John Wick 3

Od premiéry prvního John Wicka se v mém životě změnilo hned několik věcí. Když potkám na ulici psa, uctivě ho pozdravím, stal jsem se na čas závislý na songu Plastic Heart od Nostalghie a především jsem si uvědomil, že i ryze akční film, může mít vysokou scénaristickou, vizuální i hudební úroveň. Ale už nemá cenu dál tenhle akční orgasmus dál oddalovat, je to prostě nářez, chytrej, promyšlenej, stylovej. Trojka navazuje přesně tam kde skončila dvojka a jen pár minut trvá než to začne ve filmu lítat jak semtex za mlada. Tvůrci jsou zjevně intelektuálové, protože první akci nám dopřejí v knihovně, hold ruská literatura má univerzální využití, příznivci muzea rovněž nebudou ochuzeni, rovněž je nám dopřán i tzv, kop koňmo a proč akčnit jen v NY, když se může jedno velmi originální akční choreo odehrát v Casablance, stačí k tomu nasraný Keanu, nasraná Halle a párek hodně nasranejch psů, tedy spíš fenek s ohledem na jejich koulový apetit, ale akčnit se tentokrát bude i v Casablance a to velkolepě, stylově a s dokonalou vizuální složkou. Akční scény v sobě mají krom originality, neskutečnou dynamiku a je zjevné, že film střihal minimálně Edward. Nože, ruce, střelné zbraně všeho druhu, lidi, zvířata, auta, motorky, tady fakt akční prostě úplně všichni a úplně všechno. Je to tvrdá akce, ale akce která se nebojí na sebe koukat s nadhledem a dát najevo výtečný smysl pro humor. Akce, která se nebojí jednoduchého leč velmi zajímavého příběhu v podobě postupného i když stále malého odkrývání minulosti hlavního hrdiny, akce co se nebojí dát atraktivitu a jedinečnost i vedlejším postávám. (14.05.2019)

„DĚLEJ TO, CO UMÍŠ NEJLÍP, JONATHANE!“... /// Chad Stahelski stvořil svůj vlastní filmovej žánr. Z příběhu mu stačí jen pár řádků, takže si občas (nebo spíš hodně často) připadám, jako bych sledoval video s počítačovou hrou (– a nejedná se o žádnou adventuru.) Nejzajímavější na tom je, že mu to hodně lidí (včetně mě!) žere. Je totiž důležitý vědět, že mu jde jen a jen vo to jedno – vo akční zábavu, při který nestačí zabít jednou, ani dvakrát, a kolikrát ani třikrát – i kdyby to mělo za následek prázdnej zásobník. A tak nesmrtelnej Wick střídá „komnaty“ ve kterejch s různorodejma přednmětama likviduje různý počty a rasy lidí. Občas mu s tím někdo pomůže – třeba Halle Barry, která to taky chápe (jakože jim všem jde jen vo to jedno…). Vznikl tak akční masakr, kterej doufám vydělá dost peněz, aby přesvědčil i ostatní a erková akce se stala samozřejmostí, ve kterým nikdo neřeší hromadící se mrtvoly na veřejnosti nebo přestřelky za bílýho dne. Možná je tý akce až zbytečně moc – jakože dlouhá stopáž, ovšem jedno Stahelskimu nikdo upřít nemůže – má prostě akční koule! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč číst ruský pohádky. 2.) Nesnáším příběhy. 3.) Vždycky jsem si přál někoho sejmout knihou. Nebo koněm. Nebo mečem. Nebo nožem. Nebo … /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (24.05.2019)

A zkoušel jsem to, fakt. Dvakrát. Ale už v momentech, kdy se Rýfs motá deštěm, klíží se mi oči, a chvíle, kdy do hry vstupuje nějaká běloruská čarodějnico-mafiánská cigina, uprdelená v koncentráku pro baletky, znamená znechucené odpojení vědomí. Ta snůška hovadin tentokrát v mých očích prostě přebila i akci. No nic. Třeba to jednou dokoukám a zaslouženě ohovnotím odpadem. (03.12.2019)

Trojka má ukrutný nástup. Podobně jako dvojka chrlí své absolutní top momenty v prvních minutách filmu a vytváří tak omamný zážitek pro fandy akčních hitovek. Bitka s obrem v knihovně, potažmo vrcholná sekvence s noži je absolutní top highlight a ultimátní reference žánru pro Hollywood. Jediné co se Vickovi vyrovná je v ženské kategorii Charlize Theron na schodech v Atomic Blonde a potažmo kluci z východu (The Raid), jenž ostatně režíruje podobně nadšený akční fanboy. Bohužel po Casablance se film překlápí do jakéhosi arkádového pojetí a stupňujících se bitek, které jsou sice výtvarně nápadité a poctivně odvedené, ale zároveň to trochu ztrácí tempo a nabývá na monotónnosti. Potěší camea pro milovníky akce dobře známá a samozřejmě užasná práce kaskadérského ansámblu, avšak víc by to fungovalo jako sestříh jednotlivých scén, než film jako celek. Pro nefandy určitě utrpení, protože když divák na 5 minut zavře oči, vlastně o vůbec nic nepřijde. Dvojka byla méně okázalá, ale konzistentnější s pěvnějším rámováním příběhu a zdravě chycenými otěžemi. John Wick 3 je na druhou stranu technicky a koncepcí akce jednoznačně nejdál, ale zároveň nejvíc utržený ze řetězu. Možná chtěl být jako The Raid 2, ale zapomněl na příběh. (21.05.2019)

Nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu, ale John Wick 3 má… ehm… moc akce. Chad Stahelski natočil fenomenální akční nářez, který většinu stopáže sype z rukávu krásné lokace a realizuje na nich bezchybné likvidační balety. V poslední půlhodině se ale těžkotonážní hollywoodský biják překlopí v čistě asijskou vybíjenou, která potěší fanoušky Raidu a… otestuje trpělivost všech ostatních? I já bych ve finále maličko stříhal, protože se tu (navzdory geniální choreografii a píli všech zúčastněných) přeci jen přešlapuje na místě. Třetí Wick je tak sice nejlepší díl série a opravdový akční svátek, paradoxně by mě však potěšilo, kdyby Stahelski na konci trochu ubral na kaskadérských hodech a přidal na skvěle rámovaném příběhu. (8/10) (16.05.2019)