Violet Evergarden

Violet Evergarden nastupuje pracovat jako tzv. Auto Memories Dolls. A sama, jako panenka – blonďatá, krásná, absolutně bez emocí a s mechanickými rukami, přijímá veškeré příkazy ve snaze se naučit žít nový život. Díl za dílem ji sledujeme nacházet a učit se porozumět emocím a postupně se dozvídáme i o její temné minulosti. Ovšem ne tolik, abychom pronikli ještě dál – tvůrci nám bohužel zatají Violetin původ a odkryjí pouze časový okamžik a vztah, kolem kterého se celé anime v podstatě točí a otáčí. Viktoriánský až secesní nádech, povznášející instrumentální hudba, krásná animace, mini příběhy tlačící na emoce, propagace psaní dopisů a FAN SERVICE. 70% zaslouženě, víc dílů už by asi bylo nesnesitelných. (16.01.2020)

Nemám zde komentář a něc/kdo mi říká, že je nyní ten správný čas to napravit. Po skoro dvou letech mám brtuální problém si příběh Violet vybavit. Možná jeho hlavní kostru. Pamatuji si tak 5 postav a můj naprosto znuděný dojem. Je tedy naprosto logické, že ve mně toto anime skoro nic nezanechalo. Prioritně vzpomínám na úchvatnou animaci, která se v některých chvílích rovná s Makoto Shinkayem. Co se však emocí týká, pak je to naprosto prázdné. Pamatuji si hlavně to, že většina dílů byla příliš tlačená na pilu ohledně emocí. Autor vám vnucoval "tady brečte" a na toto já nejsem. Violet jsem si logicky neoblíbil, "její snaha pochopit lidské city, především ten dle romantických básníků nejkrásnější" byl naprosto tristní, stejně jajko její naprosto totální strojová povaha, která se až moc uměle postupně ohlazuje. Závěrem: Seriál je moc umělý. Graficky nádherný s totálně prázdným vnitřním aspektem, nucené pocity, nudné příběhy, terminátorské reakce... Nejvíce mne tu irituje fakt, že je vše udělané tak, aby "teď diváku plač, teď buď diváku v úžasu, teď se diváku směj". Nic není v příběhu. Je to napsané tak, aby se to líbilo lidem. Není to napsané tak, aby se člověk vcítil do příběhu. Grafika to nezachrání. Za tu samotnou dávám *navíc. A že zbývá hvězda jako hodnocení? Snad to o této sérii vypovídá dostatečně... Fullmetal Violet 35 % (16.02.2020)

Na první pohled to vypadá jako ta nejčervenější z červených japonských knihoven. Violet Evergarden - nejlepší z nejlepších písařek, která píše na zakázku ty nejlepší dopisy plné citu, pochopení a odpuštění. Přitom ona sama hledá význam slov „miluji tě“, která ji řekl její velící důstojník „major“. Jo, ona v té válce bojovala. A taky má mechanické paže. A je něco na způsob Robocopa a Terminátora… Na tomhle anime se mi líbí, jak dokáže skloubit romanticko lyrický příběh s tématikou takřka superbojovnice bez emocí a přitom to nikdy neuklouzne do patosu nebo vyložené kraviny. Má to velice krásnou animaci, dílů je tak akorát (ten 10. je vrchol) a po jejich skončení máte chuť pustit si další. (21.04.2018)

Violet Evergarden je dle mého názoru nádherný animovaný seriál, tedy až na jednu epizodu, jenž obhajuje pedofilní vztahy. Velice rád bych to ignoroval, jenže tato epizoda se přímo zabývala touto myšlenkou a mně to opravdu nepřijde v pohodě, tudíž kvůli tomu snižuji známku o jednu hvězdičku. Nejsou zde žádné silné známky fantasy nebo sci-fi kromě toho, že se jedná o fiktivní svět a hlavní protagonistka přišla o obě ruce, místo kterých má náhradní kovové. Docela se mi líbí, že je to takové fantasy bez jakékoliv magie a jiných nadpřirozených věcí. Skoro vůbec nejde poznat, že by se o fantasy jednalo. Celkově se mi až na jeden již zmíněný slabý moment tenhle animovaný seriál líbil a považuji ho za jednu z nejlepších věcí, co jsem mohl vidět. (01.12.2023)

Napsat komentář k Violet Evergarden je nakonec pro mě komplikovanější, než jsem před posledním dílem očekával. Upřímně, mohlo to dopadnout ještě hůře (po seznámení s předlohou a jaké změny studio Kyoto Animation udělalo), ale i tak cítím v ústech pachuť a můj obličej vyzařuje nadšení závodníka na posledním místě. Udělám to jednoduše, jelikož se mi o tom bude lépe takto mluvit a rozdělím toto anime na 2 části: První je na do 9.-10. dílu, druhá je zbytek až do konce. Co vás uhodí z fleku jsou produkční hodnoty této show. Graficky je to synonymum pro fantazii, ať už smysl pro detail, exteriéry nebo záběry na Violetiny ruce. Podobně, jako si u Made in Abyss přizvali zahraničního mladého skladatele Kevina Penkina, aby nahrál nejlepší anime OST minimálně minulého roku, podobně se zde zadařilo Evanu Callovi a nejde než jen chválit dokonalý audiovizuál. Příběh je položen na základech těžké sentimentality a má až přemrštěný harlequinovský feel levné novely z červené knihovničky pro přecitlivělé teenagerky. Pro mnohé určitě velké odrazení a pokud na to nemáte buňky, tak předem varuju, abyste opustili loď. Postava Violet je totiž emočně vyprahlá a neznalá a je na čase se naučit, co je to cítit, vnímat a vyjadřovat pocity. Touto premisou nás příběh vede epizodní strukturou krok za krokem skrze vcelku milé a romanticky melodramatické odbočky ze života Violetiny práce; kvalitativně to má stoupající tendenci až k 9. dílu. Tento díl by totiž mohl být se vší vážností a legitimitou závěrečný (anebo onen 10., který by byl takovou pěknou mašličkou). Jenže ze zvláštních důvodů není a seriál pokračuje válečným arcem, který nesmyslně začne kašlat na jakoukoliv realitu vybudovanou v předchozím dění a pro mě nepochopitelně srthně děj do béčkově akčních vod. S doposud vybudovanými nadějemi jsem s velkou dávkou tolerance něco odpouštěl, ale poslední díl už si zahrál na nejhorší druh bondovky a zbytek vyplnil přeslazenými flashbacky a výjevy, které v tu dobu už nikoho nezajímájí, nebaví a které s nikým nepohnou! Vyvstává mi otázka, proč nebyly díly nějak lépe přeskupeny, aby se tomuto fiasku vyhlo, ale to už se nedozvím. Ze strojové Violet se stala slečna, která by mohla plnit kanistry svými slzami a ze mě pořádně rozčarovaný divák. Je mi jasné, že předloha pravděpodobně nestála ani za zlámanou grešli a KyoAni u mě hrdinsky udělali v příběhu obrat, bez kterého bych tu láteřil ještě o třídu hlasitěji. I tak je zklamání víc než výrazné. 3* (15.01.2018)