně finální scéna může s divákem alespoň částečně trhnout. A ještě více při ní zamrzí, že tohohle Poirota už nejspíš skutečně neuvidíme. Branagh neklesl na mysli a natočil další řemeslně povedenou adaptaci Agathy Christie, která je v mnoha ohledech ukázkou poctivé filmařiny a Branaghovy bravurní režie i bravurního herectví. I když příběh Smrti na Nilu není tak výjimečný jako příběh Vraždy v Orient Expresu, opět je chytře vymyšlený a Branagh si z něj bere to nejlepší, přičemž se mu i daří skutečně prokreslit tohoto belgického specifického detektiva. Jen je škoda, že ho v tomto podání možná skutečně vidíme naposled..... () (menej) (viac)