Zkáza Dejvického divadla

Hmm...mistři humoru by žasly do jaké cenové skupiny se přesunul... Kriteriém se nejspíš stane seriál Most... Česká televize přišla s nabídkou pro Dejvické divadlo že jim dá prosto na ČT-artu v souvislosti s jejich 25 letým výročím trvání, a režisér Krobot přišel  s námětem podle které vznikl seriál. (07.03.2019)

Napoprve jsem do nedokoukal. Pricital jsem to unave po narocne sichte v praci, tak jsem se na to podival dneska jeste jednou. Zvladl jsem se sebezaprenim 20 minut a tim povazuji tuto zalezitost na uzavrenou. Po Mostu hodne dietni podivana. Je to jako kdyz prijdete v lete z prace domu a misto vychlazenyho Bernarda na vas ceka teplej Staropramen. Patrne se tedy jedna o inteligentni humor. Za sebe nicmene rikam, ze mene Dejvic je nekdy vice. (05.03.2019)

Něco za peníze koupit nejde. Třeba čest. Hrdost. A tak. Hlavně nejde za peníze koupit toho pravého Ducha Dejvického Divadla, kterým může, ale nemusí být pohybující se a při odchodu z divadla plakající romadur. Zkáza nám dala pohled na poněkud jiné divadlo, které více než na pověsti staví na činech a citech, na pravdě k absurditě a bizardnosti, na pravdivosti a vlastnímu vyjádření názoru na náš svět. Nebo tak nějak. (15.05.2019)

Ocenila jsem střelenost i přetaženost jednotlivých nápadů a výjevů, stejně jako sebeironickou upřímnost v obnažování podstaty herectví, která spočívá odnepaměti v tom, že dobrý herec je zároveň vždycky kurva i světice, přičemž za kritických společenských podmínek se obě polohy často k nerozeznání překrývají. Zároveň ale nebudu popírat, že mi provedení připadalo banálně nedotažené, šité horkou jehlou a plné hluchých míst, a umím si představit, že by se toho Dejvičtí mohli zhostit i mnohem krutovtipněji. Jestli šlo i ve skutečnosti o zoufale spíchnutý pokus o rychlý výdělek kvůli vylepšení rozpočtu a zachování souboru a jedná se o jakousi "Synekdochu, Dejvice" (á la Synekdocha, New York, jenomže směrem ven), pak klobouk dolů a budiž jim to přáno, ale na slabším celkovém vyznění jednotlivých skečů a absenci point to nic nemění a ne, nejsem příznivce toho hledat v tom za každou cenu místo slabin přednosti - i když by se o tom daly psát eseje, faktem zůstává, že rozpačitá a nespokojená jsem byla často, hluchá místa a nedotažené nápady mě nudily, a ne proto, že by mi vadilo, když je něco funkčně trapné nebo nudné a sedne to, ale že mi vadí, když to svou funkci přeroste. ****** Co si ale budu pamatovat napořád a za co skládám velký dík, je mrazivě výstižné předvedení loutek ze Spejbla a Hurvínka a podtržení všeho absurdního, hororového a děsivého, čím mě jejich interakce odmala děsily. (09.04.2019)

Některé vtípky (a vlastně i samotný námět) operovaly s tak svébytným slohem, ulítlostí či trapností, že vyšláply hodně mimo (mé chápání humoru, abych tak řekl). Jiné, a nebylo jich málo, rozesmály nahlas. Nejvíce jsem však obdivoval ochotu, elán a odvahu prvotřídních herců a hereček dělat si ze sebe drsně absurdní srandu. A přiživit tím (sežrat) "zapáchajícího" ducha Dejvického divadla. :-) (29.11.2019)