Zkáza Dejvického divadla

,,Tam je třeba scéna, kdy se jedna maskérka vyspí s Charlie Sheenem a bojí se, že má AIDS a že ho zatáhla do divadla. A teď tam Myšička dělá graf a dává dohromady, kdo všechno ze souboru s kým spal a kdo AIDS má. No a zjistí, že to maj všichni!" vyprávěl mi kamarád při obědě a já se bavil jako blázen. Řekl jsem si, že se na Zkázu musím podívat, protože tyhle mystifikační hrátky - ještě navíc z prostředí divadla, v němž se sám pohybuji - mám velmi rád. Díl AIDS jsem si pustil... A překvapivě jsem se nebavil ani zdaleka tak dobře, jako když mi ho kamarád vyprávěl. A příliš jsem se nebavil ani u dílu prvního, třetího, čtvrtého... Seriál je totiž natočený tak nějak zvláštně. Jako kdyby vám někdo říkal skvělý vtip, ale byl špatný vypravěč. Takže i když pochopíte, co je pointou vtipu, spíš si představujete, jak skvělý by mohl být, kdyby vám ho říkal někdo vtipnější. "Přijde chlap k doktorovi a povidá..." se nedá adekvátně nahradit záběrem na pána, co vejde do ordinace. A podobné je to tady - když si člověk třeba představí, že pověstný Duch Dejvického divadla je vlastně smradlavý syreček, co si Ivan Trojan zapomněl několik let v šatně, je to zábavné. Ale když vidíte záběr na Trojana, jak se usmívá do krabice, v níž se jak z pohádky vrtí a piští hnědé cosi, je to prostě jen.. divné. Obdobně když jistý doktor nabídne zaměstnancům Dejvického jako sponzorský dar kolonoskopii, je to vtipné. Ale skutečně vidět potem oroseného Trojana v andělíčku, jak mu doktor vytahuje hadici ze zadku, vás spíš donutí zavrtat se s vytřeštěnýma očima hlouběji do sedačky. Seriál není vyloženě špatný či nepovedený, jsou tu světlá místa (herci smrtelně vážně hrající Spejbla a Hurvínka či prodávající předražené nádobí seniorům). Pochválit se dá mnoho, především absolutní ochota všech zúčastněných zesměšnit se, nebrat se ani trochu vážně. Je až fascinující, že hercům (vystupují zde pod svými jmény!) nevadilo, že jsou zobrazeni jako závistiví, egoističtí, labilní, záletní, na alkoholu závislí ztroskotanci. Umím si představit, že se třeba takový Václav Neužil se svými hláškami typu "s důchodcema musíš komunikovat jednoduše, jsou to debilové; já s debilama nemám žádný slitování" zprotivil nejednomu staršímu divákovi. Herci z Dejvického si udělali radost a natočili si takový soubor skečů, co je místy příjemně odvážný, místy absurdně vtipný, ale nějak chybí gradace fórů, načasování, pointy... (03.05.2019)

Něco za peníze koupit nejde. Třeba čest. Hrdost. A tak. Hlavně nejde za peníze koupit toho pravého Ducha Dejvického Divadla, kterým může, ale nemusí být pohybující se a při odchodu z divadla plakající romadur. Zkáza nám dala pohled na poněkud jiné divadlo, které více než na pověsti staví na činech a citech, na pravdě k absurditě a bizardnosti, na pravdivosti a vlastnímu vyjádření názoru na náš svět. Nebo tak nějak. (15.05.2019)

Dejvické divadlo je u nás, i co se TV produkce už docela pojem. Napsat a zahrát seriál vlastně o sobě, není určitě nic snadného, ale tvůrci, herci, kostyméři, maskéři a mnozí další se toho chopili dost se ctí. Kvalita jednotlivých dílů není sice vždy 100%, ale dokážou se zde najít opravdové bombonky, u kterých se zasměje každý. Občas to sklouzává až moc k takovému artovému pojetí, a určitému klubovému humoru, ale naštěstí je tu dost scén, kde máme onen typický humor z Dejvic. (27.06.2021)

Dejvickému divadlu dle mého strašně uškodilo nasazení vzpápětí za velehitem Most!, ačkoliv se jedná o úplně jiný typ komedie a humoru, lidi patrně po prvním díle přestali koukat a zůstalo jen tvrdé jádro. Já však musím dodat, že nejsem fanoušek této skupiny herců, Čtvrtou hvězdu jsem viděl, ale nijak mě nenadchla a Zkáza Dejvického divadla pouze prohloubila mé nepochopení v absurdní humory, které Miroslav Krobot a spol provádějí. Dva díly byly dokonce úplně přes čáru, ačkoliv u některých frků jsem celkem naopak zasmál. Pro fanoušky, kteří zhltli Dabing street a spol jako malinu, samozřejmě povinnost (a jejich komentáře už tu visí od včerejšího večera), pro ten zbytek pouze opatrné doporučení. PS : Jaroslav Plesl mi už dokonce i stylem herectví strašně připomíná Davida Tennanta. (09.04.2019)

Ocenila jsem střelenost i přetaženost jednotlivých nápadů a výjevů, stejně jako sebeironickou upřímnost v obnažování podstaty herectví, která spočívá odnepaměti v tom, že dobrý herec je zároveň vždycky kurva i světice, přičemž za kritických společenských podmínek se obě polohy často k nerozeznání překrývají. Zároveň ale nebudu popírat, že mi provedení připadalo banálně nedotažené, šité horkou jehlou a plné hluchých míst, a umím si představit, že by se toho Dejvičtí mohli zhostit i mnohem krutovtipněji. Jestli šlo i ve skutečnosti o zoufale spíchnutý pokus o rychlý výdělek kvůli vylepšení rozpočtu a zachování souboru a jedná se o jakousi "Synekdochu, Dejvice" (á la Synekdocha, New York, jenomže směrem ven), pak klobouk dolů a budiž jim to přáno, ale na slabším celkovém vyznění jednotlivých skečů a absenci point to nic nemění a ne, nejsem příznivce toho hledat v tom za každou cenu místo slabin přednosti - i když by se o tom daly psát eseje, faktem zůstává, že rozpačitá a nespokojená jsem byla často, hluchá místa a nedotažené nápady mě nudily, a ne proto, že by mi vadilo, když je něco funkčně trapné nebo nudné a sedne to, ale že mi vadí, když to svou funkci přeroste. ****** Co si ale budu pamatovat napořád a za co skládám velký dík, je mrazivě výstižné předvedení loutek ze Spejbla a Hurvínka a podtržení všeho absurdního, hororového a děsivého, čím mě jejich interakce odmala děsily. (09.04.2019)