Blithe Spirit
Réžia:
David LeanKamera:
Ronald NeameHudba:
Richard AddinsellHrajú:
Rex Harrison, Constance Cummings, Kay Hammond, Margaret Rutherford, Johnnie Schofield, Hugh Wakefield, Joyce CareyObsahy(1)
Rozmarný duch naplňuje představu o typickém díle Noela Cowarda mnohem přesněji než Moře, náš osud. Vznikl podle veleúspěšné Cowardovy divadelní hry z roku 1941, o niž jevili zájem filmaři na obou stranách oceánu. Dramatikův vztah k americké továrně na sny byl ovšem proslule zahořklý, nabídl ji tedy svým partnerům ve společnosti Cineguild. Davidu Leanovi se do ní ale příliš nechtělo, zejména proto, že - jak se poměrně právem domníval - duchařská komedie nebyla jeho šálkem čaje. Jeho společník, výkonný producent Anthony Havelock-Allan, ovšem vznesl argumenty, jimž Lean neodolal - poukázal na to, že po dvou dramatech (Moře, náš osud a Ten požehnaný rod/This Happy Breed, 1944 také podle Cowardovy divadelní hry), by pro něho jako režiséra bylo záhodno vyzkoušet nový žánr a navíc, že filmová adaptace oblíbené jevištní komedie by mohla jejich společnosti přinést kýžený zisk.
Z hlediska dobové produkce nebyla Leanova režie Rozmarného ducha nijak nepatřičná - až na několik čestných výjimek plnily britská kina během války ryze oddechové žánry, které měly vyčerpané obyvatelstvo rozptýlit a zabavit.
Coward si byl svou hrou jistý a než odjel bavit vojáky na frontu, instruoval Leana: „Prostě to jen vyfotografuj, drahý chlapče." Jenže drahý chlapec věděl, že sebevtipnější zápletka, odehrávající se v jediném salónu, v kinech neuspěje a postupoval jako každý rozumný filmař: kde jen mohl, vyvedl trampoty spisovatele detektivek Charlese Condomina do exteriérů. Příběh zůstal v podstatě týž: Charles by se pro svou novou knihu rád poučil o médiích a jiných šarlatánech a pozve tedy na večeři madam Arcati. Bláznivá stará dáma sice budí jen smích, přesto se jí (nejspíš omylem) podaří přivolat ducha bývalé paní Condominové, která je viditelná jen pro Charlese a nové paní Condominové příslušně pije krev. A to je jen začátek...
Coward viděl při své návratu až hrubý střih, upřímně se mu nelíbil a obvinil Leana, že zmrvil to nejlepší, co kdy napsal. S odstupem je ale zřejmé, že neměl pravdu. Divadelní původ je na filmu samozřejmě znát, ale Leanova filmařská snaha, vesměs kvalitní herecké výkony (strhující je zejména Margaret Rutherfordová - jinak také proslulá slečna Marplová - v roli madame Arcati) a především Cowardovy dialogy (při jejichž inscenaci Lean prokázal, že o humoru přece jen něco ví) zaručují příjemnou zábavu i dnes.
(Letní filmová škola)
Recenzie (27)
Roztomilá duchařská komedie, která by ještě dnes svým charmem a vtipem potěšila diváky. Protože jsem to viděla před více jak 60. lety už si přesně obsah nepamatuji a rovněž nevím zda to byl černobílý film nebo barevný. V každém případě si ale pamatuji, že jsem se úžasně bavila. Nebo to bylo tím, že mi bylo 16 ? ()
Z divadla na filmovém plátno, ale v režii Davida Leana to asi nemohlo dopadnout špatně. Nemyslel jsem si, že mě film zaujme, přece jen jsem měl trochu předsudky k jeho věku, ale jak se ukázalo, naprosto zbytečně. Tohle je i po sedmdesáti letech velmi zábavný film, který si mě hýčkal příjemnou atmosférou a vtipem. ()
Lehká konverzační komedie s načernalým humorem a sympatickým obsazením. "Tvoje bývalá zesnulá žena byla určitě přízemní." "To se pleteš, nebyla. Bohužel teď už je." :) ()
Původně to bylo na 3*, protože Rozmarný duch se rozvíjí jako obyčejná konverzačka. Středostavovský spisovatel s manželkou si pozve obskurní jasnovidku a té se čistě náhodou podaří vyvolat spisovatelovu první ženu. Nastává kolotoč hádek a nedorozumění, postavy si vyměňují geniální jízlivosti a ironické poznámky. Ta pravá zábava začne ale SPOILER až když se duchem stane i druhá žena. Vymítání duchů doprovázané shazujícími komentáři je geniální a závěrečná pointa mě moc pobavila. Rex Harrison dokázal zahrát řádného snoba i 20 let před My Fair Lady, obě neznámé herečky mu zdatně sekundují a celý film si pro mě krade praštěná jasnovidka v podání Margaret Rutherfordové. Takže nakonec jasné 4*. PS: Oscara za efekty jsem moc nechápal, duchové jsou prostě ženy natřené na zeleno. Nicméně v rámci pěkných barviček Technicoloru to vypadá celkem dobře. Komedie roku 1945. ()
Lean uměl nejen epické filmy, ale i malé zábavné filmečky. Rex Harrison je zde dokonalý. ()
Nadpřirozená duchařská komedie postavená na divadelní hře, která překvapivě a hravě vytváří zajímavou souhru typicky anglické kultury a amerického žánru screwballové komedie. Radostně rychlé, svižné a v dialozích díky bohatému hereckému složení vtipné. Navíc v kombinaci s nápadnými speciálními efekty a barevně hravou kamerou s technologií Technicolor se jedná o skvělý vizuální filmový zážitek, který je na svoji dobu vzniku vskutku nevídaný. Ačkoliv teatrálnost samotného příběhu je viditelná a v jistých místech omezující, přesto je Lean schopen do celého filmu protlačit svoji filmařskou snahu oprostit se od divadelního pocitu různými detailními úpravami. ()
Typicky britská komedie nasáklá duchařinou. Lean svým mistrovstvím udělal z filmu více než pouze natočené divadlo. Hlavní hrdina stojí mezi dvěma manželkami, z nichž jedna je již mrtvá. Ve skutečnosti nestojí ani o jednu, což nakonec potvrdí odhalení pravého média. Snímek stojí na břitkém britském humoru a výtečném výkonu Rexa Harrisona, který si uchovává eleganci za každé situace. ()