Kdyby ulice Beale mohla mluvit

Příjemné je, že tento lyrický film o komplikované intimitě černošských postav je v českém znění. V černé americké zkušenosti jde režisér až do hloubky kostí. Takový glutamátový gospel a mučednictví. Regina King předvádí tiché divadelnictví. Jde o nesentimentální příběh o obtížnosti života a nespravedlnosti. Zároveň vyvolává romantickou , intenzivně rezonující představivost. S jednou nohou v realitě a jednou v éteru. (04.12.2019)

Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% (25.03.2019)

Ďalšie doslova čiernobiele videnie sveta a typická menšinová propaganda. Oscar za vedľajšiu rolu len za rasovú príslušnosť a nie za výkon, to už je na výplach žalúdka, za čo tá komediálna akadémia udeľuje ceny. Kedysi vážna cena, dnes to už má ktorýkoľvek nedouk z hocijakej diery, hlavne, že nie je biely a hetero. Ale čo by som očakával od čierneho režiséra, ktorý nedokáže o ničom točiť len o údajnom útlaku svojej rasy? Harlem, predčasné tehotenstvo a černoch v base, že by originálna téma? A prečo musela trvať tá akože milostná scéna 10 minúť? Že by sa režiser dostatočne neukojil pri svojom zvratku menom Moonlight? Najväčšiu časť filmu vypĺňajú siahodlhé zamyslenia sa a úvahy, niekedy v konverzácii a niekedy len tak osamote v štýle tichého blázna. (29.06.2019)

Jedna hvězdička za herecké výkony, druhá hvězdička za hudební soundtrack, který je naprosto dokonalý a na filmu asi ta nejlepší věc. Bohužel příběh není tak poutavý a zajímavý, aby si udržel mojí pozornost celé dvě hodiny. Bylo hezké sledovat opravdovou lásku a sílu rodiny, která bojuje proti křivému obvinění, ale kdyby alespoň ta zápletka nějak gradovala a byla něčím zajímavá! U takových herců a příběhu je to škoda, mohlo to být napsáno a natočeno daleko lépe. (23.02.2019)

Barry Jenkins je pro Akademii vážně požehnáním. Ve chvíli, kdy od intimního dramatu v Moonlight přešel k důslednější ilustraci systémového rasismu, milosrdně utekl do minulosti a umožnil tak divákům obrnit se hradbou časového odstupu - i když by se takový příběh klidně mohl odehrávat dnes. Fakt je skoro legrační, s jakou úpěnlivostí americký mainstream dokola objevuje, že v 60s a 70s byl v USA fakt rasismus - a s jakou elegancí se vyhýbá současnosti. Je to tak pohodlné. Stejně jako je naprosto jasné, že Jenkins hodně chce mainstreamové uznání a zatímco věřím, že minule šlo o upřímný střet oscarové poptávky a jeho tvůrčí nabídky, If Beale Street Could Talk už působí jako film od prvního písmene scénáře koncipovaný pro ceny a dojímání. A to nebývá dobré. (23.02.2019)