Most cez rieku Kwai

Obávám se že symbolika tohoto díla, totiž to vyzdvižení britské morálky, důstojnosti a tvrdosti, zcela přebila kvality filmové. Kromě toho, že oficiální text distributora prozradí úplně celou zápletku filmu, z díla čiší britská hrdost (kolonizační). Plukovník se chová jako kretén, tváří v tvář japonskému magorovi. Souhlasit bez výhrad lze s tím, že práce pomohla udržet morálku, ale ten příběh je kvůli ústřednímu tématu "kterak hrdý britský důstojník poctivou prací pokořil japonského vojáčka! tak moc vytržený z reality. Začátek filmu přitom naznačuje skutečné poměry těchto zajateckých táborů. Spojenečtí vojáci hynuli jako mouchy, Japonci neměli zájem je udržet při životě, podmínky byly otřesné a smrtelnost vysoká. Bill Holden se svým parťákem pohřbívá jak na běžícím pásu, ale jakmile dorazí Guinnessovi muži, už se o mrtvých nemluví,  všichni jsou v kondici a ženou se jen za dokončením díla. Nevěrohodné, a kromě pár scén málo napínavé. Další legenda tak padla. Druhá projekce v Katakombes Milou kinematografos. (03.08.2022)

Nemám rád velkofilmy... nevím proč, snad jsou na mně moc dlouhé (jistě, jsou výjimky, např. Titanik nebo Pán prstenů), prostě mi nějak nesedí. Nesedl mi ani Lawrence z Arábie od stejného režiséra jako Kwai. Takže proč pět hvězdiček? Kvůli dvěm věcem: již zmíněná psychologická válka mezi japonským a britským velícím důstojníkem... a tragicky absurdní závěr... (30.11.2005)

Angličané odjakživa vědí, že nejdůstojnějším činem v nedůstojné situaci je udělat něco neotřesitelně normálního. Třeba za všech myslitelných okolností před pátou odpolední postavit na čaj. :o) Most přes řeku Kwai je malým pomníčkem této životní filosofie. Plukovník Nicholson - poražen, leč nepokořen - dává náplň rčení "být klidný jako Angličan" a je portrétem neokázalého hrdinství, jaké ve válečných filmech nevídáme často. Animální spocení chlapáci s plnou hubou siláckých řečí jsou možná efektnější, ale v životě bych jim nefandil. Plukovníku Nicholsonovi v perfektním podání Aleca Guinnesse ano. V tom je ten film jiný. Lepší. 80% (22.01.2007)

Skvěle vygradovaný závěr, jinak jde spíše o film neakční až komorní. Skoro bych to označil především za psychologický souboj plukovníka Nicholsona a plukovníka Saita. Jejich vztah se zajímavým způsobem vyvíjí. Jsou to vůbec velice zvláštní postavy. Alec Guiness je přímo úžasný. Scéna, kdy po dlouhé době vyjde z vězení a sotva se drží na nohou, ale snaží se jít důstojně, protože se na něj dívá jeho mužstvo, patří k nezapomenutelným. Oscary za film, režii, scénář, střih, kameru, hudbu a pro Guinesse, nominován byl Sessue Hayakawa, který hrál Saita. (18.08.2003)

Informace na DVD-obalech je třeba brát s rezervou - někdy dokonce s tou největší. Ale s tvrzením, které se nachází u tohoto filmu (že se jedná o jeden z nejlepších válečných filmů všech dob) bych se nebál souhlasit. David Lean natočil mistrovské dílo, které si všechny získané ceny zasloužilo. Vyzdvihnout musím především výkon Aleca Guinnesse (zarputilá neústupnost z něj vyzařovala, i když se ani nehnul a navíc mi opět potvrdil, že patří k hercům, které je vyloženě nutné slyšet v původním znění) - a také hudbu, což se u mě moc často nestává. Snímku nemám co vytknout; odehrává se samozřejmě během války, čemuž odpovídá celý příběh a prostředí, ale podle mého názoru se jedná hlavně o mimořádně propracované drama. Jsem rád, že i druhé zhlédnuté Leanovo dílo byl pro mě velký zážitek - prostě velkofilm s velkým V. (03.10.2009)