Doktor Živago

TEN pohled. Omar a jeho oči. Osudová žena. Drtící historie. Hodně zajímavej epicko melancholickej mix. Především mě ale inspiroval k další četbě, protože jestli se potvrdí, že kniha bývá lepší filmu, mám se na co těšit! Ač je totiž stopáž těžkotonážní, přijde mi, že ne všechno je dostatečně osvětleno. Škoda, že jsem to neviděl v kině, jistě by dojem ještě zesílil... (04.06.2012)

Monumentální epos s deprimující atmosférou, který i přes značnou délku diváka vtáhne do příběhu a vyplivne jej až po závěrečných titulcích. Strastiplná životní pouť lékaře v porevolučním Rusku je korunována skvělým herectvím Omara Sharifa, krásnou hudbou i výpravou; režisér se převodu slavné Pasternakovy literární předlohy na filmové plátno zhostil na výbornou. Dojemné romantické drama, kterému čas nijak zvlášť neubral na lesku.. Proč tedy nehodnotím plným počtem? Mám takovou charakterovou vadu: já na tu romantiku jaksi moc nejsem... 80% (20.05.2009)

S tímhle dílem se pojí čtyři výrazné plusy a čtyři výrazné mínusy. ____ Mínusy: 1, Režisér Lean směřuje k „umění“ velkým obloukem. Nikoliv vytrháváním diváka z příběhu a jeho přímým oslovováním, nýbrž klasickým hollywoodským hladkým stylem a univerzálním jazykem, což vede k tomu, že „artovost“ filmu mnozí pominou, protože na sebe neupozorňuje (a možná ve filmu vůbec není, dlužno dodat). Snad kdyby se Doktor Živago natáčel v Rusku, v kraji avantgardních formalistů, a splácel dluh Ejzenštejnovi s Vertovem. Ale my jsme na americké půdě. 2, Druhý problém spatřuji v rozklíženosti mezi estetikou Pasternaka a estetikou Leana. Svět Pasternaka, to byly filozofické úvahy, nadšenost pro jakékoli experimenty na úrovni estetické, poetické a filozofické. Jeho krédem bylo vydat z vnitřního, svobodného rozhodnutí světu sebe sama. Odmítal pojetí literatury jako služby společnosti. Naopak Lean upřednostňuje funkci a sílu příběhu. 3, Postavy takřka vůbec nevedou zajímavé dialogy, respektive když už něco valí z huby, rozhodně to není nikterak opojné nebo pronikavé, tudíž návaznost na Pasternaka (ježto každy Rus v sobě má kus filozofa) film opět zanedbává. 4, Lean, zdá se, podlehl tématu a rezignoval na dramatičnost. Film takřka nestřídá vyhrocené a uklidněné scény, nezná dramatické amplitudy. Je to dané zřejmě tím historickým souvrstvím, které vše urovnává – ona uhlazenost nicméně odlepuje diváka od filmu. ____ Plusy: A, Film velice umně napojuje vnitřní děj na historický rámec. Tedy skutečnost, s níž řada velkolepých fresek výrazně zápasí, výsledkem čehož je problematická motivace a jednání postav na půdoryse anonymního, „vzdáleného“ dějového pozadí. Tady ta vazba funguje, ostatně revoluce jde vždy odspoda, od proletariátu, a celkovému provázání pomáhá i dvojí opozice postav: postava-svědek (protagonista) / postava-konatel (antagonista). Bylo to o to složitější, že Pasternak chtěl čtenáře hlavně přesvědčit o tom, že je nutné udržet si vždy čisté svědomí, lásku k životu, ke svým blízkým a k víře, a tahle idea směřování k postavám, nikoliv od nich, nůžky mezi pozadím a postavami potenciálně notně rozevírala. B, Druhým kladem je dokonalé střídání hudby pocházející z vnitřního světa (zdroje uvnitř filmu) a hudby filmové. Navíc některé techniky jsou převzaty přímo z románu, kdy jedna postava hovoří klasicky a druhá přes voiceover (tedy mluví, přestože mlčí). C, Klaus Kinski... více netřeba dodávat. D, Film není angažovaný, ani křiklounský, což rozhodně není nic samozřejmého, uvážíme-li, že román patří mezi klasické disidentské čtení - hlas svobody z tehdejšího sovětského svazu - a samotný Pasternak se musel na nátlak sovětských orgánů zříct Nobelovky. (03.11.2008)

Zas jeden z těch vysoce oceňovaných velkofilmů minulosti, u kterého krčím rameny a říkám, že to vidím úplně jinak. Pasternakova románová předloha, která hrála klíčovou roli při získání Nobelovy ceny, je dost odlišná. Lean si to upravil k obrazu svému a pojal to jako monumentální fresku z období revoluce a občanské války. Jenže i přes pro mě úmornou stopáž, kdy jsem po dvou hodinách začal ztrácet síly, je to pořád příliš útržkovité a schématické. Je to takový ten zjednodušující pohled pro zámořské publikum, které se moc nechce babrat s historií jiných národů a kultur. Strčme tam osudovou lásku, revolucionáře, pár válečných scén a on už si z toho každý něco vybere. Ve spoustě komentářů se objevují věty ve stylu na americké poměry skvělé vylíčení ruských reálií, ale to je opravdu jen na ty americké poměry. Četl jsem Bulgakova, Babela a mnohé jiné a nemám pocit, že to scénárista a režisér trefili. Romantika je taková přepjatá, patetická a tak nějak zapadá do monumentálního velkofilmu. Dal bych přednost komornějšímu pojetí a zpracování látky v podobě několikadílného seriálu. V téhle podobě to totiž až moc připomíná slavný snímek Woodyho Allena Láska a smrt, kde si z podobných velkorysých epických románů a ruských reálií nepokrytě dělal srandu. Celkový dojem: 40 %. (03.06.2012)

Takový film o Rusku bez Ruska. To je zde ale především kulisou pro epickou romanci, která bude ve své velkoleposti jen obtížně hledat konkurenta. Kdo se do jejího proudu dokáže ponořit, tomu i více jak tříhodinová stopáž může připadat málo. Promítání filmů Davida Leana v jiném než širokoúhlém formátu bych potom bez váhání kvalifikoval jako trestný čin. (28.08.2006)