Hobson's Choice
Réžia:
David LeanKamera:
Jack HildyardHudba:
Malcolm ArnoldHrajú:
Charles Laughton, John Mills, Brenda De Banzie, Helen Haye, Gibb McLaughlin, John Laurie, Shirley Stelfox, Richard Wattis, Raymond Huntley, Dorothy Gordon (viac)Obsahy(1)
Meggie Hobsonová vede obuvnický obchod svého otce Henryho, a i když už není nejmladší, stále je ještě svobodná. Každodenní starost o finance, materiál a zákazníky ji zabere většinu času a ochuzuje ji o životní radosti. Maggie je však žena činu, která je rozhodnutá svůj život změnit. Vybere si za svého nastávajícího jednoho ze zaměstnanců svého otce, což on nese velmi nelibě a donutí svou dceru obchod opustit. Maggie toho ale nelituje a se svým budoucím mužem zakládá obchod s obuví. Dlouhá léta oba sloužili řemeslu, přišel čas, aby řemeslo sloužilo jim. Otec Henry Hobson zůstává v obchodě s dvěma mladšími dcerami, které také pomýšlejí na vdavky. Ve své ješitnosti si myslí, že vždycky musí být po jeho, avšak všechny tři dcery ho postupně vyvedou z omylu. Dokáže Maggie vše, co si předsevzala? Uzná starý Hobson, že každý má právo si zařídit život po svém? Přepis divadelní hry W. Browna o životě jedné středostavovské rodiny ukazuje anglickou společnost devatenáctého století s nadsázkou a ironií. Protikladem lidské omezenosti, pohodlnosti a předsudkům jsou zde charaktery poctivých lidí, kteří navzdory překážkám usilují o své štěstí. Film funguje jako sociální kritika a zároveň jako milostná romance díky jisté režii slavného Davida Leana (např. Most přes řeku Kwai, Lawrence z Arábie, Doktor Živago). Ke kvalitě filmu přispívá výborné herecké obsazení a technická stránka. Film získal mnoho ocenění, mimo jiné cenu BAFTA za nejlepší britský film roku 1954. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
Lean dokazuje, že umí natočit dobrou komedii, byť v tomto žánru není doma. V porovnání s Blithe Spirit zde není tolik břitkého britského humoru, ale příběh je laděn spíše do úsměvné morální poučky. Vzhledem k tomu, že se filmy zakládají na divadelních hrách, není toto zásluhou přímo Leana samotného. Ten ovšem projevil cit k předloze a pochopil, že film stojí na výrazných charakterech, a proto také opřel jeho vyznění o výkony hlavních herců. Postava liberální Meggie je v přímém kontrastu s jejím otcem, od čehož se odvíjí celý děj. Lean děj nenápadně posunuje, ale při tom nevynechává nic podstatného, vhodně vybírá prostředí, aby podtrhl vyznění obou charakterů (chudý sklep plný naděje a talentu proti snobskému přepychu). Z divadelní předlohy se tak podařilo zachovat ústřední myšlenku a navíc ji obohatit o možnosti filmového média. ()
Opět mě překvapilo, jak dlouho může trvat, než se k nám dostanou dobré komedie (dabing 2009). Maggie, dcera obuvníka a alkoholika, který ji považuje za starou pannu (ve 30) a který je smířen s tím, že se už nikdy neprovdá a zůstane mu na krku, je opravdu žena činu. Rozhodne se, že se provdá za ševce svého otce a společně se trhnou. A nezabrání ji v tom nic. Ani, že dotyčný švec o ni nemá zájem a že má snoubenku. V jednom dni stačí odejít od otce, vypůjčit si peníze, pronajmout si obchod, uklidit ho, zařídit ho a večer spokojeně sedět u stolu a štupovat. Během následujících dní dotlačí chudáka ševce k oltáři, sestrám zařídí věno a vdavky. A tahle její ráznost vede k tomu, že se do ní švec zamiluje, obchod jim prosperuje a nakonec se oba vrátí k otci a rozjedou spoječný obchod. A Meggie (Brenda de Banzie) skvěle sekunduje poslušný nevzdělaný a tak trochu trdlo, John Mills: "Já jsem teda přišel" (na rande). "Já vím, nařídila jsem vám to!" :-) ()
David Lean je poměrně známý režisér (Lawrence z Arábie, Doktor Živago, Most přes řeku Kwai), ještě před svými nejslavnějšími filmy natočil několik méně známých kusů a jedním z nich je Buď, anebo. Jde o takovou milou staroanglickou konverzačku. Otec obchodník má tři dcery a zdánlivě drží svůj život, obchod i život svých dcer pevně v rukou. Po práci občas zajde do hospody s podobně naladěnými chlapy. Jak už to tak bývá, trochu se napije a … zápletka je na světě. K ní přispějí i rebelující dcery. Pan Hobson najednou zjišťuje, že vše kolem něj se mění, což se mu vůbec nelíbí. Není to žádná velkolepá filmařina v podobě pozdějších Leanových filmů, ale právě fajn konverzačka na oddech, kdy si lze užít hodně vtipných narážek na různé stereotypy mužského a ženského světa. Znalcům filmů pro pamětníky může připomínat naše filmy Poslední mohykán z roku 1947 s Jaroslavem Marvanem a Poslední muž z roku 1934 s Hugem Haasem. Buď, anebo se mi trefilo do nálady a zpříjemnilo mi večer bezstarostnou zábavou v tom nejlepším slova smyslu. ()
Odhlédneme-li - jistě ne v souladu s Leanovým záměrem - od bezútěšných životních podmínek řemeslníků v Manchesteru předminulého století a v daných souvislostech sice pochopitelné, nicméně jinak dost pochybné životní filosofie hlavní ženské postavy, můžeme se nechat unášet chytrým a roztomilým humorem a strhující atmosférou (jak dovede nasvítit pečlivě vypravený prostor, předvádí Jack Hildyard nejlépe v kašírovaně hrozivém úvodu a v kapitolce o opilcově návratu z hospody). Laughton v roli pokřiveného šosáckého Leara zastiňuje všechny ostatní - jako skoro vždy. Za přečtení stojí příspěvky RIKITIKI a JESTER_ X. ()
Roztomile starosvětský film s dodnes fungujícím vtipem a energií. Výborné herecké výkony, skvěle sekundující hudba, svižný příběh - byť v závěru trochu ztrácí logiku. Hravá až poetická kamera - zejména ve scéně, když opilec loví Měsíc v kalužích. Ve srovnání s novějšími filmy zaujme taky milostná scéna, které je napínavá i dojemná, přestože v ní jde jen o skládání obleku a rumplování v kamnech. KOUSEK DĚJE Je to snad přímo vzorová ukázka Elektřina komplexu: otcem ponižovaná a přesto ho milující dcera si najde muže-loutku, kterého přetvoří přesně podle otcova vzoru a nakonec slaví vítězství na druhou, když se jí podaří otce dostat do područí. /30. 7. 11./ ()
Reklama