Smrť na Níle

Jsem opojen vizuální stránkou filmu i soundtrack Patrick Doylea se mě velmi líbil. Rovněž režie si dává tu dobovku vysloveně jako luxusní dezertík, co ale těžce vydýchávám jsou slzy Hercule Poirota i kdyby, i kdyby tak aby si takový detektiv vylíval srdíčko první poběhlici v případu, to nemůžou myslet tvůrci vážně, přitom ten čb prolog z minulosti Hercula mě zaujal, ale city uměle vytvořený pro sentimální publikum s plnou hubou poprcornu a kýblem coly v ruce, to tě není důstojný Kenny. (23.02.2022)

Spoilery! Znovu jsem doplatil na svoji prudkou genialitu a zkazil si filmový zážitek. Své detektivní schopnosti jsem posunul na zcela novou úroveň, když jsem po úvodních tancích poznal vrahy, oběť i motiv. Tvůrci nám totiž od samého počátku zcela nepochopitelně podsouvají jednu indícii za druhou. A když je po úvodní černo bílé sekvenci zřejmé, že je motivem vraždy láska, dosadit si zbytek je velmi snadné. Knižní předlohu jsem nečetl, ale mám velmi vážné pochybnosti. Nějak se mi nechce věřit, že v roce 1937, kdy byl svět ještě relativně normální, sněla Agatha Christie o rasově,  barevně, genderově a orientačně vyváženém světě. Lesby, vyvážený poměr negrů a hlavně fakt, že by slavný Hercule Poirot - muž vybraného vkusu, dostal chuť na černou feministickou mužatku - to se mi prostě nějak nechce věřit.  Děj má však příjemné tempo a je plný cool zvratů. Takže jsem si nenechal zkazit zážitek zcela. Potěší i příjemná sestava herců, kde nechybí prudce mrdatelná Gal Gadot, kanibal Armie Hammer, či Emma Mackey, která ukázala, že když nehraje otravnou píču ve sračkách pro náctileté, tak umí být velmi dobrou herečkou. [75 %] (02.04.2022)

Anglická spisovateľka Agatha Christie je autorkou detektívneho románu "Smrť na Níle". Vyšiel prvého novembra roku 1937. Prvý krát bol sfilmovaný v roku 1978, kde hlavnú úlohu súkromného detektíva Hercule Poirota stvárnil Peter Ustinov. V roku 2004 bola vyprodukovaná seriálová epizóda, kde Poirota stvárnil David Suchet. A zatiaľ posledná filmová verzia je z roku 2022, ktorá vznikla pod režisérskou taktovkou Kennetha Branaghana, ktorý si zahral aj úlohu vyšetrovateľa. Ja som si povedal, že si to najskôr prečítam, a potom začnem tieto filmové spracovania pozerať pekne porade. Takže ako prvý som si pustil titul "Smrť na Níle", ktorý v roku 1978 natočil režisér John Guillermin. Dal som mu štyri hviezdičky. O pár dní potom som si pozrel "Smrť na Níle" z roku 2004. Jedná sa o tretiu epizódu z deviatej série, ktorá je súčasťou televízneho seriálu "Agatha Christie´s Poirot". I tomuto titulu som pridelil štyri hviezdičky. No a teraz prišla na rad najnovšia verzia z roku 2022. A bohužiaľ prišlo aj veľké sklamanie. Dejové úpravy pôvodnej literárnej predlohy boli necitlivo spracované. Povinná jazda s LGBTI propagandou a politicky korektné pokorenie sa voči utláčanému čiernemu etniku bola nechutná fraška, ktorá však zaručila vysoký rozpočet. Nasilu vložené akčné scény boli úplne zbytočné. Tiež sa mi nezdalo, že by sa kostýmy a účesy postáv pridržiavali dobovej módy. No a tie vulgárne vyzívavé tance a verejne prezentovaná sexualita boli doslova trapné, keď histórie znalý človek uváži, že v dobe, kedy sa odohráva dej tohoto filmu, si manželské páry vykali aj pri súloži. Vôbec to nemá tú podmanivú starosvetskú atmosféru románov Agathy Christie. Tá keby to videla, tak by zrejme len nechápavo krútila hlavou a trpko zaplakala nad tým, ako sprznili jedno z jej najlepších diel. ** (17.05.2023)

Mám detektivní žánr hodně rád a stejně jako Vraždu v Orient expresu jsem i Smrt na Nilu vyhlížel od momentu, kdy jsem věděl, že se na ní Kenneth Branagh chystá. Jeho zpodobnění Hercula Poirota je totiž skvělé, stejně tak i filmové zpracování je řádně opulentní a velikášské. Což je ale asi i kámen úrazu. Ačkoliv jsou totiž příběhy Agathy Christie detektivně na té nejvyšší možné úrovni, pořád se jedná o řádně komorní záležitosti. To zde ale úplně nepřipadá v úvahu. Od nádherné kamery, která reálně dělá reklamu na Egypt 30. let 20. století, nedokážete odtrhnout oči. Stejně tak i atmosféra té doby je skvělá, i když ten přehršel sexuálního napětí si tu Kenneth Branagh mohl trošku odpustit. S herci už je to trošku složitější a to především z toho důvodu, že je na nich vidět, jak teatrálně všichni přehrávají, aby Vás reálně rozčilovali všichni do jednoho (samozřejmě kromě Hercula Poirota, jemuž tu teatrálnost rádi odpustíte, ta k němu totiž tak trošku i patří). Ty jejich role, to byla plejáda zbytečných lidí. Kdyby se ten parník potopil a všichni do jednoho utopili, tak to nikoho vlastně ani nemůže trápit a film skončí dřív, než se začne vůbec něco dít. Největší překvapení pro mě nicméně byli určitě Russell Brand, kterého jsem nepoznal, dokud nepromluvil, a Emma Mackey, která mi hodně připomínala Emmu Stone. Film je určitě zajímavý zážitek, ale starší zpracování pro mě zůstaly nepřekonány. (11.02.2022)

Sequel, který je mi sice tématicky blíže než zamrzlý vlak, ale opět s klidným srdcem doporučit nemohu. Na samotnou podstatu wodunit detektivky se čeká až nezdravě dlouho a karty se rozehrávají čím dál méně zajímavým způsobem, přičemž se Branaghovi opět daří svou postavu uhrát, ale co se týče dramaturgie, tam citelně padá cca v polovině filmu řetěz a já se začal nudit. Alespoň jsem se mohl kochat krásnou výpravou a barevností kontrastu pouště s obyvatelnou plochou, ale po čase začne až příliš vadit, že je to celé pouze digitální. I obsazení mi tentokrát přijde slabší; ačkoliv všechny tváře odněkud znáte (Rose Leslie jsem co se týče filmů viděl naposled v Posledním lovci čarodějnic), v kině na ně nikdo moc zvědavý nebyl. Byl jsem ale aspoň rád, že jsem si mohl naposled užít Armieho Hammera, kterého jsem vždycky rád i přes jeho kanibalské choutky v libovolném filmu viděl a jedná se o dalšího z řady herců, který mi vlivem cancel culture bude chybět. Alespoň se loučí minimálně s respektem. (13.02.2022)